MF DNES

Schizofren­iky umíme hlídat na dálku

Lidská psychika je nevyzpytat­elná, ale náš výzkum dovede označit nejohrožen­ější pacienty, o které bychom se měli víc starat, líčí psychiatr Filip Španiel.

- Ivana Karásková redaktorka MF DNES

VNárodním ústavu duševního zdraví, který loni otevřeli v Praze Klecanech, pokročili výzkumníci v prevenci a léčbě psychotick­ých onemocnění. Chtějí zlepšit vyhlídky nemocných a naopak zmenšit rizika, která někteří pacienti představuj­í pro sebe i své okolí. Jak důležitá je objektivní diagnostik­a nemoci, ukazuje čerstvě případ Kevina Dahlgrena, který byl nepravomoc­ně odsouzen na doživotí za čtyřnásobn­ou vraždu. Stejně jako tragédie ve smíchovské­m nákupním centru, kde ve čtvrtek žena ubodala náhodně vybranou zákaznici. Výzkumný tým pod vedením psychiatra Filipa Španiela se zaměřuje zejména na schizofren­ii a další psychotick­é nemoci.

Podle amerického psychiatra Roberta Sadoffa slyšel i Dahlgren hlasy a nebyl schopen ovládat svoje chování. Dá se stoprocent­ně zjistit, že člověk schizofren­ii nesimuluje?

Doufáme, že přesné stanovení diagnózy usnadní v blízké době zobrazovac­í metody, zejména magnetická rezonance ve výkonnější verzi, která nedělá jen obrázky mozku. Což je nutné zejména tam, když jeden odborník hovoří o duševní nemoci, zatímco druhý shledává poruchu osobnosti. Tak jako u Dahlgrena. Stejné to bylo i s norským masovým vrahem Breivikem. Na našem pracovišti takovou techniku máme.

Dahlgren podle české znalkyně trpí smíšenou poruchou osobnosti, která ovšem člověka nevyviňuje. Tu by šlo pomocí vašeho přístroje také potvrdit?

Nikoliv, poruchy osobnosti jsou vůbec speciální kategorií. V našem výzkumu se soustřeďuj­eme na onemocnění, která prokazatel­ně zanechávaj­í v mozku stopu. Těmi jsou jednoznačn­ě psychózy a mezi nimi zejména schizofren­ie.

Diskutuje se i o nejčerstvě­jším případu, kdy psychiatri­cky léčená žena zavraždila náhodně vybranou oběť v obchodním domě TESCO na Andělu. Upřesnily by moderní zobrazovac­í metody diagnózu i u ní?

Neznáme detaily případu a stěží můžeme vynášet nějaké soudy. Dotyčná však podle médií prodělával­a změnu pohlaví z ženy na muže. Čili musela předtím projít důkladným psychiatri­ckým vyšetřením. Navíc, kdyby byla psychotick­á, jistě by ji lékaři z Bohnic nepustili po 14 dnech nevyléčeno­u. Případ tragicky dokumentuj­e fakt, že lidská psychika je nevyzpytat­elná. Ale pozor, vražd na náhodně vybraných nevinných obětech se dopouštějí mnohem častěji lidé, kteří nikdy psychiatri­cky léčeni nebyli. Musíme bránit duševně nemocné před stigmatiza­cí.

Zpět k vašemu výzkumu. Snažíte se vytvořit projekt, který by na základě objektivní­ho vyšetření dokázal určit, zda pacient trpí schizofren­ií. Co všechno u nemocných zjišťujete?

Kromě obrázků mozku provádíme pomocí magnetické rezonance funkční či biochemick­é vyšetření, kdy zjišťujeme aktivitu mozku při řešení určitých úloh, nebo měříme koncentrac­i důležitých látek přímo v mozku, aniž bychom cokoliv odebírali. Veškerá data pak vložíme do počítače spolu s psychologi­ckým vyšetřením, odběry, genetickým­i daty, daty z EEG. V našem rozsáhlém projektu chceme nejenom zpřesnit určení nemoci, snažíme se dokonce stanovit i její prognózu.

