U státní maturity nepropadají jen studenti, nesložilo ji ani ministerstvo školství. S levným datovým přenosem testů do škol nepočítá.
Jednotné zkoušky dospělosti, na něž běžela ještě nedávno televizní reklama s fotbalistou Václavem Kadlecem, mají dvě tváře: zaprvé jde o jejich kvalitu a výsledky studentů, jichž se letos přihlásilo k maturitě 70 tisíc, zadruhé o finance a udržitelnost tohoto bumbrlíčka, jak se dá maturitní projekt z dílny ministerstva školství nazvat. Jsou tyto dvě tváře v souladu? Rozhodně ano! Alespoň co se týká „úspěchu“studentů i samotného resortu školství. Pohořely obě strany.
Třebaže ministryně školství Kateřina Valachová z ČSSD výsledky maturantů chválí (prý se připravili lépe než loni), matematiku nezvládlo 23 procent žáků. V češtině jich neuspělo 8,4 procenta, tedy více než v roce 2015. Naopak mírně lepší výsledek z matematiky zapříčinilo to, že si obávaný předmět vybralo více gymnazistů. Ale i tak skoro čtvrtina žáků, to je hodně.
Přejdeme-li k úřadu, jejž Valachová řídí, připomeňme, že maturity se připravovaly čtrnáct let a stály dvě a půl miliardy korun. A také, že veřejnost často netuší, že je nezajišťuje stát, jak by se dalo předpokládat, nýbrž firmy. Ministerstvo školství výlučně prostřednictvím organizace Cermat vypisuje za tímto účelem zakázky, podle Nejvyššího kontrolního úřadu předražené.
Zmíněné miliardové náklady na přípravu společné části maturit jsou zcela v rozporu s náklady zmíněnými v materiálu, jejž ministerstvo předkládalo do vlády v roce 2009. Vybudování technologické infrastruktury mělo vyjít na pouhých 130 milionů.
A teď aktuálně: jednorázové náklady, které si státní maturita vyžádá, dosáhly letos podle ministerstva školství zatím výše 137 milionů korun. Vývoj nákladů přitom přímo souvisí s výsledky nových plánovaných tendrů na dodávky služeb soukromého sektoru pro podporu maturit.
A opět nepůjde o malé peníze. Jakkoli exministr školství a dnešní šéf ODS Petr Fiala počítal v blízkém budoucnu s elektronickým rozesílám testů do škol, tedy aby je už nerozvážela jako doposud stěhovací firma, Valachová návrh zamítla. Pokud by se testy zasílaly do škol elektronicky a ty by si je následně vytiskly, mohlo by podle školských byrokratů docházet k nepřesnému skenování záznamových archů.
Toto rozhodnutí je však ovlivněno i něčím jiným. Ministerstvo totiž neví, co by dělalo s tiskárnou v pražských Holešovicích, kde jen za tiskařské stroje utratilo 240 milionů. V době elektronických datových schránek či virtuální reality se tak levného datového přenosu nedočkáme zřejmě nikdy.
A také, to je asi nejtristnější, znovu selhalo jednání s vysokými školami o možnostech, aby státní maturity nahradily přijímací zkoušky, což byl hlavní důvod jejich zavedení. Otázkou je, nestálo-li by za zvážení tento projekt do budoucna zrušit, konečně dohnat k odpovědnosti ty, kteří předražené tendry vyhlašovali, holešovickou tiskárnu přestavět na luxusní byty a vrátit maturity zpět do kompetence jednotlivých škol. Unifikované testy bývají totiž s potřebnými znalostmi obvykle v rozporu.