Život POSPOLITÝ
Proč máme potřebu sdílet zahradu, šicí stroj nebo třeba babičku?
Bývaly doby, kdy jsme o sousedech z domu a ulice věděli všechno, znali jsme jménem prodavače z okolí a identifikovali jsme každé dítě pobíhající po ulici. S rozšířením měst se však kultura komunitního života začala vytrácet. Doba zkrátka přeje individualitám, ne člověčenství. To ale pod povrchem všednodennosti naštěstí žije dál v podobě projektů, které komunitnímu životu – a tím pádem i nám všem, kteří se ho zúčastňujeme – vracejí ztracenou energii. Díky tomu můžeme nahlížet na svět kolem sebe v optimističtějších barvách, než ho vidí zbytek společnosti.
Můžete namítnout, že trávíte mnoho času v práci a nemáte ani kdy, ani čím přispět k větší lidské vzájemnosti. Samozřejmě, ne každý musí mít v sobě zakódován gen preferující veřejné blaho před vlastním pohodlím. I přesto existuje způsob, jak se můžete přirozeně a nenásilně do komunitního života zapojit. Každý z nás někde bydlí, máme svůj okruh sousedů, známých z ulice, nejbližší park či malé obchody, kam si ráno zajdeme pro rohlíky a kávu. A jakmile si k těmto tvářím a místům, které denně potkáváme či navštěvujeme, dosadíme konkrétní příběh, už to pro nás nikdy nebude jen něco či někdo. Můžeme začít třeba u toho, že na ulici sebereme poletující papírek nebo nabídneme sousedce, že ji svezeme, když jedeme na velký nákup autem. Po tomhle zahřívacím kole pak možná někteří z vás dostanou chuť na „větší“projekty.
ZAŽIJTE SVÉ SOUSEDY A MĚSTO
Už jedenáctým rokem nám Auto*Mat poskytuje možnost, jak lépe poznat sousedy a bezprostřední okolí. Tato neziskovka jako první začala organizovat sousedské slavnosti nazvané Zažít město jinak. Je-
jich cílem je přetvořit šedivý prostor ulic v kulturní plochy plné společenského života s možností rozvíjení sousedských a přátelských vztahů. V roce 2006 začínali v Praze s jednou lokalitou, letošního ročníku, který proběhne 17. září, se zúčastní 73 míst v Praze a 20 měst po celé republice. „Během akce Zažít město jinak chceme proměnit ulice na místa plná čilého společenského ruchu a dát prostor místním obyvatelům, spolkům i lokálním podnikatelům prezentovat svoje služby, produkty, um. Pokoušíme se tak navázat na dřívější doby, kdy se lidé mnohem více znali a kdy ulice žila vlastním životem, a ne jen auty,“nastiňuje fungování slavností Adéla Brabcová z organizace Auto*Mat. „Zároveň jsme rádi, když v obyvatelích ještě prohloubíme vztah s místem, kde žijí, a stanou se hrdými starousedlíky.“
Aby ulice v městech mohly svobodně žít pořád a nebyly omezeny jen na jeden den v roce, vznikl k původnímu projektu ještě doplňující, s názvem Zažít ulici normálně, který shromažďuje informace o všech sousedských akcích po celé České republice a hlavně radí ostatním, jak takovou slavnost uspořádat. „Ze všeho nejtěžší na tom je úředničina. Laika by zdlouhavý a nesrozumitelný proces vyjednávání záboru ulic a chodníků mohl odradit, i proto jsme vytvořili manuál i se slovníčkem, jak si správně oběhat všechna povolení,“dodává Adéla Brabcová.
JEHLA A NIT JAKO TÉMĚŘ ZAPOMENUTÉ ARTEFAKTY
Asi nejtypičtějším pražským místem, kde sousedské slavnosti a sdílení existují v té nejryzejší formě, je ulice Krymská. I proto není náhodou, že zde své místo našla Strojovna, tedy tvůrčí textilní a oděvní ateliér, který funguje na komunitní bázi. Záplava oděvních řetězců nás ještě více podporuje v konzumním způsobu života, kdy nás ani nenapadne, že rozbitá věc se dá opravit, a ne rovnou vyměnit za novou. Této myšlence se Strojovna snaží jít naproti. Jakýkoliv kousek oblečení si tu můžete nechat opravit nebo se do toho pustit i sami, šicí stroj si tu totiž můžete pronajmout a vyřádit se na něm podle svého.