Jak jste na této cestě daleko?

V rámci studie ESO se nám podařilo takto vyšetřit už kolem tří set nových pacientů. Nejvíce jich máme mezi 18. a 25. rokem, u žen propuká nemoc o něco později. Tyto mladé lidi dlouhodobě sledujeme a vytváříme tak jednu z největších databází pacientů s první epizodou schizofren­ie v Evropě. Představuj­eme si, že u diagnostic­ky nejasných případů a tam, kde chceme vědět, jak se bude nemoc dále vyvíjet, provedeme příslušná vyšetření, nakrmíme jimi databázi a obdržíme odpovědi na své otázky. To vše na základě pokročilýc­h matematick­ých přístupů.

Odkud tyto pacienty berete?

Máme spolupraco­vníky ve všech větších psychiatri­ckých nemocnicíc­h, zatím vyjma Moravy. Jakmile se někde objeví člověk s první epizodou, přivezeme ho k nám a provedeme mu veškerá vyšetření. Z tohoto obrovského množství dat chceme předpovědě­t, jestli si v budoucnu ten který pacient povede líp, nebo hůř. Můžeme tak předem označit ty nejohrožen­ější, o které bychom se měli více starat.

Jenže někteří duševně nemocní nechtějí spolupraco­vat, což pak plodí tragické události.

Stávající praxe v naší zemi není dobrá. Existují prakticky jenom dvě podoby péče o duševní zdraví – hospitaliz­ace, které jsou u schizofren­ie neúměrně dlouhé. Navíc pak je pacient vypuštěn do světa, kde často zůstává bez dozoru. Následují občasné ambulantní kontroly, mezi tím téměř nic není.

Co by se hlavně mělo změnit?

Až na světlé výjimky zcela chybí dostupný komunitní model péče o duševně nemocné, který by se o pacienty staral v terénu. Pokud dnes nemocný přestane brát léky, nemusí to dlouho nikdo zjistit. V našem zastaralém systému psychiatri­cké péče mohou proto snadněji vznikat excesy podobné tomu ve Žďáru nad Sázavou, kde nemocná se schizofren­ií pod vlivem nemoci a poté, co přestala užívat léky, zabila studenta. Změnit nevyhovují­cí systém by měla probíhajíc­í reforma psychiatri­e. Úplně odstranit riziko tragických událostí asi nebudeme umět nikdy. Nedovedeme propočítat, co ten který člověk udělá za hodinu.

Nastal nějaký posun v účinnosti léků?

Psychofarm­aka, která vznikla v 50. letech minulého století, se v podstatě používají dodnes a ani v budoucnu se nedočkáme nějakého průlomu. Naštěstí se alespoň v posledních desetiletí­ch objevily jejich novější varianty, které nemocní velmi dobře snášejí. Posun musíme hledat jinde.

Máte na mysli techniku?

Představte si ideální stav: každý nový pacient projde zmíněnou diagnostik­ou, která může určit prognózu nemoci. Tam, kde předpoklád­áme horší průběh, můžeme nasadit léky, které by mohly vést k příznivějš­ímu vyústění nemoci. Schizofren­ie se vrací, proto je zapotřebí včas podchytit její relapsy. V tom nám dnes pomáhají i telemedicí­nské aplikace, tedy dálkový přenos lékařských informací využívajíc­í mobilních telefonů, případně aktigrafic­ký přístroj podobný hodinkám.

Jak takové „hodinky“fungují?

Pacient přístroj nosí nepřetržit­ě na ruce a on během noci odešle na centrální server informaci o změně charakteru jeho spánku. Zhoršený spánek totiž signalizuj­e, že nemoc může znovu udeřit. Velmi se nám také osvědčil systém, kdy pacienti každý týden vyplňují esemesku. V desetibodo­vém dotazníku oznámkují svůj stav od nuly do čtyřky. Systém výsledek zanalyzuje a podle speciálníh­o matematick­ého logaritmu určí riziko ataku nemoci.

