Zpět v Petrohradě. Tam, kde na Rusy létaly lahve

Hokejové mistrovství světa se od zítřka vrací tam, kde by z ruského pohledu nejspíš mělo mít doživotní zákaz. Asi není náhoda, že domácí reprezentace všechny své duely s jistotou odehraje v Moskvě. Jakmile se totiž blíží Petrohradu druhému dějišti šampionátu musí ruské hráče i fanoušky mrazit. Před 16 lety se zde zrodil krach, který z kolektivní sportovní paměti jen tak nezmizí.

„Takový průšvih Petrohrad nezažil od roku 1917,“křičel obří titulek listu Sport Express; jen připomeň- me, že tehdy Petrohrad zachvátila bolševická revoluce a skončila vyvražděním carské rodiny...

Rusko v roce 2000 předvedlo vrcholný zápis do dějin nečekaných krachů. Favorit na zlato skončil na 11. místě! „Omlouvám se celému národu za to, co jsme předvedli. Lidé asi dost trpěli a prožili velkou bolest,“kál se kouč Alexandr Jakušev.

To, že domácí neprojdou do čtvrtfinále, se už v historii stalo ale většinou u menších zemí. Stejná událost bolela Slováky při jejich šampionátu v roce 2011, ale proč si lhát: Rusko, to je ještě jinačí kalibr.

Čemuž odpovídal velký petrohradský vztek. Skoro to vypadalo, jako by se chystala další revoluce: dle dobového tisku létaly na hokejisty z hlediště nejen mince či toaletní papír, ale i půllitry! Hráči USA,

kteří Rusy definitivně vyřadili, si tak i při hymně pro vítěze vzdor konvencím nechali na hlavách helmy, neboť odpadky mířily i na ně.

Rusové měli přitom fantastický kádr: Bure, Jašin, Kamenskij, Afinogenov, Kozlov, Gončar... Málo platné; šlo o klasickou ukázku toho, jak se příliš hvězdná skvadra rychle rozpadne na jednotlivá souhvězdí. Anglicky mluvící média tohle mužstvo slovní hříčkou překřtila na tým, který sice neměl duši, zato se projevoval velkou náruživostí pro lihoviny, především pro vodku.

„Tohle je věc každého hráče. Já za ně neručím,“prohlásil jen Jakušev, legenda sovětské éry. Přiznal však, že namísto hráčů z NHL chtěl raději dvě kompletní pětky z ruské ligy, což o mnohém napovídalo.

Petrohradská demontáž ruského snu jen zapadá do statistiky, že od roku 1986 získali z domácích zemí zlato pouze jednou Švédové (2013). Rusové i proto vše snášeli tak těžce. Trpěli úměrně zažité charakteristice o své široké, leč zároveň často rozdrásané národní duši.

„Jsou sice milionáři, ale měli mít na paměti hrdost Ruska,“vytýkal Jakušev nejmajetnějším v kádru.

První reparát za úder do hokejového srdce Rusko částečně složilo v roce 2007: šampionát tehdy hostily moskevské arény Chodynka a Mytišči a Ovečkin, Malkin a spol. v nich získali aspoň bronz.

Letos se hraje v Ledovém paláci a Rusy může těšit, že se z Moskvy nehnou. Petrohrad, město bílých nocí, pro ně má stále černý háv.