Pokud je vám myšlenka Strojovny sympatická a ráda byste i v odívání vsadila na trvalejší hodnoty, můžete navštívit kurzy šití či věnovat látky, které už nepotřebujete. „Vystudovala jsem textilní a oděvní návrhářství, a i když jsem pracovala mimo obor, už dlouho dobu jsem měla pocit, že tu chybí místo, kde by se potkávaly různé generace a navzájem se obohacovaly zkušenostmi či elánem. A když jsem dostala možnost otevřít si Strojovnu v Krymské, bylo rozhodnuto,“popisuje svoje začátky Martina Novotná. Zaměstnala několik dam v důchodovém věku jako lektorky či švadleny a otevřela svůj vysněný podnik, který už tři roky sdružuje všechny zájemce o ruční práce a udržitelnou módu.
AUDITOR S RUKAMA OD HLÍNY ZE ZÁHONŮ
Návrat ke kořenům, a to doslova, hlásí i komunitní zahrady, které v poslední době nabírají na popularitě. Staly se místem, kde si lidé mohou vypěstovat potraviny pro svou potřebu či pro radost, ale i místem setkání se sousedy nebo s novými přáteli. Obecně prospěšná společnost Kokoza pomohla vytvořit jednu z takových zahrad na Jižním Městě v Praze. Vedle propagování komunitního zahradničení a kompostování nabízí uplatnění osobám se znevýhodněním či seniorům.
V Holešovicích a na Letné se tzv. urban gardeningu, tedy pěstování potravin přímo v městské krajině, věnuje i Prazelenina. Od roku 2012 provozují komunitní zahradu, a jak sami říkají, je u nich vítán kdokoliv, kdo touží pěstovat plodiny i mezilidské vztahy.
„Možná i proto, že pracuju ve velké firmě, vždycky mě to táhlo k přírodě, floristice i zahradničení. Takže jakmile jsem zjistila, že máme v Praze komunitní zahradu Smetanka, neodolala j se mais manželem, který kvůli svému povolání sedí pořád u počítače, jsem nás přihlásila. Pro nás oba je vždy nesmírně osvěžující jít se po práci provětrat ven, zalít zahrádku, zkontrolovat, jak nám rostou rajčata, a popovídat si s ostatními pěstiteli. Manžel má navíc moc rád sladké a upéct mu roládu z čerstvých jahod, které jsme společně vypěstovali, bylo nezapomenutelným zážitkem,“popisuje třiatřicetiletá Andrea Sedláčková své zkušenosti se „sdíleným“zahradničením.
Vedle této „umírněné“formy zahradničení existuje ještě guerilla gardening. Jde o spontánní happening, kterýs e snaží vylepšit zanedbaná či zchátralá místa a oživit tím veřejný prostor. Věnuje semu například devětadvacetiletý auditor Tomáš Plesník, který je již druhým rokem velmi aktivní v otevřené facebookové skupině nazvané Guerilla Gardening Prague.
Začalo to úplnou náhodou. Na balkoně si zasadil rajčata, a protože mu zbyla hlína, chtěl ji ještě nějak zužitkovat. Tak přikoupil pár sazeniček a osázel jimi okolí stromu, který stojí před jejich domem. „Na jaře jsem si všiml, že někdo obdobným způsobem vylepšil i vedlejší strom. Trochu jsem se přeptal a zjistil jsem, že to byla sousedka. V ten moment jsem si uvědomil, že guerilla gardening je aktivita, která umí spojit lidi, a že to je přesně to, co hledám,“svěřuje se muž, pro kterého se guerilla gardening stala velkým koníčkem. „Snažím se spojit lidi různých