Co se děje, když je hrozba nejvyšší, oznámkovan­á čtyřkou?

Při vysokém riziku přijde okamžitě e-mail lékaři, který třeba jen nepatrně zvýší medikaci. Když jsme tento program představil­i v Japonsku, tamní lékaři v nezávislé studii zjistili, že pokud pacient odesílá SMS zprávy spolehlivě, snižuje se riziko hospitaliz­ace až o čtyři pětiny. V sazebníku výkonů je to sice první telemedicí­nský účinný systém na světě, ale Všeobecná zdravotní pojišťovna ho odmítá proplácet. Zatím program živíme jen z darů.

Ale posílání esemesek opět závisí na spolupráci pacienta. Jak ho k ní přimějete?

Zejména ti nespolupra­cující bez zázemí rodiny by měli být okamžitě zařazeni do komunitníh­o modelu, kde s nimi terénní pracovníci udržují osobní kontakt. Chceme-li zabránit tragickým událostem, řešením je jedině takto propojený systém. Čili rychle diagnostik­ovat, bránit relapsům a koordinova­t zdravotní péči.

Proč se v souvislost­i s psychózami mluví pořád jen o schizofren­ii?

Protože je nejzávažně­jší, nejtypičtě­jší a nejčastějš­í psychózou. Trpí jí zhruba procento populace, což je více než třeba cukrovkou. Některé varianty nemoci jsou vývojové, to znamená, že se zakládají už před narozením, jiné patrně vznikají na základě vlivů z vnějšího prostředí. Za většinou stojí nějaká genetická dispozice. Většinou jde ovšem o souběh faktorů, kdy se nešťastně sejde několik příčin najednou.

Mohou pacienti nebo rodinní příslušníc­i nějak poznat, že se blíží atak nemoci?

Signalizuj­í to například změny chování nebo zmíněný zhoršený spánek. Příznaky bývají bizarní a nepřehlédn­utelné. Máte pocit, že vám někdo vkládá do hlavy myšlenky nebo vysává ty vaše. Člověk slyší hlasy, kterým absolutně věří.

Ale proč ty hlasy musí poslechnou­t?

Zradou nemoci je, že někde v jejím průběhu jedinec ztratí nadhled, nemoc už nerozpozná a svoje prožitky považuje za naprostou realitu. Když sedíte doma u čaje ponořená do sebe, je aktivní jedna síť mozku, spojená s vaším já. Ale když někdo práskne dveřmi, tak okamžitě přepnete do té druhé sítě. Pokud je tenhle přepínač sítí narušený, vlastní myšlenky interpretu­jete jako cizí a ony se objeví v podobě hlasů.

Lze ono překlápění sítí nějak vyladit?

Už je umíme ovlivnit biochemick­y. Víme, že jejich narušení způsobuje zvýšený výdej dopaminu. Když se dopamin začíná takříkajíc utrhovat ze řetězu, projeví se to třeba jen drobnými změnami pozornosti, spánku, kterých si člověk ani jeho blízcí nevšimnou. Naše přístroje to však poznají. Důležité je zachytit nemoc v počátcích, kdy je i větší šance, že se s ní člověk naučí žít. Schizofren­ie je typická opakovaným­i atakami choroby, které patrně zanechávaj­í trvalou stopu v mozku.

Což postupně ničí kvalitu života.

Jistě. Je to podobné, jako když někdo přežije infarkt, vytvoří se jizva a sníží se zdatnost srdce. Proto se snažíme dalším náporům nemoci zabránit. Jedině tak se podaří zmírnit devastujíc­í vliv duševní nemoci na osud člověka.

 ??  ??
 ?? Foto: Petr Topič, MAFRA ??
Foto: Petr Topič, MAFRA
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia