Nejsou to poslední útoky
Evropa pravděpodobně čelí – podobně jako v minulosti – nové vlně teroristických útoků. Tentokrát jen mají více obětí a jsou vedeny ve jménu utopického výkladu islámu.
Po nedávných teroristických útocích v Evropě bude květnová zpráva amerického ministerstva zahraničí, podle které došlo v roce 2015 po deseti letech k celosvětovému poklesu teroristických činů, vypadat zvláštně. Nicméně je tomu tak. Jejich počet klesl o 13 procent a úmrtí o 14 procent. Samozřejmě může jít o výkyv, který popře statistika roku 2016, ale vysílá to zajímavý signál.
Evropa, byť se nám může nyní zdát, že tomu tak není, v teroristických statistikách sehrává poměrně malou roli. A bude tomu i nadále ve srovnání s jinými zeměmi. I když má s terorismem poměrně velkou zkušenost, ať už šlo o ten v Severním Irsku, útoky německé Frakce Rudé armády, korsických a baskických separatistů ve Francii a Španělsku či Alžířanů taktéž ve Francii.
Jediným, čím se dřívější vlny terorismu liší od útoků v posledních desetiletích v Evropě, je počet obětí. Podle Global Terrorism Database při Marylandské univerzitě došlo ve Francii mezi roky 1970 a 2014 k 2 580 teroristickým útokům, při kterých zemřelo 269 lidí. V této době se 86 % útoků obešlo bez obětí. Za poslední rok a půl je – co se týče obětí – bilance mnohem závažnější, ale opět, je příliš brzy na hlubší soud.
Osamocení teroristé
Z dat vyplývá jedna důležitá věc – teroristické akce probíhají ve vlnách. Doba jejich trvání a čas ukončení souvisí s řadou okolností, jako je zvýšení bezpečnostních opatření, řešení problému, který je záminkou (například konfliktu v Severním Irsku) či snížení schopnosti inspirovat teroristické adepty (to se stalo al-Káidě).
V současnosti Evropa nejspíš prochází další vlnou terorismu. Těžko dovozovat, jaký bude mít rozsah (spíše bude omezená co do počtu zemí, ale může s sebou nést více obětí než ty předchozí) a jak dlouho bude trvat. Nicméně je pravděpodobnější, že další útoky budou následovat.
A teroristé, ať už skupiny, nebo jednotlivci, si k jejich provedení zvolí prostředky, které budou k dispozici. Například tam, kde platí zvýšená bezpečnostní opatření a více se dodržují pravidla, je obvykle těžší provést koordinovaný útok výbušninami a ručními palnými zbraněmi, které jsou dle statistik nejsmrtelnější a zároveň a o to jde teroristům především.
Podobně ve chvílích, kdy jsou bezpečnostní složky aktivnější, jako například nyní ve Francii a předpokládejme, že po posledních událostech i v Německu, jde složitěji provést útok ve větších skupinách, protože jsou odhalitelnější. Teroristé tedy budou spíše osamocení, maximálně s několika pomocníky. A nemusí mít přímé napojení na skupinu, jejímž jménem činy páchají, jsou nicméně svázáni ideologií a budou využívat dostupných prostředků – po domácku vyrobených výbušnin, střelných zbraní, nožů, ale i vozidel jako v Nice. Cílem mohou být jednotlivci, například při útocích nožem či sekyrou, ale spíše skupiny, jako bylo shromáždění oslavující pád Bastily v Nice či návštěvníci festivalu v Ansbachu.
Jak teroristům čelit a jak je odhalit již ve stadiu přípravy? Férová odpověď zní, že se všem útokům zabránit nedá a že důležité při jejich odhalování je štěstí. Od roku 2001 se zlepšila spolupráce bezpečnostních složek nejenom v Evropě, ale i v USA. Výměna informací je rozsáhlejší, stejně jako se radikálně zvýšila bezpečnostní opatření, ať už jde o kamerové systémy, zabezpečení dopravních uzlů či dokladů. Jenže jen pro představu, na sledování jedné osoby 24 hodin denně sedm dnů v týdnu může být zapotřebí až několik desítek lidí. Sledování usnadňují elektronické prostředky, jako jsou mobily či internet, ale i ty mají velká omezení.
Stoprocentní bezpečnost tedy neexistuje, není ji schopen zajistit žádný stát a je nesmyslné ji po něm chtít. Na druhou stranu, soudě dle minulosti, schopnosti bezpečnostních složek se zlepšují, takže i počet útoků a jejich následky budou klesat.
Pokud Evropa skutečně čelí nové vlně terorismu, pak se dá říct, že to je terorismus spjatý s extrémním, a tedy utopickým výkladem islámu reprezentovaným al-Káidou, Islámským státem či jakoukoli skupinou, která jej v blízké budoucnosti nahradí. Vzhledem k tomu, že Střední východ se nachází ve velice turbulentním stavu, nedá se předpokládat, že likvidace Islámského státu povede ke konci hrozby.
Jestliže má být Evropa v boji efektivní, je nezbytné, aby její akce byly spojené s působením v zahraničí. Je nutné využívat různých nástrojů od humanitárních, ekonomických až po vojenské a bojovat s těmi, kteří inspirují k boji za utopii na jejich půdě.
Vlna teroristických útoků nás zastihla naprosto nepřipravené jako uprchlická vlna o rok dříve. První reakcí je tedy obecné zděšení. Strach ovšem nikdy nebyl dobrým rádcem. Útoky, které se odehrávají v Evropě, jsou více dílem jednotlivců než velkých organizovaných skupin. I přes velkohubá tvrzení nejsou Islámský stát či al-Káida samy o sobě schopny změnit život v Evropě, mohou jenom zastrašovat a čekat na frustrované duše, které se chytí propagandy a pokusí se spáchat teroristický útok.
Jediný, kdo může změnit stav v Evropě, jsme my sami a náš strach, kterého využívají populisté k získání politických bodů. Potvrzením úspěchu islamistů a teroristů by bylo ovlivnění voleb v některých evropských zemích ve prospěch extremistických sil.
I přes velkohubá prohlášení nemůže Islámský stát sám o sobě změnit život v Evropě.