Sladká NOVINKA

Poslouchání cizích hovorů je neslušné, ale já si nemůžu pomoct. Někdy nás zavedou tam, kam bychom se sami neodvážili.

Dovolená na kolech. Krušná krása Krušnohoří. Vlahý podvečer. Píchla jsem. Stojíme před cizím barákem cizích lidí, můj muž ohledává škody na duši (myslím té gumové) a já poslouchám debatu obyvatelek vilky, matky s pubertální dcerou, která se line z okna. Nevím jestli se vám taky stává, aby vás zaskočil útržek rozhovoru natolik, že se na něm vaše ucho zachytí jako ryba na háček a už jste prostě lapeni.

„Mami co dělal táta, když jsi mu řekla, že seš těhotná?“A do prkenné ohrady! Končil pátek. Matka, která se na rozdíl ode mne neflákala na kole kra- jinou, ale nejspíš dřepěla (jak jsem ji tak odhadovala) v open- space, na podobný dotaz nebyla vůbec připravená.

Představuju si, že se matka před půlhodinou připloužila ze zaměstnání. Co nejrychleji namazala k večeři hromadu chlebů. V cuku letu na máslo navršila nakrájená vajíčka a kousky rajčat a teď naostřeným nožem trestala petržel za pocity viny, že má na rodinu méně času, než by si přála. Čím menší, preciznější kousky zeleniny, tím kvalitnější odpustek? „Jak jako co dělal?“„No myslím ten první okamžik. Když jste se sešli a tys mu oznámila, že mě čekáš?“Pauza. Matka sbírala čas. Musela v hlavě sáhnout do kartotéky tajných spisů všech svých trapných skutků. Puberťačka jí visí na rtech. Tváří se trochu jako vyděšený králíček a trochu jako kobra chystající se uštknout, pokud neuslyší to, co si přeje. Ve svém otci totiž vidí poloboha. Polobůh se dnes naštěstí někde zasekl, takže nehrozí, že by její verze byla konfrontována s tou jeho.

Žena se tak trochu ošívá, pak s hranou veselostí pronese: „Znáš ho! Nejdřív vyjeveně koukal a pak mě chytil do náruče a točil se se mnou po místnosti.“Něco mi napovídá, že matka své dceři lže.

Pendrek točil. Nejdřív ztratil řeč a pak asi na čtrnáct dní ztratil hlavu a dělal mrtvého brouka. Nebral jí telefony, nechával se zapírat v práci i kamarády, se kterými bydlel v podnájmu. Ona těch čtrnáct dní brečela a brečela a chodila na místa, o kterých si myslela, že ho na nich potká. Nebyl tam. Ale po těch čtrnácti dnech najednou přišel, beze slova vysvětlení jí podal plyšovou žirafu. Ona mu padla kolem krku a zůstala mu na něm viset dodnes.

O těch čtrnácti dnech vzduchoprázdna pak už nikdy nepadlo ani slovo.

Jestli mne něco na dospělém životě překvapilo, tak kolika tajemstvími je nasáklý, protože ve věku té puberťačky jsem si myslela, že po třicítce už mají všichni všechno vyřešené.

„Haló, na co myslíš? Už půl hodiny ti říkám, že hotovo a jedem,“slyším svého muže. Cože? Probírám se z transu. „Musím se zeptat mámy, jak se tvářil táta, když mu řekla, že je těhotná,“odpovídám roztržitě.

Kouká na mne dost starostlivě. Bojí se, že mám úpal. Nemám. Jen bych strašně chtěla slyšet verzi otce té puberťačky. Léto budiž pochváleno.