Kulhavý myslí na Tokio. Silnice? Už je pozdě, tuší
Stříbrem z Ria příběh nekončí. Jaroslav Kulhavý chce závodit dál.
Oči se mu klížily, únava na něm byla znát snad víc než po olympijském závodě. Jaroslav Kulhavý, stříbrný biker, si po oslavách musel vytrpět úmorné cestování. Odložený let z Ria způsobil, že návrat domů zabral téměř 24 hodin.
„Docela peklo. V sedm ráno budíček, jeli jsme na letiště, kde jsme ztvrdli deset hodin. Nějak jsme tam zevlovali, povalovali se. Byli jsme nalepení na skle a koukali na naše letadlo, jak to už asi počtvrté celé vykládají a nakládají... No a dvanáctihodinový let, to už byl příběh sám o sobě,“líčil. „Celkem jsem od závodu naspal asi čtyři hodiny.“
Dospat se bude muset během příštích dní, aby byl fit na další rundu oslav, která se pro něj před víkendem chystá doma v Ústí nad Orlicí: „Když jsem viděl záběry, jak můj fanklub slavil v jednom baru, tak se toho trochu bojím. Bude to velké.“
Nebude se muset šetřit, od závodění si teď chvíli odpočine. Na začátku příštího týdne mu mají vyndat dráty a šrouby ze zlomeného zápěstí, i proto zřejmě vypustí poslední díl Světového poháru v Andoře.
Během podzimu se chystá na pár exhibic, jezdit bude spíš pro zábavu. Plánuje dovolenou u moře s přítelkyní, čeká ho i práce na domě, který postavil v rodném městě.
A co pak?
Určitě vydrží čtyři roky
Málokterý sportovec plánuje budoucnost na tak dalekou dobu jako Kulhavý. Pár minut poté, co v Riu slezl z kola, už mluvil o příští olympiádě v Tokiu. Umí si najít motivaci, čtyři roky chce určitě vydržet.
Dostal nový kontrakt od jednoho z hlavních partnerů, dohoda zní na čtyři roky. A právě to rozhodlo, že před sebe už v předstihu postavil další velký cíl. „Přemýšlel jsem, kdy skončím – jestli to bude už po Riu. Díky téhle smlouvě jsem se dokopal k tomu, že vydržím další čtyři roky. Zavázal jsem se a teď už by bylo blbé z toho couvat,“říkal.
První cíl: nová smlouva
Dobře ví, že nesmí spadnout do stereotypu, horská kola ho musí dál bavit. Aby tomu tak bylo, plánuje přípravu oživit novinkami: „Změním závodní program, zkusím jiné tréninkové destinace, třeba i nějaké závody na silnici.“
O tom, že by terén opustil natrvalo, už neuvažuje. Šance přejít k silničářům se objevila po minulé olympiádě v Londýně, to bylo Kulhavému sedmadvacet. Teď, v jedenatřiceti, už je na tak velkou změnu pozdě.
„Ne, to už určitě nehrozí. Nemám na to věk, nikdo mi nedá takovou smlouvu, jakou mám na horských kolech. Nemá to cenu,“uvědomuje si. I když... „Jedinou možností je krátkodobé hostování v týmu World Tour v některém z velkých závodů. Tahle šance existuje.“
Ze všeho nejdřív ale potřebuje vyřešit smlouvu na další roky. Ta současná mu v týmu Specialized Racing dobíhá, novou zatím nepodepsal. Jasno by chtěl mít během září, nejpozději října. A má o jednání celkem jasnou představu.
„O opci se, doufám, vůbec nebudeme bavit. Spíš se uzavře nová smlouva – ať už se současným týmem, nebo s jiným. Budu chtít minimálně dvouletý kontrakt,“prozradil. „Chci mít brzy klid a vědět, na co se připravuju. Ne abych o Vánocích řešil, co bude v lednu.“
V jednom má jasno už teď: i příští sezonu bude mít jen ty nejvyšší cíle. „Letos k vítězství vždycky kousek chyběl, Nino Schurter byl perfektně připravený. Ale do budoucna se s tím nespokojím,“slibuje. „Budu dělat všechno, abych to, co jsem už vyhrál, dokázal zase zopakovat.“