Čelí nadávkám i útokům, ale pomáhá jim solidarita
Jedni uprchlíkům nebo lidem, kteří jim pomáhají, nadávají, někteří na ně dokonce útočí. Druzí se jim snaží naopak pomoci. Spory názorových oponentů, jak se postavit k uprchlické krizi, se v posledních týdnech přesunuly z internetu do příběhů konkrétních lidí přímo v českých ulicích.
K jejich aktérům paří i třiadvacetiletá dívka s libanonsko-palestinskými kořeny. Ač žije od narození v Česku a má české občanství, musela minulou neděli přestát v pražské tramvaji fyzický útok. Přišel poté, co si v arabštině vyprávěla s osmiletou nevlastní sestrou, kam půjdou odpoledne do kina.
Někde na pomezí pražských Nuslí a Vinohrad na ni nejprve začala jedna ze spolucestujících žen křičet, co si to dovoluje, a pak jí dala ránu pěstí.
„Co jsme vám udělaly?“ozvala se napadená česky, čímž prý útočící spolupasažérku viditelně zaskočila.
Na policii incident nakonec nenahlásila. Než měla příležitost, byla žena, o níž si už pamatuje jen to, že měla černé oblečení, dávno pryč.
Dnes už se s nepříjemným zážitkem vyrovnala. „Desítky podpůrných zpráv, které jsem dostala i od úplně neznámých lidí, mi velmi pomohly,“říká s odstupem času.
E-maily řediteli
Za podporu možná až stovkám lidí děkovala na konci minulého týdne také sedmnáctiletá Eman Ghaleb.
Je z Jemenu, v Česku žije od pěti let a na hlavě nosí šátek. Odpůrci islámu se na konci minulého týdne pokusili zařídit její vyloučení z gymnázia, do něhož v Teplicích chodí. Vymysleli kampaň a řediteli školy Zdeňku Bergmanovi naposílali desítky mailů s výzvou, aby Eman vyloučil. Kvůli šátku, jímž podle nich porušuje školní řád a propaguje muslimskou víru. „Vyzývám Vás k tomu, abyste tuto studentku vyloučil, jelikož představuje nebezpečí pro další studenty,“píše se v jednom z e-mailů.
Jenže ředitel Bergman na e-mailovou kampaň nezareagoval tak, jak by si jejich odesílatelé přáli. Za – podle jeho slov – slušné a bystré děvče se postavil. „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo,“ocitoval ve svém vyjádření židovský Talmud.
Tlaku agresivní kampaně musí odolávat i ředitelka pardubického mateřského centra Olga Pavlová. Centrum totiž kromě jiného organizovalo sbírky na pomoc uprchlíkům a od té doby má problémy. Vyvrcholily tím, že budovu centra polili neznámí útočníci červenou barvou připomínající krev a Pavlové ještě vystavili falešné parte. Případ vyšetřuje policie a ředitelka Pavlová se s nepříjemnostmi snaží vyrovnat.
„Ta vlna solidarity, která nás po útoku zaplavila, nám vlastně dodala ještě víc síly dělat dál to, co děláme,“oceňuje spontánní reakci veřejnosti.
Podle sociologa Romana Vida z Masarykovy univerzity jde o excesy. „Vliv na ně má měnící se klima ve společnosti,“tvrdí.
To podle něj úzce souvisí s působením médií, sociálních sítí i některých politiků. „Tyto kanály vytvářejí atmosféru, jež u některých může legitimizovat útoky ať už na uprchlíky, nebo na jejich příznivce,“dodává. Člověk totiž právě jejich prostřednictvím může dospět k názoru, že vyhrocené postoje jsou ve společnosti většinové, a tudíž ospravedlnitelné.
„Jednotlivé útoky vyvolávají zase velmi silné odezvy na druhé straně názorového spektra,“vysvětluje reakce na podporu obětí jednotlivých útoků jako opačné póly téhož vyhroceného jevu. „Díky emocím, které s tím jsou spojeny, pak nejvíce zajímají média, a jsou tedy nejvíc vidět,“říká také sociolog.