Proti času a větru v kraji mamutů
asovka je osamělou bitvou. S materiálem, terénem, počasím, vlastním tělem i pochybnostmi. Postrádá dramatično horských dojezdů. Ovšem může zásadně ovlivnit pořadí Tour.
Ta páteční, 37kilometrová jako by se vinula napříč časem, ze středověkého Saint Andéolu až k pravěkým jeskyním Chauvet, kde po stěnách „běhají“stáda nakreslených mamutů. U řeky Ardeche i na náhorní plošině, kam se jezdci drápají, s nimi cloumá vítr, který od Mont Ventoux dorazil až sem.
„Dej si na něj pozor,“varují kolegové z Etixxu nováčka Petra Vakoče, a tak raději položí ruce zeširoka na řídítka, aby ho to nesfouklo.
Navíc přešaltovat nohy po čtvrteční horské práci na rychlý časovkářský speciál, to není vůbec jednoduchá záležitost. Všechno mě bolí, pomyslí si Vakoč na úvodních stovkách metrů. Ale on tentokrát spěchat nemusí. Pomocníci v časovkách nespěchají. „Pošetřil jsem síly na další dny. Bylo to takové skoro volno.“Však mu mechanik za cílem říká: „Pěkné svezení, co?“
Pro další dva Čechy naopak platí: jedeme na krev.
Jan Bárta, specialista na časovky, dojel v této disciplíně předloni na Tour senzačně třetí. „Jenže to jsem měl jiné kolo,“porovnává. S tím od firmy Argon 18 už naopak druhým rokem bojuje. „Když taháme na zadním kole o půl kila navíc oproti ostatním, není to dobré. Ale musíme holt šlapat na tom, co nafasujeme,“pragmaticky pronáší.
Dělá na trati, co může. Cílem projíždí průběžně čtvrtý, posléze skončí jedenáctý. „Dobrá práce,“chválí ho týmový manažer Ralph Denk. Zato komisař UCI hned vyžaduje: „Potřebujeme vaše kolo.“
„Už zase? Chtěli jste ho i na startu,“usměje se český jezdec. Testy na mechanický doping jsou každodenní přirozeností Tour, denně jich bývá více než 60.
Zatímco Bárta bojoval o umístění v etapě, Roman Kreuziger naopak usiluje o návrat do končin v těsné blízkosti Top 10. V úvodu dne si projíždí trať v týmovém voze za svým kolegou Oskarem Gattem, potom dlouze pozoruje další jezdce v televizi. „Bude to dnes s větrem na hraně,“tuší.
Tři týdny na časovkářské „koze“neseděl. A ve čtvrtek si protrpěl výšlap na Mont Ventoux.
Změna posedu, kterou letos provedl, mu však sedí. Lépe se mu dýchá. „Drž hlavu co nejvíc přilepenou na zádech, aby ses nehýbal,“upozorňují jej ještě po startu z týmového vozu. Dvakrát mu z boku foukne vichr a chvíli se pere s kolem, aby na něm zůstal. Ale co je to proti tomu, jak se svým bicyklem zápolí celkově sedmý Romain Bardet. Kreuziger proletí cílem, vyjíždí se na trenažeru a spokojeně hodnotí: „Po dlouhé době technicky velmi povedená časovka.“
Přichází za ním sportovní ředitel Sean Yates, gratuluje a říká: „Jsi jen deset vteřin za Portem.“Australan platí za špičkového časovkáře. Do cíle už doráží i Joaquim Rodríguez, pěna u úst, skelný pohled. Dan Martin ani nedošlape k týmovému automobilu, zastaví, opírá se zničeně o řídítka, zhluboka oddechuje.
Kreuziger v časovce poráží nejen je, ale také další velké konkurenty Bardeta, Arua či Henaa. Už opět stoupá pořadím Tour, ze 14. na 11. místo, jen osm vteřin jej dělí od bran Top 10. A co bude osm vteřin v Alpách? Nicotná věc.
Chris Froome, snad zocelen svým čtvrtečním během, jich má k dobru o tolik víc. V časovce prohrává pouze s velkým expertem na bitvy s chronometrem Tomem Dumoulinem. „Chris najel 40 sekund na Mollemu a skoro dvě minuty na Quintanu. Dneska byl super mega úžasný,“jásá Froomův sportovní ředitel Nicolas Portal.
Přesto ještě dlouho nebudou slavit. Oba dobře vědí, že Quintana je vždy ve třetím týdnu nejsilnější.