Teror bez konce
Masakr v Nice ukázal, že proti teroristům z „vaší ulice“není obrana ani prevence. Přibývá jich, to povede k radikalizaci většiny. Ve Francii už padají slova jako občanská válka.
NICE Řidič se za jízdy smál a jeho vůz porážel lidi jako kuželky. Předtím řekl policistům, že veze zmrzlinu, ale přivážel smrt.
Jeden z nejděsivějších atentátů poslední doby, při němž ve francouzské Nice zahynulo pod koly nákladního vozu 84 lidí a dalších padesát jich bylo v době uzávěrky tohoto vydání v kritickém stavu, jako by vzkazoval, že proti terorismu není obrana.
Děsivost spočívá v tom, že pachatel byl sám a nepotřeboval bombu ani samopal, stačil mu jen volant kamionu, aby byl stejně účinný.
Nebyl na seznamu radikálů, nijak se neprojevoval, dokonce nosil šortky. Obvykle to po teroristickém útoku odnesou tajné služby, že jim útočníci pronikli pod radarem, ale tohoto muže asi nebylo možné nijak vyčenichat předem.
Hlasatelé včera s úlevou oznamovali, že pachatel zřejmě nebyl napojen na Islámský stát nebo jinou džihádistickou organizaci. Ale o to je to horší: po členech teroristických organizací přišli osamělí vlci a zabijáci, kteří zvlčili tím, že se od nich nakazili na internetu. Teď přichází nový stupeň, amatérští teroristé.
Masakr v Nice je děsivý i v tom, že potvrzuje trend, že zdánlivě nevysvětlitelných útoků proti nevinným cílům na Západě přibývá.
Ne proto, že by džihádisté vysílali další komanda, ale proto, že lidé, kteří k nim nepatří a zdánlivě jsou bezproblémovou součástí většinové společnosti, ve chvílích krize přesto získají pocit, že k ní nepatří, dezertují a mstí se na ní.
Pro vraha z Nice byl údajně spouštěcím mechanismem k tomu, aby se stal strojem na zabíjení, rozchod se ženou. Podobně Micah Johnson, střelec bílých policistů z Dallasu, byl příjemný černoch, jehož sympatie ke spolubojovníkům v armádě byly „barvoslepé“, dokud v Afghánistánu neukradl vojačce kalhotky a nebyl odhalen. Pak se změnil v samozvaného mstitele „svých lidí“na bělošských strážcích zákona.
Ukazuje to, jak nízko je práh loajality pro některé menšiny, i když většina ho vidí výš. A že někteří z nich podvědomě automaticky vědí, kde je „nepřítel“.
Nepotřebují složitý výcvik ani zbraně, jaké získávali předešlí teroristé ve výcvikových táborech Islámského státu v Sýrii. Stačí srozumitelná rada, jakou jim poskytl už v září 2014 hlavní mluvčí Islámského státu Abú Muhammad Adnání: „Když nemůžeš mít bombu nebo kulku, rozbij mu hlavu kamenem, podřízni ho nožem nebo ho přejeď autem nebo ho shoď z výšky nebo ho uškrť nebo ho otrav.“
Protože případy sebera dikalizace se množí, včera se už s odkazem na výše zmíněnou radu ozývaly hlasy, že francouzské úřady by měly profilovat a kontrolovat muslimské zaměstnance například ve vodárnách nebo v potravinářství.
Jsou to názory, které by ještě před pár měsíci nezazněly. Ale situace zřejmě rychle eskaluje.
Objevily se už i dříve neslýchané výpočty na téma, že i kdyby se zradikalizoval a zaútočil jen jeden francouzský muslim ze sta tisíc, při jejich počtu to stále vydá na velkou vlnu terorismu.
Zdá se, že nedůvěra mezi Francouzi a jejich muslimy rychle roste. I když v průzkumech zatím patří Francie v celoevropském měřítku k zemím, jež jsou k muslimům nejshovívavější, příval terorismu posledních měsíců začíná fungovat podle principu akce a reakce. „Tato vlna teroru povede k rostoucí radikalizaci mezi většinovou populací, útokům pravicových extremistů a zvyšující se poptávce voličů po radikálních řešeních,“řekl včera Radko Hokovský z think-tanku Evropské hodnoty.
Pohled z Francie vypadá ještě pochmurněji. Zabýváme se jím v článku nahoře na této straně. Ve stručnosti: šéf francouzské domácí tajné služby DGSI Patrick Calvar poslancům oznámil, že muslimové svou radikalizací radikalizují i krajní pravici, která se ozbrojuje a mohla by provést odvetný útok na mešity. „Jsme na pokraji občanské války... Proběhne ještě jeden nebo dva útoky a válka začne.“