Dokonáno. A teď si hodím oštěpem, ano?
Sen se stal skutečností, dosáhl na triple triple
RIO DE JANEIRO Nikdo nikdy už nebude moci říci, že porazil Usaina Bolta v olympijském finále. Je dokonáno. Štafetou na 4x100 metrů završil jamajský sprinter své dílo, dosáhl na vysněný triple triple.
Na posledním úseku přebral žlutý kolík od krajana Ashmeada na úrovni štafet Japonska a USA. Stačily čtyři kroky a byl sám v čele.
Proběhl cílem v čase 37,27, zapumpoval pěstí do vzduchu, zastavil, zul si své zlaté tretry a s kolegy se pomodlil. Poklekl a ještě jednou políbil zdejší mondo. Načež rukou poklepal na bílou trojku, označující třetí dráhu. To je mé číslo!
Tři olympiády, tři závody na každé z nich a vždy tři zlata.
„Cítím nyní úlevu,“svěřil se. „Tlak byl opravdu velký. A teď se sen stal skutečností. Všechno se to stalo. Jsem šťastný.“
Letos měla být jamajská štafeta podle expertů slabší než obvykle a ohrozitelná Američany. Jenže ti senzačně podlehli i Japoncům a navíc je dodatečně diskvalifikovali, jelikož Justin Gatlin přebral kolík před vyhrazenou zónou. Podeváté (!) od roku 1995 bylo mužské kvarteto USA v klání na 4x100 metrů při vrcholné akci roku diskvalifikováno.
V amerických ústech slovo „štafeta“vyvolává pachuť. V jamajských chutná tak sladce. „Když také v Riu dosáhnu na tři zlaté, stanu se nesmrtelným,“vyřkl Bolt po stovce.
„Je to tady. Jsem ten největší,“prohlásil v páteční noci.
Diskžokej na stadionu prokázal cit pro výjimečnou chvíli a do reproduktorů pustil hit „Jammin“Boba Marleye. A ke všem těm debatám, zda je Bolt větší legendou než Phelps, Ali či Pelé, přibyla další: Překonal nyní Marleye coby nejslavnější Jamajčan všech dob?
„Usain toho udělal nejen pro svoji zemi strašně moc,“ujišťoval štafetový parťák Asafa Powell. Navíc to udělal tak rychle. Stále vzpomínám, jak jsem v květnu 2008 letěl na Jamajku, abych pro olympijský Magazín DNES připravil velkou reportáž o nejrychlejším muži světa Powellovi a jeho rodině. Tehdy jsem měl v Kingstonu dohodnutý i rozhovor s mladou jamajskou nadějí jménem Usain Bolt. Jeho manažer Ricky Simms přivedl vytáhlého sprintera za mnou do recepce hotelu a povídal: „Tak tohle je Usain.“Zeptal jsem se, kolik času na rozhovor máme. „Kolik chcete,“odvětil Simms.
O den později se Bolt při mítinku v Kingstonu na dvě setiny přiblížil světovému rekordu Powella.
O měsíc později ho už staršímu krajanovi v New Yorku vzal.
A o tři měsíce později si podmanil olympijský Peking a rozhovory začal odměřovat takřka na vteřiny.
Pokud spočítáme všechny jeho běhy na třech olympiádách včetně kvalifikačních kol, potřeboval na zisk svých devíti zlatých medailí jen 325 vteřin, tedy ani ne pět a půl minuty. Každý tik vteřinové ručičky však jeho manažeři dokázali proměňovat v miliony přibývající mu na konto. Až o 350 tisíc dolarů si Bolt v dobách největšího boomu boltomanie říkal za každý start na mítinku. Elektrizoval davy a uměl je rozesmát. Jeho kdysi spontánní gesta se stala obchodní značkou, naučeným pohybem, přesto je chtěli všude vidět. Poslední metry své olympijské pouti odběhl v období, kdy se přes atletiku valila tsunami dopingových skandálů. Ovšem byl to znovu on, kdo k ní i v těchto těžkých časech opět přitahoval pozornost. „Slovy se nedá popsat, co vše Usain pro náš sport vykonal,“řekl někdejší velký soupeř Tyson Gay. Stokrát se Bolta během roku ptali, zda je Rio skutečně jeho poslední olympiádou. Stokrát odpověděl: „Ano.“Dostal tu otázku i o páteční půlnoci na tiskové konferenci po štafetě. „Ano, chlapci, je vážně poslední,“přikývl. Snad i proto se mu nechtělo stadion opustit. Ještě o půl druhé v noci tu byl, na ploše před dávno vyprázdněnými tribunami – a házel oštěpem. V sobotu vyrazil na Maracaná, aby fandil Neymarovi, který řekl: „Usain je můj sportovní idol.“Včera oslavil Bolt 30. narozeniny. Jakoby symbolicky v den, kdy olympijský oheň nad Riem dohořel. Pro mnohé odchází z olympijské scény až příliš brzy. A co světová atletika, jak ta ustojí, až jí dá za rok na mistrovství světa v Londýně definitivní sbohem? Copak jej může někdo nahradit, ať už se jmenuje van Niekerk, de Grasse, Farah nebo Lavillenie? Na jazyk se rychle vkrádá odpověď: Ne, rozhodně nemůže. Nechme však budoucnost, ať kouzlí a objevuje.