Genocidy, etnické čistky a jiné dějiny
Málokterá část Evropy měla v posledních sto letech tak tragický osud jako území mezi Varšavou a Kyjevem. Symbolem tohoto utrpení se stala ještě před sto lety bohatá zemědělská oblast Volyně. Asi nejhroznějším obdobím byly poslední dva roky druhé světové války, kdy tu bojoval doslova každý s každým. Poláci, Ukrajinci, sovětští partyzáni, nacistický wehrmacht a k Volyni se navíc blížila fronta.
Ukrajinští nacionalisté, také pod dojmem polské meziválečné nadvlády nad převážně ukrajinskou Volyní, se rozhodli Volyň Poláků jednou provždy zbavit. V tom létě 1943 hořely ve Volyni stovky polských vesnic, ale i vesnice ukrajinské, které se staly cílem polské odvety. Popelem lehl z dodnes nevyjasněných příčin na příkaz nacistů i Český Malín.
Polský Sejm v rezoluci přijaté v pátek označil tehdejší události ve Volyni za „genocidu Poláků“ukrajinskými nacionalisty. Je to nejtvrdší pojem, který jazyk mezinárodních vztahů a diplomacie zná. Není sporu, že na Volyni bylo Ukrajinci spácháno mnoho válečných zločinů i zločinů proti lidskosti. Stejně jako že cílem akce bylo zbavit celou oblast Volyně polského obyvatelstva, aby se Volyň už nemohla stát součástí Polska, kterou byla mezi dvěma světovými válkami. Poláci však na ukrajinské čistky odpověděli útoky na ukrajinské vesnice a počty obětí Poláků jsou také obrovské, podle některých odhadů až dvacet tisíc. To, co nezvládli ukrajinští nacionalisté, dokončil na Volyni Stalin, který území připojil k Sovětskému svazu a Poláky vystěhoval. Poláci poté naopak etnicky vyčistili dnešní jižní Polsko, kde ještě v roce 1947 ukrajinští protikomunističtí partyzáni kladli odpor. Ukrajinské vesnice byly vypáleny a Ukrajinci vyhnáni, větší část do Sovětského svazu.
Před tím, než polský Sejm, vyzvaný k tomu nekorunovaným vládcem Polska Jaroslawem Kaczynským, přijal svoji genocidní rezoluci, nabídl Kyjev Varšavě ruku na usmíření. „Prosíme o odpuštění a odpouštíme,“zaznělo z Ukrajiny. Jenže Kaczynského Varšava nechtěla odpouštět, chtěla ukrajinské přiznání ke zločinu genocidy. Chtěla přiznání a takový výklad krvavých událostí na Volyni, kde Poláci jsou oběť a Ukrajinci viníci.
Česko-německá deklarace obsahuje moudrou větu, která říká, že Češi a Němci už nikdy nedovolí, aby je tragické dějiny dál rozdělovaly. Ve Varšavě by si ji měli přečíst. A ve svém složitém vztahu k Ukrajině a Ukrajincům se podle ní začít chovat.