Ženy v zajetí extrémů
Korzety utažené natolik pevně, až z toho omdlévaly, kilogramy vážící šaty, boty na tak vysokých podpatcích, že se jejich majitelky musely opírat o služebnictvo. V průběhu staletí ženy kvůli módě podstupovaly nejrůznější bizarnosti, ve své době však většin
Italský časopis Vogue má ve zvyku svou titulní stranou šokovat. V září 2011 se mu to podařilo dokonale. Na obálce slavného magazínu tehdy pózovala modelka Stella Tennant – v kabátku od Prady a s pasem staženým na těžko uvěřitelných 33 centimetrů (grafici si trochu pomohli retuší). Čtyřicetiletá modelka měla ztělesňovat Ethel Granger, která žila v letech 1905 až 1982 a jako majitelka nejužšího pasu na světě se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů. Nebezpečných 33 centimetrů dosáhla tím, že své tělo mnoho let svírala v pevně utaženém korzetu.
A proč Vogue tuhle dámu vůbec připomínal? Kontroverzní obálkou chtěl varovat před bizarnostmi ve světě módy, kterých je stále požehnaně. Paradoxní je, že některé extrémy se vracejí, ačkoliv byly z dámského šatníku už jednou nebo i víckrát odstraněny. Třeba právě korzet.
PŘEŠTÍPNUTÉ TĚLO
Jeho historie sahá až do pravěku, ovšem jako spodní prádlo byl představen mnohem později, teprve na počátku 16. století ve Francii. S korzetem nošeným Ethel Granger měl tehdy pramálo společného, ženám neškodil a nebránil ani v pohybu. To se změnilo až v 19. století s nastupujícím kultem štíhlosti. Říkalo se, že každá dáma z vyšších kruhů ve společnosti občas ztratí vědomí. V důkladně stažené šněrovačce totiž nemohly pořádně dýchat a lékaři poprvé varovali, že korzet stlačuje žebra, hrudník, játra a škodí trávení. Šněrovačka přesto zůstala v oblibě a z šatníků ji odstranila až emancipace ve 30. letech 20. století, která prosazovala pohodlnější styl oblékání. Bylo to jen načas, korzety se vrátily už v 50. letech a v určité podobě se nosí dodnes.
V historii odívání přitom nebyla móda ultra štíhlých pasů jediným důvodem, proč ženy trpěly. Například období empíru k nim taky nebylo vstřícné. „Nosily se mušelínové šaty, které byly příliš lehké, a tak ženy často onemocněly takzvanou mušelínovou nemocí neboli zápalem plic, protože se v zimě venku pohybovaly jen v troše transparentní látky,“říká Martina Hřibová, která se věnuje výrobě kostýmů z panovnických dvorů od gotiky až po rokoko a zná historii odívání.
Zmrzačené nohy čínských žen jsou pro změnu důkazem utrpení, které v minulosti podstupovaly už od dětství, aby chodidla zůstala co nejmenší. V honbě za co nejmenší velikostí jim je rodiče podvazovali, aby se zastavil růst. Ideálem bylo třináct centimetrů. Právě taková nožka a cupitavá chůze (jinou bolest nedovolila) byly považovány za symbol krásy. Tradice trvala v Číně celých tisíc let a ukončil ji až komunistický režim roku 1949.
TÍHA RENESANCE
Neznamená to však, že ženy v minulosti kvůli módě vždy jen trpěly. Většinu času jim