„Ohlásila jsem šikanu, škola mě vyhodila“
MF DNES získala svědectví bývalé vychovatelky třebešínské průmyslovky, kde žáci šikanovali učitelku. Tvrdí, že šikana byla na škole už dřív, ale vedení se ji snažilo utajit.
PRAHA Šikana na této škole byla výjimkou, prohlásila včera ministryně Kateřina Valachová (ČSSD) po setkání se studenty průmyslovky Na Třebešíně. Střední školy, kde studenti šikanovali učitelku, která začátkem února zkolabovala a zemřela.
Že se ministryně mýlí, dokládá už video na YouTube z roku 2008, kde studenti šikanovali dějepisáře.
MF DNES navíc nyní získala svědectví ženy, která na škole pracovala. Tvrdí, že na šikanu narazila už před 15 lety. A když na ni upozornila tehdejší vedení školy, vyhodili ji.
Marcela Fujáková nastoupila na školu v roce 2001 jako vychovatelka domova mládeže. „Mé předchůdkyni klidně řekli: Ty stará ku..., jdi do pí... Ona to trpěla, ale já si to nechtěla nechat líbit,“popisuje čtyřiašedesátiletá žena.
Když se chtěla poradit s vedoucím vychovatelem, odbyl ji. Obrátila se tedy o pomoc přímo na ředitele školy, ale také narazila. A nakonec se vše obrátilo proti ní. Agresoři si na ni šli do ředitelny stěžovat.
„Pozvali si mě na vedení, kde seděli i všichni zástupci včetně současného ředitele Františka Bártla. Ředitel spustil na mou adresu monolog plný ponižování,“říká Fujáková s tím, že ani nedostala možnost se k věci vyjádřit.
Bártl na dotaz MF DNES, zda Fujáková v roce 2003 upozornila na šikanu, včera uvedl: „Nevybavuji si to.“
Na podzim 2003 dostala žena výpověď bez udání důvodu. Stojí v ní pouze, že nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro práci vychovatelky. Zhroutila se a půl roku se léčila. Pak se začala soudit a spor vyhrála. Tehdejší ředitel namítal, že naopak vychovatelka šikanovala žáky.
Obvodní soud pro Prahu 10 však v lednu 2005 rozhodl o neplatnosti výpovědi, verdikt potvrdil i odvolací soud. Škola žalobkyni dokonce musela vyplatit ušlý výdělek. Žena se na průmyslovku v roce 2005 vrátila. Pár měsíců nato se ředitelem školy stal František Bártl.
„Toho můj návrat nepotěšil, jako zástupce ředitele se podílel na mé likvidaci. Zjevně se mi potřeboval pomstít za vyhraný spor. V červnu 2007 mě vyhodil pro nadbytečnost,“popisuje Fujáková.
Bártl tvrdí, že nešlo o pomstu, ale o nutnost snížit počet vychovatelů, protože se snížil i počet ubytovaných žáků.
Potěmkinova vesnice – tak bývalá učitelka a vychovatelka domova mládeže pražské průmyslovky Na Třebešíně označuje školu, na které studenti šikanovali nedávno zesnulou učitelku. Její vedení ji v minulosti propustilo hned dvakrát. Podle ní právě proto, že marně upozorňovala na šikanu, kterou prý nechtěl nikdo řešit. Když se vzepřela, vyhodili ji. A když vyhrála soud a na školu se vrátila, dostala vyhazov podruhé. Toto je její příběh. „Po nástupu v roce 2001 jsem dostala na starost třicetičlennou skupinu chlapců z třebešínské průmyslovky. Vzdor téměř třicetileté praxi ve školství mě zaskočila atmosféra plná vulgarismů a oplzlostí, kterými častovali vychovatele,“vzpomíná bývalá učitelka ruštiny a francouzštiny Marcela Fujáková.
Jako pedagožka měla po letech praxe se šikanou již zkušenosti, ale její rozsah v domově mládeže ji zaskočil. Když s žádostí o radu a pomoc neuspěla u kolegů, rozhodla se pomoci si sama. Nakoupila literaturu o šikaně a začala se školit u odborníků.
