Zvěři se v zamořené zóně daří dobře. Proč?
V Černobylu budují konstrukci, která má překrýt stávající sarkofág. Jakou má životnost? Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost: Předpokládaná životnost nového sarkofágu je zhruba 50 let, pravděpodobně vydrží i déle, ten stávající byl plánován na deset let a nakonec odsloužil celkem v dobrém stavu skoro třicet. Poté je v plánu zahájit definitivní likvidaci paliva z havarovaného bloku.
Co se vlastně v zabetonovaném reaktoru nyní odehrává z hlediska fyzikálních jevů? Dana Drábová: Probíhá radioaktivní rozpad produktů štěpení, a tím stále vzniká teplo, které je třeba odvádět, nyní se chladí už jen vzduchem.
Za jak dlouho přestane být zničený reaktor svou radioaktivitou pro lidi nebezpečný? Dana Drábová: Palivo v havarovaném bloku má z hlediska radioaktivity stejné vlastnosti jako vyhořelé palivo z kteréhokoliv jiného reaktoru. Bude tedy muset být od člověka izolováno tisíce let, nejlépe v hlubinném úložišti.
Co by se stalo, kdyby lidé z nějakého důvodu přestali o sarkofág pečovat a on přestal plnit svou funkci? Dana Drábová: Palivo nemůže být v sarkofágu věčně, zničený reaktor se musí časem rozebrat a palivo uložit v hlubinném úložišti.
Je dnes díky novým technologiím či výzkumu snadnější zbavit Černobyl takové zátěže? Dana Drábová: Ano. Čím déle však bude palivo v sarkofágu, tím „snadněji“se s ním z hlediska radioaktivity bude při likvidaci zacházet. Jak je to s radiací v uzavřené oblasti kolem vybuchlého reaktoru? Ministerstvo životního prostředí Ukrajiny: Zamoření není rovnoměrné a nedá se rozhodně říci, že čím blíže reaktoru, tím je větší, a opačně. V oblasti jsou díky dešti a větru jakási „radioaktivní epicentra“, kde radiace mnohonásobně přesahuje povolené limity.
Následky lidského chování mohou být pro některé druhy zvěře škodlivější než radiace. Jim Smith, univerzita v Portsmouthu
Je pravda, že se v radiací zamořené zóně daří skvěle velkým savcům, jako jsou vlci nebo jeleni?
Časopis Current Biology: Z průzkumu v běloruské zóně zasažené radiací, která je přírodní rezervací bez přístupu člověka, vyplývá, že se v ní opravdu zvířatům poměrně daří. V počtech divoké zvěře přitom nezjistili britští vědci žádný rozdíl ve srovnání s jinými rezervacemi v Bělorusku. Kvůli zákazu lovu zvěře je v oblasti sedminásobně vyšší počet vlků, než je obvyklé. „Netvrdíme, že radioaktivita zvířatům prospívá,“uvádí Jim Smith z univerzity v britském Portsmouthu. „Tvrdíme ale, že následky lidského chování mohou být pro některé druhy zvěře škodlivější než radiace.“(pšv,lup)