„Před smrtí vypadal klidně“

Život za časů Boko Haram: podřezali mi muže, zeměpisáři na listině smrti, osvobozené dívky mají zkaženou krev... Co jsem viděl, slyšel a četl v Nigérii.

Ohnivá exploze přerušila televizní zprávy v devatenácté minutě. Mračna temného dýmu, dávky ze samopalu. Z dálky je slyšet siréna. Nic se ale neděje. Jinde pouštějí reklamy na prací prášky a pojišťovny, v Nigérii právě začíná didaktické video, jak se chovat při teroristickém útoku.

„Když slyšíte výbuchy nebo střelbu,“nabádá vážný hlas, „utečte, skryjte se, nahlaste to. Nezkoušejte se dostat k místu útoku, abyste pomáhali. Může přijít druhý úder. Utíkejte. Utíkejte daleko.“

Někdy to ale nejde.

Vdova, která to viděla

Když tak sedí vedle mne, je Nenadi Hedimová nečekaně drobná na to, co má za sebou. Nenadi Hedimová je válečná vdova.

Dozvěděla se to z videa, kde Boko Haram brutálně zabíjí jejího muže. Odsekali mu hlavu.

Udělali to a dali video na internet.

Podplukovník Chimda Hedima tam klečí, pravou ruku obvázanou. Má ji na provizorní pásce. Bojovník Boko Haram, nigerijské odnože Islámského státu, je levák. Drží zahnutou mačetu. Mluví, najednou strčí Hedimu do hlavy, překlopí ho k zemi a ...

„V tu chvíli se mi zastavilo srdce,“říká paní Hedimová.

Umí si představit, co manžel cítil, je totiž lékařka.

Její muž byl vojenský pilot. Při bojovém letu musel nouzově přistát na území Boko Haram. Byla sobota 13. září 2014.

„To ráno jsem mu chtěla zavolat. Ale nevyšlo to. Naposledy jsem s ním telefonovala ve čtvrtek,“říká paní Hedimová.

Že je zle, se doktorka Hedimová dozvěděla druhý den. Přišlo pět důstojníků. Váš muž je nezvěstný, řekli jí.

Na jaře se objevilo video. „Pořád jsem si namlouvala, že to bylo hrané,“říká Nenadi Hedimová. „Ale věděla jsem, že si lžu.“

V listopadu za ní přišla celá delegace. Osmnáct důstojníků. Řekli, že už není naděje.

„Moc rád létal,“říká paní Hedimová. „Vždy chtěl být stíhačem.“

Létal dokonce i v Pardubicích. Na jaře 2014 strávil v Česku pět týdnů na leteckém kurzu.

Teď do Česka pojede i ona. Na vojenské medicíně v Hradci Králové dostala stipendium, aby studovala epidemiologii.

Je sama. „Krátce předtím, než se to stalo, jsem potratila. Mám jen vzpomínky.“

Byli svoji od roku 2008, ale znali se déle. Jejich rodiny se potkaly na dovolené v parku Yankari, kde pralesem pobíhají sloni.

„Někdy se probudím a v první chvíli mám krásný pocit, že je vše jako dřív. Pak mi dojde, že je to pryč. Moc to bolí,“říká.

„Aspoň že před smrtí vypadal klidně.“

Stěhovák Ahmed

Vytočil číslo jako vždy a zvedla to jedna ze sester, které žijí s matkou. Ještě vám zatopíme

Snažil se volat často, protože to jsou nejisté časy.

Tenhle hovor byl ale jiný. Najednou uslyšel výbuchy. Pak střelbu. Útok Boko Haram v přímém přenosu.

„Všechno jsem to slyšel,“říká Ahmed Delamusa, který pracuje jako řidič na jedné z evropských ambasád. Pochází ze severu, kde Boko Haram útočí. A kde žije matka se sestrami.

Teď se bojí, aby o ně nepřišel jako o bratra.

Jmenoval se Bukara Buba a byl zabit před dvěma roky. „Nic neudělal. Lidé z Boko prostě přišli a stříleli jednoho za druhým. Zabili asi třicet lidí. Stalo se to ve městě Biu.“Po bratrovi zbyla žena a dvě děti. A Ahmed Delamusa má plán. Chce všechny nastěhovat do metropole Abuji, aby byli v bezpečí. „Potřebuju koupit dva byty a sehnat dvě zaměstnání,“říká.

Na to musí sehnat v přepočtu dvacet až třicet tisíc korun. Pro něj celé jmění. „Všechno je drahé, protože sem kvůli Boko přišlo hodně lidí,“říká.

Země je placatá

Malam Anjili Mala zemřel kvůli tomu, že Země je kulatá. Jednoho dne si na něj proto došlápla Boko Haram. Přišli si pro něj rovnou do jeho školy ve městě Maiduguri. „Chtěli jen jeho,“vzpomíná jeden ze svědků. „Vypálili do něj šest ran a klidně odešli. Nikoho jiného se ani nedotkli.“

Mala byl učitel zeměpisu. Tudíž automaticky jeden z největších nepřátel hnutí Boko Haram, které hlásá, že Země je placatá a déšť není následek vypařování, ale Alláhovy vůle. Po policistech a politicích jsou proto učitelé zeměpisu a fyziky absurdně největšími terči radikálů. Boko Haram znamená ve volném překladu Západní vzdělání je zakázané.

