„Mami, a proč vlastně nemám tatínka?“
Počet dětí, které se narodí ženám žijícím bez partnera, roste i poté, co v mnoha evropských zemích nastaly změny v sociální i legislativní oblasti. Zatímco věda vychází stále více vstříc požadavkům žen, které se chtějí stát matkami prostřednictvím darovaného spermatu a žít bez partnera, je jen málo známo o tom, co si myslí děti narozené v rodině tvořené pouze matkou.
Tímto jevem se poprvé zabývá studie Centra pro výzkum rodiny při Cambridgeské univerzitě. Ta ukázala, že tyto děti mají obecně dobrou míru přizpůsobivosti a mají pozitivní pocity, pokud jde o rodinný život, i když už od tří let často kladou otázky, proč chybí otec.
Při své studii vědci sledovali 51 rodin tvořených pouze matkami, které byly porovnávány s 52 heterosexuálními rodinami se dvěma rodiči a nejméně jedním dítětem ve věku od čtyř do devíti let, které bylo počato rovněž po darování spermatu.
„Jde o první studii, která zkoumá přizpůsobivost dětí v rodinách tvořených pouze matkami ve věku, kdy jsou již dost velké, aby chápaly, jaká je jejich rodina, co znamená vyrůstat bez otce, a která vyhodnocuje jejich sociální a rodinné zkušenosti,“vysvětluje hlavní autorka studie, doktorka Sophie Zadehová.
Matky z obou sledovaných skupin vyplňovaly standardizované dotazníky a 47 dětí matek žijících bez partnera se vědci dotazovali na rodinu a přátelství.
Ukázalo se, že mezi dvěma typy rodin neexistuje z hlediska dobrého prospívání dítěte žádný výrazný rozdíl. Matky uváděly, že jejich potomci mají, pokud jde o nepřítomnost otce, neutrální (39 procent) nebo rozporuplné (28 procent) pocity a často hovoří o otci.
Matka pětiletého dítěte napsala: „Pamatuji se, když se mě na to poprvé zeptal, to mu byly tři roky. Právě jsme odcházeli z koupaliště a zeptal se mě: Mami, proč nemám tatínka?“
Jiná matka sedmiletých dvojčat žijící bez partnera s nimi nehovoří o dárci, ale o postavě otce. „Chtějí, abych jim našla tatínka, ale o biologickém otci nikdy nemluví,“prohlásila. Většina dětí, které souhlasily, že odpovědí na otázky, tvrdila, že by nechtěla měnit svou rodinnou situaci (51 procent). Změny, které děti požadovaly, byly klasifikovány jako banální. I ve škole se většina cítí dobře, má přátele a nikdy nebyla šikanována, a pokud se to stalo, bylo to jen výjimečně.
„Vcelku se zdá, že se děti od čtyř do devíti let s matkou bez partnera, které se narodily díky umělému oplodnění, mají dobře. Nevíme však, jaké budou jejich pocity, až vyrostou. Výsledky naznačují, že to, co má význam pro děti žijící se samotnou matkou, není nepřítomnost otce ani to, že byly počaty ze semene dárce, ale že je to kvalita rodičovství a pozitivní vztah rodiče k dítěti. V praxi to potvrzuje, co již víme o psychologické přizpůsobivosti dětí vůči jiným typům rodiny, které se liší od té tradiční,“vysvětluje doktorka Zadehová.
Potomci, kteří se narodili matkám žijícím bez partnera, mají tu výhodu, že neprožívají trauma z konfliktů mezi rodiči a z rozvodu. Samozřejmě je nevyhnutelné, že se ptají, proč jsou na světě. (ČTK/Corriere dela Sera)