Berlín musí po brexitu hledat spojence na východě EU

Až s mírným odstupem se začíná ukazovat, jak hluboce ovlivní brexit situaci v Evropě. Po odchodu Británie z Evropské unie se mimo jiné změní mocenská architektura zbývající sedmadvacítky. Německo by se proto mělo snažit o posílení spolupráce s východními sousedy, protože by se mohli stát jeho spojenci proti snahám o finanční transfery mezi zeměmi EU a o vzájemné ručení za dluhy.

„Mocenská struktura EU se trvale posune. Německo-francouzský motor už neodpovídá současným požadavkům, podporuje spíš pokračování současných věcí než změny. Evropa však potřebuje nové nápady a nové síly, které ji poženou vpřed,“napsal ve včerejším komentáři německý deník Die Welt.

„Nové členské země mají za sebou náročné transformační procesy. Mohou to být obtížní, někdy tvrdohlaví partneři. Ale mají co nabídnout. A mohou se stát novými spojenci Berlína proti obráncům přerozdělování a proti dlouhodobě problémovým zemím jižní Evropy,“uvedl list.

Die Welt také připomíná, že francouzský prezident François Hollande ohlásil na příští týden cestu po členských zemích EU, během níž chce hledat nové impulzy pro Unii. „To nevěstí nic dobrého. Nesmí to nakonec dojít tam, že se začne pod rouškou evropské solidarity budovat transferová unie. Berlín tomu musí zabránit,“napsal deník.

„Nesmí se stát, že dobře organizované politické zájmy menšiny se nakonec prosadí na úkor většiny evropských občanů a že se problémy budou řešit gigantickými vnitroev ropskými transferovými platbami a dohodami o vzájemném ručení za dluhy,“uvedl Die Welt.

Německo dlouhodobě odmítá možnost, že by Evropská unie společně ručila za dluhy jednotlivých členských států. Podle Berlína by to vedlo k tomu, že by země především v jižní části bloku rezignovaly na rozpočtovou disciplínu a spolehly se na to, že jejich dluhy zaplatí ostatní. Británie byla spojencem Německa v této otázce, naopak Francie podporuje společné ručení za dluhy.

Britským stranám hrozí rozpad

Brexit však ohrožuje i zavedené politické strany v samotné Británii.

Existenciální krize, kterou procházejí obě hlavní britské strany, se nezlepší, dokud se nerozhodne o budoucím vztahu Británie a EU. Pro obě strany by bylo lepší, kdyby se rozdělily. Labouristé jsou rozdělení, toryové a celá Británie mají nové vedení. V průběhu tří týdnů od referenda o setrvání v EU britskou politiku postihlo více krizí, než si mnozí pamatují, napsal list The Guardian.

Zlepšení situace se v nejbližší době nepředpokládá. Britské politické strany čelí vnitrostranickým neshodám, které se týkají jak politiky, tak politiků. Jinými slovy, v těchto chvílích britské strany procházejí zuřivou bitvou, ve které se musí rozhodnout, co znamenají. Je konzervativní strana baštou Cameronova liberalismu, nebo se začíná čím dál více podobat reakční Straně nezávislosti Spojeného království (UKIP)? Chtějí labouristé čelit velkým otázkám 21. století, jako jsou globální změny klimatu a nerovnosti, nebo budou bědovat nad úpadkem industrialismu a ztrátou loajální dělnické třídy?

Žádná z těchto otázek nebude zodpovězena, dokud nebude jasnější, jakou zaujme Británie roli po definitivním odchodu z EU.

Uzavře se politicky a ekonomicky do sebe, nebo se naopak otevře světu? Tato rozhodnutí budou mít dopad na roli Británie v NATO, na Blízkém východě a na světovém trhu.

Otázky týkající se rozhodnutí o Evropské unii se vztahují i k obecnějším otázkám o budoucnosti Británie. Bude se britská ekonomika více podobat nezřízenému kapitalismu, nebo bude mít blíže k nějaké formě sociální demokracie? Nastal čas na zavedení poměrného zastoupení? A co je možná nejdůležitější, zůstane Británie Spojeným královstvím?

Pouze skrze odpovědi na takovéto otázky se mohou britské strany rozhodnout, jak budou vypadat.