Největší omyl maturit Za několik dnů zveřejní Cermat výsledky letošních maturit. Mnoho lidí si myslí, že katalog požadavků k státním zkouškám zaručuje, že testy budou každý rok stejně obtížné. Jenže tak to není a maturita neměří všem stejně.

Víte, co to je epizeuxis? Nevíte. Nevadí, ono vám to také k ničemu, k ničemu, ale vůbec k ničemu nejspíš nikdy nebude. To méně zajímavé je, že jde o básnickou figuru, kterou jsem použil v předchozím souvětí. To mnohem zajímavější je, že odhadem pro šest set letošních maturantů neznalost tohoto termínu rozhodla o tom, že nesložili maturitní zkoušku a část z nich skončí na úřadech práce.

Za pár dnů zveřejní Cermat výsledky letošních maturit a v novinách budeme zase číst nesmyslné úvahy o tom, zda se maturanti letos zlepšili, či zhoršili. Proč nesmyslné? No představte si, že by průměrný čas účastníků Jizerské padesátky byl letos o čtvrt hodiny lepší než loňský (což se například stalo v letech 2011 a 2012) a někdo napsal, že letos se závodníci o hodně zlepšili.

Ano, někteří závodníci mohou být připraveni lépe, jiní hůř, ale to se v průměru tisíců závodníků vyruší, stejně jako se individuální rozdíly vyruší u desítek tisíc maturantů.

Každý chápe, že pokud se průměr času zá- vodníků změní o čtvrt hodiny, je to především v jiných podmínkách závodu. Sněží, nebo svítí slunce, fouká vítr, mrzne, nebo je obleva, stopa je rychlá, či pomalá.

A úplně stejné je to s testy u maturit. Pokud se rok od roku výsledky liší, dominantní příčina se musí hledat v rozdílné obtížnosti testů. Případné změny v úrovni maturantů se mohou projevit v delším období, ale z roku na rok jsou nepatrné.

Mnoho lidí včetně politiků si ovšem myslí, že oficiální katalog požadavků k maturitě zaručuje, že test bude každý rok stejně obtížný. To je ovšem naprostý omyl. Řadu let jsem se tvorbou testů profesionálně zabýval a mohu vás ujistit, že podle daného katalogu bez problémů umím vytvořit test, v němž propadne víc než polovina maturantů, stejně jako test, ve kterém uspějí skoro všichni. A ani je od sebe na první pohled nerozlišíte.

Dlouho jsem měl dojem, že Cermat prostě neumí udržet stejnou obtížnost testů. Jak to je, jsem pochopil až předloni, když se meziročně výrazně zhoršily výsledky v matematice. Jeho ředitel Jiří Zíka se tehdy nechal slyšet, že to čekal, protože do testu dali víc otevřených úloh, tedy takových, kde maturanti odpověď nevybírají z nabídky, ale musí ji vytvořit.

Zíka je státní úředník a plní, co po něm nadřízení žádají. A jak z jeho vyjádření vyplývá, aby testy byly každý rok stejně obtížné, po něm ministerstvo školství nechce. A tak včasně každý rok o obtížnosti testů rozhoduje v Cermatu vedoucí metodik příslušného předmětu. Tím ovšem rozhoduje i o tom, zda propadne pět nebo třeba deset ti- síc maturantů. Je mi záhadou, jak je možné, že takové svévolné rozhodování o lidských osudech v demokratické společnosti svěřujeme do rukou subalterních úředníků.

Už to neguje základní požadavek státem garantované zkoušky – měřit všem stejně. Ještě větší problém představují však rozdíly mezi předměty. Proč v matematice každý rok propadá přes 20 procent dětí, zatímco v jazycích to zatím bylo vždy méně než

Postupně se ukazuje, že vůbec nevíme, proč a jak jsme úroveň státní maturity nastavili. A ještě se navíc nestaráme, že je každý rok jiná.