Smrt na Orlíku: skútr jel příliš blízko parníku
Dosud neznámé okolnosti tragické nehody, při níž na Orlíku smetl osmnáctiletou dívku řidič vodního skútru. Změní toto neštěstí vyhlášku, která pustila malá motorová plavidla na přehrady?
ORLÍK Je neděle 10. července těsně před půl pátou a v široké zátoce pod zámkem Orlík pluje výletní parník Zvíkov na své pravidelné trase. Nejde přehlédnout. Proti němu pomalu rozráží hladinu hliníková pramice s motorem a zároveň opodál burácí rychlý třísedadlový skútr mířící také proti parníku. Blíží se banální potkání plavidel, které navzdory jasným pravidlům, že stroje se mají vyhnout jako auta a potkat se po svých levobocích, dopadne tragicky. Zemře mladá dívka. Včera měla pohřeb.
Příčina? Malá plavidla v neděli při smrtelné nehodě na Orlíku udělala fatální vzdálenostní chybu, řidič skútru porušil hned několik zásad. MF DNES zrekonstruovala nehodu podle výpovědí svědků, účastníků i expertů.
Lodička se zamilovanou mladou dvojicí dodržuje základní námořnické pravidlo, jak se mají proti sobě plující lodě potkat, a jede od parníku vlevo. Skútr však klouže po vodě z druhé strany parníku, a když jej mine, těsně za jeho zádí prudce zatáčí vpravo. Do vln, které velká loď zanechává a na kterých si chce zaskákat. Jenže přeskakuje vlny a letí přímo proti pramici na druhé straně parníku, o které řidič neví. Obě plavidla jsou nebezpečně blízko velké lodi a vzájemně na sebe nevidí.
„Obě plavidla jela blízko parníku. K parníku se pod padesát metrů nemá nikdo přiblížit, to je základ. Lodička měla po srážce ohnutý horní okraj, z čehož tipuji, že při nárazu musel skútr být ve vzduchu a v tu chvíli už neovladatelný,“popisuje majitel lodi Pavel Šofr. Takový průběh vysvětluje to, proč se řidič skútru nestihl pramici navzdory dobré ovladatelnosti stroje vyhnout.
Právě tyto chyby byly u tragédie na 157. říčním kilometru Vltavy rozhodující. Loď Zvíkov měří sedmadvacet metrů a s tím měli všichni kalkulovat. „K velkému plavidlu se nesmí nikdo přiblížit na dvojnásobek jeho délky. Tedy v tomto případě se neměla plavidla přiblížit na 54 metrů,“říká vedoucí plavebního dozoru Státní plavební správy Josef Löffler. Proti pravidlům bylo i skákat přes vlny za parníkem. „Jakékoliv figurální jízdy, skoky na vlnách a další triky jsou povolené jen v drahách k tomu určených,“doplňuje Löffler.
Kdyby jak pramice, tak skútr základní poučku dodržely, musely by být od sebe alespoň 108 metrů. A to je dost na to, skútr zastavit či obrátit. Písečtí kriminalisté právě s verzí, že loďka a skútr parník „sevřely“, pracují. „Obvinění prozatím nepadlo,“říká mluvčí policistů Kamila Čuřínová–Ingrišová.
Vpoklidném kempu Lavičky na levém břehu Orlické přehrady a nedaleko hráze spustili minulou neděli dva kluci na vodu své plavidlo. Trojsedadlový skútr, přes tři metry dlouhý a tři metráky těžký stroj. Jejich rodina ho neměla dlouho, a kdyby věděla, co způsobí, asi by jej – jako zánovní – nikdy nekoupila. Právě na tomto jedenáct let starém plavidle značky Yamaha se totiž devatenáctiletý syn odpoledne srazil s pramicí, na níž se plavila o rok mladší dívka. A ona srážku nepřežila.
„Nejezdí sem dlouho, jsou tu noví,“vypráví v kempu paní u jednoho z karavanů. „Jsou trochu jiní,“říká. „Ale ten kluk to určitě schválně neudělal. Je to tragédie pro obě rodiny.“
Lavičky nejsou typickým místem, kde byste hledali pražskou rodinu, která chce na Orlíku prohánět skútr a prožít tu pohodlnou i trochu luxusní dovolenou. Je to spíše zálesácký kemp s lidmi, kteří milují rybaření a houbaření. Mají nanejvýš pramice, v zátoce nekotví ani jedna plachetnice a většina obyvatel kempu sní o tom, chytit pořádného sumce a večer u ohně si zabrnkat na kytaru.
