Za co platíme na Kavčí hory V posledních měsících se rozjela velmi široká a zájmově značně rozrůzněná debata o veřejnoprávních médiích, zejména o obsahu, objektivitě či profesionalitě ČT.

Je logické, že lidé, kteří za televizi platí, se zajímají o to, zda dostávají za své peníze takové zboží, jaké si přejí. A proč se nejvíce mluví o České televizi, je nasnadě: je nejdražší (má roční rozpočet v průměru kolem 7 miliard korun) a žije z prostředků daňových poplatníků (takzvaný koncesionářský poplatek není nic jiného než nepřímá daň).

Jistě, na tom, jaké obsahy by televize měla vysílat, se nikdy neshodnou všichni. Pro jednoho je v ní zbytečně moc komerčního materiálu (akční filmy, estrády, seriály, při nichž se i Dietl obrací v hrobě), pro jiné je v ČT zbytečně naddimenzovaný prostor pro sport. Špičkový sport – fotbal, hokej, tenis – je přece sám o sobě průmyslem a showbyznysem, proč za něj tedy ještě doplácet z kapes koncesionářů. A největší debaty se vedou o politických obsazích. České televizi je masově vyčítána neobjektivita, poplatnost určitým zájmovým či politickým skupinám, nedůvěryhodnost zpráv i komentářů.

Nyní se však věnujme základním profesním přešlapům a chybám, jimiž se to ve vysílání ČT jen hemží. I to nám poskytne obrázek toho, za co si vlastně povinně platíme a jaké zboží dostáváme. Redaktoři ČT neumějí vyslovovat jména a názvy v cizích jazycích. Příklad: město Gloucester (známé i z Krále Leara) tu vyslovují jako „Gloučestr“, ale správně je to „Glostr“. Redaktoři ČT nemají vědomosti o reáliích, o nichž referují. Před časem se redaktor v rozhovoru na téma Jaroslav Hašek zeptal hosta: Kde je Bugulma? Měl by však vědět, že to je ruské město, kde Hašek pobýval a napsal o tom prózu.

Taxíky a slevy v supermarketu

V ČT si pletou znělky. Začíná pořad Události v kultuře – a je uvozen znělkou na Branky, body, vteřiny. To, že neustále chybují v titulcích se jmény vystupujících, je už denní chléb. Pod stejným záběrem stejného vojáka z konfliktu v Donbasu se jeden den objeví titulek, že je to voják pravidelné ukrajinské armády, a druhý den, že je to proruský separatista.

ČT však i mystifikuje. Celý den v ní běží podtitulky s textem „Senát vyzval Zemana, aby změnil své chování“, a pak se dozvíme, že při tom hlasování bylo z 81 senátorů přítomných pouze 35 a z těch pro výzvu jen 18. Tedy 18 z 81 členů Senátu je cca pětina celku. Když ČT oznamuje výsledky voleb na Slovensku, říká redaktor, že vítězná strana Směr měla „něco přes 27 %“. Ona ale měla 28,28 %. Je to početní chyba, nebo záměr?

Podobně se ptejme, zda neznalost (která v ČT stejně jako u soudu neomlouvá), nebo úmysl stojí za nepřesným a zavádějícím nálepkováním provozovaným v ČT. Příslušníci Islámského státu jsou zde vytrvale označováni politicky korektním výrazem „radikálové“(ačkoli jde o zřejmé teroristy a vrahy), kdežto německou stranu Al- ternative für Deutschland v ČT setrvale označují za „krajní pravici“, jako by mělo jít o nástupce Hitlera a nacistů. Přitom AfD je standardní, volebně úspěšná konzervativní strana, která chce zhruba totéž co britští toryové: prospěch a bezpečí pro občany své země a menší závislost na rozhodování z centra EU v Bruselu. Tedy opak dnešní politiky Angely Merkelové.

ČT má divnou editorskou strategii. V den, kdy celou Evropou otřásá hluboká vládní krize na Ukrajině, padá premiér Jaceňuk a

ČT žádný názor mít nemá. Má poskytovat informace a pluralitní stanoviska, aby si názor udělal divák.

v neuralgickém bodě současné geopolitiky se třese zem, ČT dá jako hlavní téma Pražskou taxislužbu nebo slevové akce v supermarketech. Asi nejsem sám, kdo si v takových okamžicích vzpomene na časy, kdy svět stál na počátku jaderné války, Sovětský svaz rozmisťoval na naše území rakety SS 20 a ČST vysílala reportáž ze žní.

Ta ignorance k faktům je v ČT ještě pravidelnější, když se týkají domácí scény. Průzkumy opakovaně ukázaly, že cca 75 % obyvatel má kritický vztah k migrační politice dnešní EU a zhruba stejné procento v té