Rosol zaskočil favorita, Veselý se pral sám se sebou
TŘINEC I sudí James Keothavong ocenil tu atmosféru: „Bravo, bravo, výborně!“hlásil k divákům v třinecké hale, čímž se je zároveň pokoušel utišit.
Arénou běžela mexická vlna. Lukáš Rosol se právě chystal podávat na výhru v zápase se světovou desítkou Jo-Wilfriedem Tsongou.
O chvíli později padl na kolena a zatínal pěsti. Povstal ze zoufalé situace. Odvrátil dva mečboly. A nakonec vyhrál 6:4, 3:6, 4:6, 7:6, 6:4. Po třech hodinách a 52 minutách.
„Ale zdaleka není vyhráno,“varoval Rosol. Po druhém zápase jeho slova platila o to víc: týmová jednička Jiří Veselý prohrála s Lucasem Pouillem 6:7, 4:6, 5:7.
Stav daviscupového čtvrtfinále mezi Českem a Francií je tak po prvním dnu 1:1 – a zápas zůstává zcela otevřený.
„Se stavem bych byl spokojený, ale průběh mě zaskočil,“uznal kapitán Jaroslav Navrátil.
Rosol potvrdil, že vyrostl v daviscupovou oporu. Ač ho v noci trápily nervy, spal čtyři hodiny, bál se, aby neschytal debakl, předvedl v zápase obdivuhodné povstání a zdolal hlavního francouzského tahouna. „Úžasný pocit. Jsem v euforii a nemám slov,“radoval se.
Větší hvězdu zatím v Davis Cupu neporazil, vždyť Francouz nedávno ve Wimbledonu trápil v pěti setech pozdějšího vítěze Murrayho.
Včerejšek však nebyl Tsongovým dnem. Ráno si připnul černou stužku, jeho myšlenky utíkaly z Třince domů do Francie, zdrcené tragickým útokem v Nice. Uniknout tomu ani nešlo: před zápasem se držela minuta ticha, v hledišti se objevil nápis „Pray for Nice“, tedy „Modlete se za Nice“.
„Nebylo to pro mě lehké. Všichni jsme byli ovlivnění tím, co se stalo. Ale bylo důležité odevzdat na kurtu to nejlepší. Snažil jsem se přinést lidem ve Francii aspoň trochu radosti,“líčil Tsonga.
To se však povedlo až nadšeně hrajícímu debutantovi Pouillemu, jemuž navíc Veselý 36 nevynucenými chybami cestu k výhře usnadnil. Ač se 23letý mladík nedávno blýskl postupem do osmifinále Wimbledonu, v Davis Cupu ho dál trápí vlastní psychika. „Až na jeden zápas jsem v něm ještě neodehrál utkání, s kterým bych byl spokojený. Bojuju sám se sebou, ne se soupeřem,“litoval.
Česká šance i tak stále žije.