Rio a historky (z podsvětí): Viděli jsme v autě mrtvolu
Brzy bude patřit k esům olympijské výpravy pro Rio. Teď ale šampionka ve vodním slalomu Kateřina Kudějová bojuje s horečkami a zánětem dutin.
Překrásné pláže, roztančený život, dobré jídlo a na vše dohlíží socha Ježíše Krista. Nebo také bída favel, velká kriminalita a nyní i hrozba viru zika. Rio de Janeiro pro každého je a bude hodně individuálním zážitkem. A mistryně světa Kateřina Kudějová se zatím kloní spíše ke druhé variantě.
„Nejhorší pocity jsem měla, když jsme do Brazílie přiletěli poprvé. Mravy jsou jiné,“líčí po opakovaných zkušenostech. „Ráda koukám na horory a vyloženě to tak vypadalo. Všude pomalované, rozpadlé baráčky, spousta lidí. Trenéři jeden den viděli ještě doutnající auto, a když jsme tam byli minule, tak tam bylo auto prostřílené, s mrtvolou uvnitř. To se jen tak nevidí.“
Až bude na olympijském kanále v srpnu bojovat o medaile z vodního slalomu, půjde tohle stranou. Ale Rio bohužel Kudějové znepříjemnilo přípravu i ryze sportovní.
Od posledního návratu ji totiž trápily horečky, až se do mysli vkrádal aktuální strašák jménem zika. Ale jde „jen“o zánět dutin.
„Ten jsem nikdy neměla, z normální chřipky bych už byla venku. Upravili jsme antibiotika a mám jich víc, aby šla léčba rychleji,“líčí. A není to její první zdravotní komplikace před velkým závodem: „Bohužel, je to fakt smutné. Takhle je to pořád. Aspoň jsem ráda, že se tak neděje během závodů. Mám tři týdny, snad to nepřijde znovu.“
Týdenní tréninkový výpadek by ji neměl ohrozit právě kvůli množství práce, které odvedla přímo v Riu. Ale v rámci jejích dosavadních vjemů ani olympijský kanál určitě není bez chybičky.
„Loni na podzim to bylo smutné: bylo to malé a já od olympijského kanálu očekávala něco megalomanského. Teď pustili více vody, možná něco upravili. Je to velké a těžké, tribuny jsou obrovské. A jsem ráda. Bude co předvádět,“popisuje.
Jako většina sportovců už Kudějová ze světa viděla mnohé, ale „město bohů“ji neoslovilo. „Nejsem člověk, který by se něčeho bál, ale tady jsem měla respekt. Byl to zvláštní pocit,“vybavuje si. „Teď už jsem zvyklá, už jsem věděla, do čeho jdu. Ale kdo přijede poprvé, bude překvapeně koukat na slumy, kriminalitu. Je to velká změna.“
Jelikož areál pro slalomáře stojí uprostřed chudinských částí, řešili i ryze praktické věci. „Vybrali jsme si bohatší destinaci, kde to vypadá relativně dobře. Jezdili jsme dál, ale za lepším bydlením,“říká. „Poprvé jsem v Riu čtrnáct dní nevytáhla paty z hotelu. Podruhé jsem se na konci odvážila jít si sama nakoupit a potřetí už jsem si došla patnáct minut do obchodního centra.“
Kdo ví, zda se brazilská megapole (ne)změní aspoň v průběhu sportovního svátku. Nezměněny jsou rozhodně ambice Kateřiny Kudějové. „Vím, jaké mám šance a s čím tam pojedu, ale záleží fakt na hodně faktorech, na hodně věcech,“popisuje, raději opatrně. A co to slovo začínající písmenem M, Kateřino? „Chtěla bych to říct a už jsem to i řekla,“usměje se. „Myslím na to, chtěla bych ji. Uvidíme.“
Byť do Brazílie míří již prvním olympijským speciálem, na velké turistické špacíry se nechystá. „Byli jsme na Kristovi i na Cukrové homoli, ale to jsou spíš komerční místa než něco extra. Já bych Rio mezi nejhezčí města nestavěla,“říká.
Přesto se pro ni brzy klidně může stát životní destinací.
Všemu vyřčenému navzdory.
„Kdo přijede do Ria poprvé, bude překvapeně koukat na slumy, kriminalitu. Je to velká změna.“