Jen si útočte! Froome nepanikaří, usmívá se
Tour projela pohořím Jura. Chris Froome je stále žlutý, Roman Kreuziger jedenáctý. A Alpy se blíží.
CULOZ Tour, to jsou Alpy a Pyreneje, panuje všeobecné povědomí. Jenomže hory na nejslavnějším klání cyklistů ani zdaleka nejsou POUZE Alpy a Pyreneje.
Stoupání na kráter Puy de Dome v Centrálním masivu patřilo v minulosti ke zlatým hřebům závodu. Tady svedli v roce 1964 Jacques Anquetil a věčně druhý Raymond Poulidor souboj, označovaný za bitvu všech bitev. „Byli jsme jako siamská dvojčata v utrpení. Nikdy jsem se na kole necítil tak zle,“vypráví Poulidor, 80letý zavalitý chlapík, vysedávající denně ve žlutém tričku ve sponzorské vesničce.
Na Puy de Dome se už Tour nevrací. „Nemůžeme. Už bychom tam nevměstnali potřebnou infrastrukturu,“vysvětluje ředitel závodu Christian Prudhomme. Ovšem jsou tady další hory v Centrálním masivu. Nebo zrádné Vogézy, kde si předloni zlomil nohu Alberto Contador. A také nevyzpytatelná Jura. Po sobotě, kdy jezdci v protivětru šlapali proti zdi, vítá je v neděli pohoří Jura až 30stupňovým vedrem.
„Takové počasí mi nevadí,“usoudí Roman Kreuziger.
A co těch 4 000 výškových metrů? „Za celý den snad jen 20 kilometrů roviny,“spočítá na startu Fabian Cancellara a Dan Martin si uleví: „Brutální den. Musíme se mít na pozoru od prvního kilometru.“
Kreuzigerův týmový parťák Rafal Majka uhání v úniku a na pěti kopcích válčí o puntíkatý vrchařský dres. Též Pierre Roland z Cannondalu je mezi uprchlíky. Podle kolegů z týmu šlape se zlomenou rukou, ovšem tvrdošíjně odmítá zajít na rentgen, protože: „Já prostě nechci vědět, jestli je zlomená.“
Šplhají na Grand Colombier, prémii nejvyšší kategorie, opět obklopeni špalíry fanoušků, ale už nikoliv umačkáni jejich těly. Jako by se s blízkostí pořádkumilovného Švýcarska probudila také uvědomělost diváků. Když se malé dítě pokouší běžet vedle Juliana Alaphilippa, jeden z nich ho strhne zpět.
Kreuziger v 16členné skupině favoritů pohlédne na wattmetr: hmm, 420 wattů, nic příjemného. Ale hora je pokořena. Ještě poslední stoupání dne na Lacets de Grand Colombier je čeká, vlní se jako had. Český jezdec pozoruje Chrise Frooma a přemítá: Za poslední roky Chris hodně vyspěl. Je úžasné, jak komunikuje se svými lidmi a jak si řekne, co potřebuje.
Útočí Ital Aru, potom Španěl Valverde – a co Froome? Nic. Nepanikaří. S parťákem Poelsem je po chvíli pohltí. Tým Sky na Twitteru hlásí: „Všechny útoky zneutralizovány.“ Však Alejandro Valverde později přizná: „Nezpozorovali jsme jakoukoliv slabost Frooma. Tak jsme radši pošetřili energii.“
Jen pohleďte, Brit se na kole dokonce usmívá! Kreuziger má lehce otevřenou pusu, Australan Porte z BMC už zeširoka oddechuje.
Majka zatím v popředí závodu řeže zatáčky tak mocně, že v jednu chvíli vyjede do trávy. Puntíky získá, ve spurtu o etapu ale podlehne Kolumbijci Pantanovi z týmu IAM.
Z favoritů jako poslední marně útočí ve sjezdu do cíle Francouz Bardet, načež nastává příměří. „Víc než o tom, kdo na etapě vydělá, to bylo dnes o tom, kdo ztratí,“říká Kreuziger, bezpečně zakotvený za Froomem. Ztratí Tejay van Garderen z BMC a tvrdí: „Už mi to ani nemyslelo, zůstal jsem ve svém vlastním světě a snažil se držet kola přede mnou. Ale nemohl jsem.“
Froome v cíli kývne hlavou. Splněno, další těžká etapa odškrtnuta. Přijíždějí unaveni a s úlevou.
Kreuzigerovi u týmového autobusu ukáže sportovní ředitel Steven de Jongh vztyčený prst a plácne si s ním. Jeho kolega Sean Yates vykládá: „Roman se při kempu na Tenerife připravoval tak, aby byl ve třetím týdnu nejsilnější a byl Contadorovi k ruce v Alpách. Mohl by v nich vystoupat třeba k 7. místu.“
To nejtěžší teprve přijde.