Co chtějí ženy? MUŽE

Rozhovor s psychogynekoložkou Helenou Máslovou o tom, proč mužům nerostou vousy, proč ženám jejich vlastní tělo odpírá těhotensky se zakulatit a proč chlapi utíkají za mladšími.

Změnily se u žen priority za poslední desetiletí? Jejich sen je univerzální. Zatímco životní styl se rozpadl na mnoho způsobů, žijeme vdané, svobodné, máme děti, nemáme děti, pracujeme v různých profesích, cestujeme, tak to, co ženy chtějí, jejich nejniternější přání, je jednoduché a stále stejné. Chtějí muže, je jedno jestli partnera, nebo manžela. Chtějí s ním mít děti a rodinu. Koncept rodiny je stále atraktivní pro 99 procent žen. A chtějí domov. To je velká a silná touha, někam patřit, mít na zemi svoje místo. Kolem sebe vidím spíš snahu kamarádek naučit se spoléhat jen na sebe, něco vlastního si vybudovat a potom možná zahnízdit. Mluvila jsem o generaci 30+. Všimla jsem si, že v mladší generaci, dvacet let a méně, vládne mnohem větší skepse. Zatímco ta první generace věří, že

to jde, mladší je rezervovaná a považuje výše zmiňované za přelud. Chtěla by to také, ale je rezignovanější. Proč se snažit o něco, co tolika lidem nevyšlo? Dalo by se tím vysvětlit, proč se mladí namísto rodiny touží seberealizovat a uspět? Záleží na tom, co přesně chcete. Když skončíte školu, máte za sebou dvacet let tréninku, který vás vede k tomu, abyste uspěli ve své profesi. Je nelogické, abyste dělali něco jiného, třeba děti. To by bylo jako připravovat se na olympiádu ve skoku do výšky a pak vám řeknou: fajn, dvacet let ses připravovala na skok do výšky, ale teď budeš běhat stovku. Chtít po dívce, která vyjde ze školy, rodit, je nepřirozené. Některé ženy se svého rozhodnutí nemít potomky drží, ale příroda je šikanuje. Ty, které nikdy nekojily, prý mají vyšší riziko, že u nich propukne rakovina prsu. Zde je jemná hranice. Mezi ženami, které žijí déle než sto let, najdeme mnoho bezdětných, ale jsou to staré panny. Jakmile ženu chlapi nezajímají, nemá sex, může se dožít 120 let. Ale když vede sexuální život, aktivuje se jí reprodukční pud, tak ve chvíli, kdy to není dotaženo do finále, mohou se vyskytnout zdravotní komplikace. Příroda nepočítá s tím, že se samice budou pářit, ale nebudou se reprodukovat. S jakými problémy za vámi chodí ženy nejčastěji? Trpí vaginálními infekcemi, jsou frigidní, pohlavní styk je pro ně bolestivý, mají psychické problémy po znásilnění, poruchy menstruačního cyklu, řeší problémy související s porodem, mají poporodní deprese. Zároveň přibývá žen, u kterých se objeví předčasné klimaktérium. Dominuje však problém neplodnosti. K té ženské se ještě dostaneme, ale dnes přibývá i mužů se stejným problémem. Souvisí mužská neplodnost i s tím, že nemají mužský vzor? Ano, tak z osmdesáti procent je to důvodem mužské neplodnosti. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století začaly vznikat rodiny soustředěné kolem matky, která je uprostřed dětí a otec plave někde kolem. Rozvedený, duševně nepřítomný, v hospodě, v garáži, s milenkou. Zkrátka není. V takových rodinách synům chybí vzor. Každé mládě má v sobě princip imprintingu – dejte house ke kachně, bude se chovat jako kachna. Dnes je pro chlapce vzorem matka.

DEJTE HOUSE KE KACHNĚ, BUDE SE CHOVAT JAKO KACHNA. DNES JE PRO CHLAPCE VZOREM MATKA.

V MATEŘSTVÍ SE VÍC DAŘÍ ŽENÁM, KTERÉ JSOU HAZARDÉRKY. UMÍ SNÉST NEJISTOTU A NEPOCIŤUJÍ UŽ ÚZKOST.