„V adolescentním věku, kdy osobnost teprve dozrává, se mládež staví do opozice zákonitě, někdy za každou cenu, ale to je normální. Začala jsem se studenty dělat individuální rozhovory a snažila se vypozorovat, kdo je kdo. Zjistila jsem dva tři agresory i jejich oběti. Třeba na pokoji přivázali kluka prostěradlem k posteli, takže než se z toho dostal, přišel pozdě na hodinu. Bál se to říct a kantor mu vyčinil. Musela jsem nastolit takovou atmosféru, aby za mnou šikanovaní chodili, ale zároveň jsem oběti nemohla vyzradit, aby je nezmlátili. Trvalo mi zhruba půl roku, než se kluci trochu srovnali, ale výsledky se dostavily.“
Fujáková tvrdí, že žáci průmyslovky ubytovaní v internátu neměli na-
staveny žádné hranice. Když je nastavila, ti nejagresivnější začali vymýšlet, jak se pomstít.
To už na škole působila třetím rokem a poprvé se „naživo“setkala s tehdejším ředitelem školy, pod kterou domov mládeže spadá. Jiří Valenta učil odborné předměty a v almanachu ke čtyřicetinám školy se o něm píše jako o autoritě, na kterou se mohli učitelé i studenti s jakýmikoli problémy s důvěrou obrátit. Fujáková u něj nepochodila. Má za to, že ji vedení vyhodnotilo jako potížistku, se kterou není o čem diskutovat.
S potížisty se nebavíme
„Dala jsem několika žákům napomenutí a oni si šli stěžovat řediteli. Postavil se na jejich stranu, aniž by se mnou mluvil. V listopadu 2003 jsem ho třikrát žádala o rozhovor, vždy mě ale odbyl. Pak mi předal výpověď a kategoricky řekl, že ji musím podepsat. Což jsem v šoku udělala.“
Jako ve snách se vrátila na pracoviště, kolegyně jí strčila do pusy nějaké pilulky na uklidnění. Na chvíli pomohly, ale doma se zhroutila. Nespala, jenom neustále plakala, začala chodit po doktorech. Bála se, zda jako samoživitelka udrží dceru na medicíně.
Když se po půlroce trochu vzchopila, sehnala si přes školské odbory advokátku a začala se soudit. Nebyla to hezká zkušenost. Ředitel Valenta podle ní soud přesvědčoval, že ztratila pedagogické kompetence a lhala. To ona prý ve skutečnosti šikanovala studenty. Do pracovněprávního sporu vtáhl i žáky a k soudu si pozval ty nejvíc problémové.
„Moje údajná šikana spočívala třeba v tom, že jsem několika žákům kvůli špatnému prospěchu zkrátila večerní vycházky o 45 minut. Nebo za šikanu označili, když jsem jim vytkla, že měli ve skříňce na lůžkoviny naházené špinavé prádlo spolu se zkaženým jídlem,“tvrdí vychovatelka.
V září 2005 odvolací Městský soud v Praze potvrdil, že výpověď byla neoprávněná, protože zařízení nerespektovalo zákoník práce. Uložil škole vzít vychovatelku zpát- ky a vyplatit jí ušlý příjem za uplynulé dva roky, zhruba 350 tisíc korun. Marcela Fujáková se do školy Na Třebešíně vrátit nechtěla, ale jinde hledala zaměstnání marně, a tak jí nakonec nic jiného nezbylo. Kluci ji prý přivítali s nadšením.
Věděli, nebo ne – obojí je špatně
Mezitím nastoupil do čela školy současný ředitel František Bártl. Od něj za rok a půl dostala výpověď pro nadbytečnost. Čtyři roky před důchodem.
„Je mi moc líto té šikanované paní učitelky. Musela před smrtí nesmírně trpět. Pokud ve škole z minulosti přežívá atmosféra zastrašování, kterou jsem já zažila, zřejmě nenašla odvahu si stěžovat. Pokud vedení o šikaně nevědělo, je to zlé. A pokud o ní ve škole věděli a nic nedělali, je to ještě horší,“uzavírá bývalá vychovatelka.
Výzva: Hledáme učitele, kteří se rozhodli odejít ze škol – ať už kvůli chování žáků, nebo třeba nátlaku rodičů. Prosíme, pište na ivana.karaskova@mfdnes.cz.