Česká spořitelna zavádí poplatek za hazard
Automobilky mají do roku 2021 prodávat mnohem více aut s nižšími emisemi skleníkových plynů než dosud, obávají se však ztráty konkurenceschopnosti ve světě.
PRAHA Největší česká banka vytáhla do boje proti neřesti. Za platbu kartou na stránkách, které nabízejí hazardní hry, sázení, loterii či sledování porna, si Česká spořitelna od července naúčtuje 20 korun. Jde o zcela nový poplatek, žádná jiná tuzemská banka ho v ceníku nemá.
Spořitelna tvrdí, že k tomuto kroku přistoupila kvůli zabezpečení transakcí. „Poplatek funguje i jako upozornění, na jakých stránkách klient platí,“říká mluvčí ČS Kristýna Havligerová. Nový poplatek se podle ní dotkne zhruba 32 tisíc klientů za měsíc.
Obdobnou platbu mají v cenících i některé jiné evropské banky. Podle expertů je však takový poplatek už za hranou. „Banky tu nejsou od toho, aby nás vychovávaly a trestaly za to, k čemu používáme platební karty,“míní Patrik Nacher, majitel portálu bankovnipoplatky.com.
Spořitelna zvedá i některé další poplatky, za papírové výpisy si bude nově účtovat 30 korun. (mp)
PRAHA Více než půl roku po vypuknutí aféry Dieselgate oprašují automobilky téma emisí a boje proti přísným limitům, které mají do pěti let splnit. Je totiž čím dál jasnější, že do roku 2021 zřejmě nezvládnou zrealizovat cíle stanovené Evropskou komisí. Zvláště když prodeje větších, a tedy méně ekologických aut rostou.
Minulý týden zástupci Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) lobbovali u českých úřadů, stejná organizace objíždí postupně všechny členské země Unie.
„Chceme racionální debatu o tom, co bude dál. Tlak na autoprůmysl je extrémní, i když my nejsme největším znečišťovatelem ovzduší,“říká šéf Sdružení automobilového průmyslu Martin Jahn. Evropské automobilky proto mají obavy, že náklady na snižování emisí sníží jejich konkurenceschopnost ve světě.
Pod pojmem racionální debata si Martin Jahn představuje i to, že Evropská unie začne řešit problematiku komplexně. Tedy například se bude zabývat i skutečností, že velká část emisí vzniká tím, že v řadě míst chybějí dálnice pro plynulejší, a tím pádem ekologičtější jízdu. Řidiči totiž musí popojíždět v kolonách.
„Stát by měl lépe řídit dopravu, aby byla plynulá,“říká někdejší šéf Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) Ivan Hodač. Podle něj výrazně pomáhá snížit emise a spotřebu také například školení řidičů.
Příliš přísná pravidla
Podle plánů Evropské komise by měly průměrné emise CO2 na každé auto dosáhnout maximálně 95 gramů na kilometr. Takové číslo ale dnes splní v podstatě jen nejmenší auta nebo vozy na alternativní pohony, například hybridy či elektromobily. Automobilky bu-
dou muset plnit průměrné číslo za všechny prodané vozy.
O ekologické vozy je však v tuto chvíli minimální zájem: statistiky prodejů ukazují, že trh se posouvá i díky levné ropě k čím dál větším autům a výrobci tomu vycházejí vstříc, nejvíce posilují především segment větších SUV vozů. Příkladem je i Škoda Auto, která letos vyjede se svým velkým SUV vozem, označovaným zatím jako Kodiaq. I když technologie umožňují pokles spotřeby, ten není nekonečný. S limitem bude mít automobilka problém a splní ho jen za cenu velkých investic.
„Je pravděpodobné, že se některým automobilkám nepodaří této hranice dosáhnout. Rozhodující bude především mix modelů konkrétní automobilky. U některých modelů může být splnění limitů tak nákladné, že automobilky přistoupí na zaplacení sankcí namísto toho, aby uvedly do prodeje automobil, který nesplní očekávání zákazníků z pohledu požadovaných parametrů nebo bude za příliš vysokou cenu,“říká Jan Linhart, partner poradenské společnosti KPMG.
Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí emise u nových vozů klesají zatím spíše pomalu. Loni o tři procenta na 119,6 gra-
mu CO2 na kilometr. Nejméně úsporné vozy jdou podle statistik na odbyt v Estonsku a Lotyšsku, naopak nejnižší emise mají vozy prodávané v Nizozemsku. To je však způsobené i tím, že právě v Nizozemsku je největší podíl prodaných hybridů a elektromobilů, celkem 12 procent všech vozů. V celé Evropě je to lehce přes procento.
ACEA proto chce, aby státy více podpořily investice do elektromobilů, jejichž prodeje umožní přiblížit se průměrným požadovaným hodnotám. Jenže auta na elektřinu jsou zatím výrazně dražší než ta na naftu či benzin. ACEA ukazuje na příklad zemí, kde je podporují, třeba Norsko. To je ale částečně extrémní případ: klasická auta tam jsou na rozdíl od elektromobilů vysoce zdaněná. Česko se zatím k podpoře elektromobilů příliš nemá: ani velké zakázky na nákup nových vozi-
del pro státní správu s elektromobily zatím příliš nepočítají.
Martin Jahn připouští, že možnou inspirací může být právě Nizozemsko, které ale více zdaňuje méně ekologické vozy, než je například běžné v Česku. Podle Jana Linharta je vhodné vést diskusi o tom, jak do budoucna parametry emisí a pozitivní nebo negativní finanční stimuly nastavit. Naráží i na fakt, že se řeší jen emise CO2, ale nikoliv oxidy dusíku.
„Zkušenosti z České republiky pak ukazují, že stát není schopen postihovat závažné porušování předpisů ze strany některých provozovatelů vozidel, například odmontované filtry pevných částic a nevyhovující technický stav mnoha vozidel. Snaha o snižování emisí CO2 by proto měla být doprovázena důsledným vymáháním sankcí za porušování stávajících předpisů, dodal Linhart.