Ovlivňuje neplodnost mužů nedostatek fyzické aktivity? Určitě, u člověka musí dojít k přestavení těla. Tento termín se používá u koní, ale velmi se mi líbí. Hříbě se musí přestavět na hřebce anebo kobylu a to samé probíhá i u teenagerů. Děvčatům se musí zatáhnout dětské tuky, ta baculatá líčka a bříška, a tukové zásoby se vytvoří na těch správných místech, v prsou a na bocích. U mužů se musí zatáhnout podkožní tuk, musí projít fází šlachovitého chlapce s vysokou aktivitou. Pak se jim začne správně budovat kostra a svalová hmota. Remodelace kostí přímo souvisí s používáním svalů, je jedno, zda při práci, nebo při sportu. Problémem je, že při sportu se namáhají jen určité svaly. Cyklista bude mít nádherná stehna, ale také skoliózu. Proto je výhodnější pestrá fyzická práce. Přibývá mužů, u kterých tuk nezmizí, zůstanou měkcí, nedojde ke správnému nastartování testosteronu, proto chybí sekundární pohlavní znaky, například vousy. To souvisí s plodností. Jak je to potom s ženskou neplodností? Plodnost je zbytková aktivita. Když se zvířata nudí, jsou nažraná, sluníčko svítí, až tehdy se koná reprodukce. Ženy, které ke mně chodí s tím, že nemohou otěhotnět, jsou často nemocné, vyčerpané, unavené, bledé, s kruhy pod očima. Příroda s dítětem nepočítá, silnější je pud sebezáchovy. Reprodukčně jsou plodnější mladé ženy. Není to proto, že by ty staré měly stará vajíčka, tak to nefunguje. Degenerace tkání je pomalá a otěhotnět může i padesátiletá žena, ale předpokládá se, že mladá žena má víc energie a je bezstarostná, což je důležité, protože reprodukce je značně vázaná právě na ni. Největší nepřítel plodnosti je úzkost. Tenze. Všechno se stáhne, tkáně nejsou prokrvené. Vejcovody jsou stažené, průchodnost nefunguje dobře. Pomůže změna životního stylu? Zpomalit, jóga, strava? Stravování jde mimo. Kvalita stravování a plodnost spolu příliš nesouvisí. Jediný, kdo je odříznutý od reprodukční schopnosti, jsou mentální anorektičky. Když příroda vyhodnotí, že je člověk podvyživený, ztratí se menstruační cyklus a schopnost otěhotnění. Jestli jí žena bůček, nebo smoothie, to je jedno. Otěhotní i narkomanky, alkoholičky, ženy ze slamu. Strava se může odrazit na kvalitě těhotenství, ale ne na samotné plodnosti. Problémy s otěhotněním mají i ženy, které se na chvíli vychýlily do příliš mužské anebo dětské role. Je to tak? Jsou tři základní druhy výchylek. Infantilní, maskulinní a žena zakletá v sexuální roli femme fatale, taková Marilyn Monroe. Na přednáškách to demonstruji tak, že si posadím tři ženy, ze kterých každá představuje jeden typ. Übermamka, working woman a sexy milenka. Každá má obhájit, proč je její pozice ta nejlepší. Okamžitě se začnou nenávidět, ale každá má v obhajování své strategie pravdu. Jaké jsou jejich argumenty?

Sexy žena tvrdí, že má nejlepší poměr cena – výkon. Stačí, když o sebe dbá, proto žije na lepší úrovni než zbylé dvě. Proč by chodila do práce, kde nevydělá tolik, jako dostane od muže. Pracující žena se obhajuje, že má svobodu, nemusí si nic nechat líbit. Matka bude hovořit něco o smyslu života. Většina žen se snaží tyto tři typy narvat do jednoho těla. A tam se hádají. Zhubni! Kup si něco na sebe! Měj děti! Musíš mít možnost odejít od idiota… A záleží na tom, která vyhrává. Často to bývá tak, že strategie matky ovlivňuje strategii dcery, ale jsou i případy, kdy volí opačnou cestu. Když měla sebeobětující se matku, kterou otec šikanoval a ona neodešla, pravděpodobně bude její dcera pracovitá a nezávislá žena. Problémem tedy je, když se žena příliš zaškatulkuje v jednom typu? Ano. Když je příliš vyhraněná v jedné pozici. V přílišné nezávislosti anebo sexuální aktivitě, když má sebevědomí postavené pouze na vizuální stránce. V mateřství se víc daří ženám, které jsou hazardérky. Umí snést nejistotu a nepociťují už zmiňovanou úzkost. K čemu ženy, které mají potíže s neplodností, vedete v terapii? Většinou je cílem, aby ve chvíli, kdy pochopí, že jsou obětí nějakých představ, začaly žít spon-