Rodina, která sem tak trochu nezapadala, přijela k Orlíku na víkend. Přivezla červenobílý skútr s výkonem motoru přes sto deset koní, který loni v květnu i s převozním vozíkem prodávali v Žamberku. Stál 99 tisíc korun a v inzerátu stálo, že byl „ve výborném technickém stavu, po servisu, připraven na sezonu“.
„Odjeli pak do Prahy, hned jak se to stalo,“vzpomene si další z rekreantů v Lavičkách.
Jel, kudy neměl
V osudnou neděli nastartoval syn skútr a s dalším mladým mužem vyrazili na divokou projížďku po jezeře. Ve stejnou dobu si v přístavu v Orlíku nad Vltavou, jedenáct kilometrů proti proudu, půjčil malou hliníkovou pramici s nejslabším motorem jedenatřicetiletý Miroslav. Před dvěma měsíci se seznámil s osmnáctiletou Simonou z Orlíku a chce s ní strávit slunné odpoledne na vodě. Vypluli doprostřed jezera, fotili selfie snímky se zámkem v pozadí. On kormidloval a ona seděla na příčné sedačce uprostřed.
Okolo půl páté si na vodě pod zámkem Miroslav všiml skútru s dvoučlennou posádkou. Zároveň viděl, jak se přesně podle jízdního řádu vrací parník Zvíkov z cesty od stejnojmenného hradu k molu u břehu. Pramice míjela parník po levoboku parníku, skútr burácel vpravo. Vypadalo to na poklidné míjení, ale jen do té chvíle, než skútr zamířil do vln, které parník za sebou zanechával.
Jeho řidič prudce za zádí sedmadvacet metrů dlouhé lodi zahnul vpravo a na vlnách skočil. Rychlost jej však vynesla přímo proti pramici, která se objevila na druhé straně parníku. Pak stroj Simonu trefil tak nešťastně, že přišla o život.
„Jel, kudy neměl,“zlobí se na řidiče skútru Miroslav, který vyvázl s lehkým zraněním.
Podle vodních pravidel má pravdu: protijedoucí plavidla se mají míjet po levobocích a skútr volil cestu vpravo. Existuje však výjimka. „Vyhnout se může po pravoboku, je-li dostatečně široká plavební dráha,“vysvětluje vedoucí plavebního dozoru Státního plavebního úřadu Josef Löffler. A hladina Orlíku v místě tragédie – má šířku okolo pěti set metrů.
Další podmínka pro bezpečnou plavbu však při míjení tří plavidel dodržena nebyla. „Od velkého plavidla se musí dodržet odstup, minimálně dvojnásobek jeho délky,“cituje ji Josef Löffler.
Skútr i pramice pluly příliš blízko. Zvíkov měří už zmíněných 27 metrů, a tudíž na každou stranu do vzdálenosti 54 metrů se neměl nikdo přiblížit. A když pak skútrista křížil cestu pramici, měl dát přednost. Pravidlo pravé ruky platí na vodě stejně jako za volantem.
Po nárazu
Když se malá plavidla srazila, nastal zmatek. Miroslav se snažil pomoci své přítelkyni. Zoufale volal o pomoc. Někteří cestující z parníku tvrdí, že v tu chvíli přišlo další selhání skútristy – po srážce prý na nepoškozeném stroji odjel a až posléze se vrátil zpět.
Zda tomu tak skutečně bylo, zatím neví ani kriminalisté. „Chování účastníků po nehodě teprve prověřujeme,“říká policejní mluvčí Kamila Ingrišová-Čuřínová.
Je to závažné – policisté by totiž řidiče skútru mohli vedle nehody stíhat také za neposkytnutí pomoci. Ani Miroslav si však nepamatuje okamžiky po srážce přesně. „Jestli ujeli, nebo ne, nevím, staral jsem se v tu chvíli o Simonku,“říká se slzami v očích.
Dívku se pak podařilo dostat na břeh. Už se blížil záchranářský vrtulník z Českých Budějovic a policisté na místě chtěli kvůli vyšetřování zabavit skútr.
Někteří svědci říkají, že v tu chvíli přijel řidičův otec a začal se o zabavení skútru s policisty dohadovat. Policisté však požadovali vydat i přepravník, na němž rodina skútr k Orlíku přivezla. „Policie nevozí vodní skútry zcela běžně, proto potřebovala i přívěs. Rodina se dotazovala, co se strojem bude, a obávala se o jeho stav,“potvrzuje mluvčí písecké policie.
Dívka, která nehodu nepřežila, měla včera v Písku pohřeb. Její matka se zhroutila.
Neštěstí možná změní pravidla, za jakých mohou vodní skútry a motorové čluny jezdit na vodních plochách. Naposled se změnila loni v dubnu a přinesla plavidlům větší volnost. Do věci už se vložil premiér. Vzkázal ministrovi dopravy, že chce vědět proč.