Zákaz se prosazuje kulkou. Mausi Segunová, mladá sebevědomá žena, která pracuje doma v Nigérii pro organizaci Human Rights Watch, si dala tu práci a spočítala, kolik kantorů bylo takto „zakázáno“. „Na severu byli od roku 2009 zabiti učitelé ve více než šesti stovkách škol a devatenáct tisíc učitelů opustilo práci kvůli vyhrožování, že budou další na řadě,“říká.

Útočníky jsou často jejich bývalí žáci. A tak jsou podle Segunové třetí nejohroženější kategorií po zeměpisářích a fyzikářích ti, kteří mívali o přestávkách dozor.

Boko má hlad

„Máme problém,“říká nigerijský viceprezident Yemi Osinbajo českému ministrovi zemědělství Marianu Jurečkovi. Mluví měkce, je patr- Zara chce zpět

né, že jeho předchozí profese se nezapře. Viceprezident je pastor. I teď má obavu o své ovečky. „Ten problém je nedostatek potravin. Na severu se dva roky neobdělávala půda. Lidé uprchli z vesnic. Nic se tam nevypěstovalo.“Hlad má ale i Boko Haram. Nedávno džihádisté přepadli vesnici u kamerunských hranic. Jenže místo aby zastřelili každého muže a unášeli dívky, tentokrát kradli krávy, kozy a jídlo. Brali všechno.

Zabijáky Boko Haram požírá neštěstí, které vytvořili.

Dva miliony lidí uprchly z vesnic a za nimi zůstala ladem ležící pole. Pastevci odvedli stáda jinam. Trhovci nemají co prodávat.

A Boko nemá co loupit. Tudíž nemá co jíst.

„Jejich zásobovací trasy jsou odříznuty,“řekl generál Rabe Abubakar, mluvčí nigerijské armády. „Před několika týdny se několik desítek členů Boko Haram vzdalo, měli hlad.“ Létal v Česku Ale vesničané na severu ho mají také.

Milenka Boko

Zara je zase zpátky doma ze zajetí Boko Haram. Ale šťastná není. Ukazují si na ni. Štítí se jí. Bojí se jí. Je jí sedmnáct, pochází ze vsi jménem Izge a dva roky byla v zajetí Boko Haram, i když sama to vidí jinak.

Někdy by se nejradši vrátila zpátky k Boko Haram, než aby nesla cejch té, která spala s vrahy.

Její příběh poprvé popsala nigerijská spisovatelka Adaobi Tricia Nwaubaniová. „Lidé o mně mluví jako o zločinci. Nechtějí, abych byla v jejich blízkosti,“říká Zara.

Podobně jsou na tom i další mladé ženy.

Na severu lidé věří, že unesené dívky, z nichž si bojovníci Boko Haram nadělali „manželky“, mají zkaženou krev.

Michele Mariettová je psycholož-

ka z Lékařů bez hranic a stovkám takových dívek i jejich okolí se snažila vymluvit jejich duchy. „Mnoho lidí věří, že z dětí, jejichž otci byli bojovníci Boko Haram, vyrostou zabijáci,“vysvětluje.

Když devítiměsíční syn Zary zemřel po uštknutí hadem, příbuzní se radovali. Měla ho s mužem z Boko Haram, po němž se jí stýská.

Jeden náčelník řekl, že takové děti jsou hyeny mezi psy.

Socioložka Kimairis Toogoodová zpracovala zprávu pro Dětský fond OSN o tom, co si lidé na severu myslí. Zatímco známé tváře Západu od hollywoodských hvězd až po Michelle Obamovou před kamerami volají, aby Boko Haram propustila skoro tři sta dívek unesených ze střední školy v Chiboku, jedna Nigerijka řekla: „Osvobodit je by bylo jako dovézt sem upíry.“

Zpráva také cituje učitelku, která prohlásila: „I kdyby osvobodili moji sestřenici, nevěřili bychom jí. Já osobně bych z ní měla strach.“

Vše ještě zhoršilo, že Boko Haram teď dělá z dívek sebevražedné atentátnice a posílá je na trhy, aby se tam v davu odpálily.

Severem kolují zaručené zkazky, jak jedna osvobozená dívka otrávila svoji rodinu a jiná podřezala sestru. Vesničané jsou přesvědčeni, že v podřezávání jsou zajaté dívky přebornice, protože je v tom vycvičili.

To je svět, v němž žijí dívky jako Zara. Tragédii únosu vystřídala tragédie osvobození.

Zara někdy říká, že by chtěla být lékařkou, jindy úplně otočí a řekne: „Kdybych měla zbraň, střílela bych na vojáky, kteří nás osvobodili.“

Drsné. Ale takhle vypadá život za časů Boko Haram.

„Pořád jsem si namlouvala, že to video bylo hrané.“