tánně. Moment, kdy se začnou chovat spontánně, ne programově, je cestou k otěhotnění. Mladá generace je ve vztazích skeptická. Možná je za tím padesátiprocentní rozvodovost. Anebo názor, že monogamie je jen násilně uchopený model soužití, který je namáhavé dodržovat. Je tohle moje podezření správné? Monogamie vznikla kolem roku 1000. V období před křesťanstvím bylo soužití komunitní, kde fungovalo 15 až 20 členů. Podle kosterních nálezů měly ženy děti s přibližně třemi čtyřmi muži. To odpovídá faktu, že se žena zamiluje tak třikrát čtyřikrát za život. Měly monogamní vztah, ale na určitou dobu. Porodily a našly si jiného muže. Kdy nastal zlom v nahlížení na monogamii? Ve chvíli, kdy byla komunita příliš úspěšná. Najednou bylo hodně bezprizorných dětí. Jakmile je komunita větší než 15 až 20 lidí, chybí dohled živitele. Musely se vytvořit menší skupiny, aby každý muž živil jen svoje děti. Tak vznikla základní rodina. Ze začátku musela být věrná jen žena, protože muž chtěl živit své děti a ne cizí. Tak to fungovalo dalších tisíc let. To je docela dlouhá doba.

Ještě za českých a moravských knížat mužská monogamie neexistovala. Měli legálně současně dvě, tři i čtyři manželky. Mezopotámská rodina byla patriarchální a monogamní, manžel si však mohl opatřit vedlejší manželku anebo konkubínu v případě neplodnosti původní partnerky. Křesťanská svátost manželská a nerozlučitelnost manželství byly ustanoveny až v roce 1563. Takto to fungovalo asi čtyři sta let, ale v druhé polovině 20. století se to začalo v masivní míře porušovat. V 60. letech bylo prolomeno tabu předmanželského sexu, muži tak nemuseli chodit do bordelů, stačilo si nacházet milenky. Monogamní manželství začala mít trhliny a rozvodovost se zvýšila na současných padesát procent. Stane se monogamie utopií?

Dnes jsou manželství a monogamie naprosto nevymahatelné a nemůžeme s nimi počítat. Ale protože funguje určitá setrvačnost, slibujeme si při svatbách věrnost, lásku a úctu. Zůstává však jen u slibů. Když mluvíme o normách, proč dnes tolik mužů vyměňuje ženu za mladší ročník? Protože po padesátce se mění poloměr investice. Žena mezi dvacítkou a padesátkou investuje do muže svou plodnost a ženskost, která měla vždy svou reálnou finanční hodnotu – pokud šel muž do bordelu, musel za prostitutku odjakživa zaplatit. Po padesátce se však poměr obrací a muž investuje do neplodné ženy. Ta mu už nemůže dát ani dítě, ani pel mladosti, ani atraktivitu. To je pro něj nevýhodné, proto ji opouští a hledá si mladou. Je to taková mužská „vyčuranost“. To není pozitivní výhled.

Pro ženy, které se samy chtějí rozvést po tomto věku, to není výhodné, pro muže ano. Proto považuji za nerozum, když ženy neuzavírají manželství a žijí na „psí knížku“. Manželství a společný majetek je přece jen nějaká pojistka zaopatření pro případ rozvodu, tedy pokud muž vydělává více než žena. Zamilovaný člověk ale nepřemýšlí o manželství v takovém obchodním duchu. Dříve obchodní stránku na trhu sňatků obstarával otec a dcera si mohla nechat romantické představy. Dnešní ženy, které chtějí víc dětí, by neměly spoléhat na volný svazek. Tedy pokud nemají v zádech movité rodiče, kteří finančně vykryjí krach vztahu.