Rokodrokustále silněji cítím, že mámepomýlený kalendář. Mnohemlíp nežtennáš vystihujesvěta běhtakzvaný rokškolní. Avsouladusním seprávěteď cítímvánočně achystámse navelkéfinále.

Abych nebyla za blázna… nezdobím fíkus a nechodím ve svetru se sobem. Jen zcela intuitivně cítím, že jsme odvedli další kus práce a je čas na nějaký ten pomyslný cofeebreak, ideálně dvouměsíční. Děti vstřebaly díky svým vzdělávacím institucím další nedocenitelné životní poznatky. Starší dcera bravurně bruslí po poli kvantové fyziky a mladší si už díkybohu udělala jasno v tom, že peloponéskou válku nevyhráli slávisti, ale Sparťani. Rovněž už rozpoznáme dělohu od lodyhy a v „prcovním listu“jsme se detailně probrali všemi „slonímy druhy“. Takže máme pro letošek splněno. Hurá do vody!

Zeptat se dětí, co se ve škole právě uplynulý školní rok naučily, je mimochodem přinejmenším stejně užitečné jako na silvestra bilancovat. Malou ani velkou násobilku určitě nevypíchnou, pravděpodobně ani vyjmenovaná slova nebudou favoriti. Jedno z mých dětí například po absolvování první třídy po dlouhém dumání uvedlo velké psací G a pak rozdíl mezi havranem a vránou, „co jsme si říkali na cestě ze školní jídelny“. Tehdy mě to rozesmutnilo natolik, že jsem bleskurychle rozhodla o změně školy, aby toho zapamatováníhodného bylo ve druhé třídě aspoň o fous víc. A povedlo se. Jak na sporty Jindy se mi vyplatilo dát na přání samotné školačky. Když jsme vybírali po prvním stupni další školu, poctivě jsme vytipované vzdělávací ústavy obešli. Někde fakt chyběly už jen ty mříže na oknech… Nakonec nás v jedné okouzlila lezecká stěna v tělocvičně a samotný pan ředitel. Ten se totiž neurazil, ani když se ho moje dcera v nestřežené chvíli zeptala, jestli studium u nich fakt znamená konec dětství, jak se to o jeho škole říká. Dneska si tam puberťačka svoje dětství dožívá ve zdraví a v pohodě. A vsadila bych se, že jenom lezeckou stěnou to nebude. Právě teď prožíváme dny velkého finále tohoto školního roku. Děti a my pochopitelně s nimi. Písemky, které se tváří jako test univerza, zkoušení ze života a smrti, balancování nad propastí jedničky a dvojky, nebo „božechraň!“dvojky a trojky! Tolik stresu, nervů a napětí kvůli čísílkám, která budou zapomenuta nejpozději třetí středu v červenci ( bude úplněk). A vedle toho horečné plánování na další dva měsíce… kdo, kam, kdy a jak (můžeme Čekám dítě? my dospělí urvat co nejvíce volných dnů). Nervozita ne nepodobná předvánočnímu shonu, jen se u ní teď v létě trochu víc zapotíme.

Někde jsem četla, že děti nejrychleji rostou právě o prázdninách. A já tvrdím, že i nejvíc moudří. Za dva měsíce mimo vzdělávací ústavy dostanou takovou dardu životních zkušeností, že by to žádné osnovy nepobraly. A hlavně byste nesehnali učitele s tak odvážnou aprobací… Deset měsíců startovaly svůj intelekt na povel v osm, tak teď si mohou nechat svoje mozkové závity kroutit klidně v protisměru, dopřejme jim to.

Ač už jsme odrostly nároku na dva měsíce prázdnin, měly bychom si je i my matky ordinovat povinně. Měly bychom, stejně jako naše děti, nasávat nové zkušenosti… víte, že každý solidní bar má na léto nový drink? Měly bychom zkoušet dosud nepoznané… víte, že existují prázdninové kurzy samby? A měly bychom vystoupit aspoň na chvíli z nabitého itineráře všedních dnů… víte, že připomínky v diáři se dají vymazat??? Já už jo, mám to vyzkoušené. A vemte jed na to, že Vánoce v létě jsou ten nejlepší způsob, jak přežít další školní rok. Ježíšek to určitě pochopí… ● Grilovací omáčky onadnes.cz