Závodí se ženami, vítězí. Je to v pořádku?
Jihoafričanka Caster Semenyaová v Riu doběhla pro zlato. Kritici zpochybňují, zda spravedlivě
Vzávěrečný den her v Riu hrdě nesla vlajku Jižní Afriky. O den dříve utíkala ve finále osmistovky daleko před ostatními a časem 1:55,28 překonala národní rekord. Bylo to impozantní vítězství. Ale zároveň vzedmulo i další vlnu diskusí, zda by měla Caster Semenyaová mezi ženami závodit.
„Snažila jsem se na její případ poukazovat celý rok,“říkala Britka Lynsey Sharpová, v cíli šestá. „Ale rozhodnout o něm musí jiní.“
Rovněž australský kouč Nic Bideau podotkl: „Měli byste získat zlatou olympijskou medaili pouze tehdy, když běžíte skvěle. Ale ona běží obyčejně a vyhraje.“
Semenyaová tušila, co přijde. Zdá se, že tentokrát byla na kritiku připravena. „Lidé by se měli naučit, jak se sjednotit. Sport je o sjednocování lidí, ne o diskriminaci. Je mi mých kritiků líto,“reagovala.
V osmnácti se v Berlíně 2009 stala senzačně mistryní světa, při teprve druhém startu v zahraničí. Vzápětí se vzhledem k její postavě i vzezření vyrojily spekulace, že se u ní jedná o takzvaný intersex. Tedy že se identifikuje jako žena, ale má tělesné charakteristiky spojované jak se ženami, tak s muži.
Na popud atletické asociace IAAF byla podrobena rozsáhlému testování, často nedůstojnému. Lékaři u ní odhalili hyperandrogenismus, při němž se v těle ženy uvolňuje více mužských hormonů, než je obvyklé. Její hodnota testosteronu měla být třikrát vyšší než u 99 procent ženských sportovkyň.
Ruce pryč od Caster
V červenci 2010 činovníci IAAF oznámili, že Semenyaová je žena a může dál závodit, ale současně zavedla pravidlo, podle kterého atletky s takovou anomálií musí podstupovat léčbu, snižující množství testosteronu v jejich těle a udržující ho pod hladinou vytyčenou IAAF.
Časy Jihoafričanky poté byly slabší, na mistrovství světa 2011 v Tegu i na hrách v Londýně 2012 doběhla druhá za Ruskou Savinovovou (později obviněnou z dopingu). Zvrat přivodila loni indická sprinterka Dutee Chandová, u níž rovněž indikovali příliš vysokou hladinu testosteronu. Napadla zmiňované pravidlo IAAF a u Sportovní arbitráže CAS spor vyhrála. Tribunál rozhodl, že není zcela zřejmé, že atletky s hyperandrogenismem mají nefér výhodu nad ostatními.
IAAF musela pravidlo stáhnout. Semenyaová přestala svoji hladinu testosteronu uměle snižovat.
V předchozích letech měla problémy s tréninkem, rozešla se s koučem, připravovala se pod bývalou slavnou půlkařkou Marií Mutolovou, ale i té dala sbohem. Navíc ji sužovala zranění.
V soukromém životě vstoupila do registrovaného partnerství s dlouholetou přítelkyní a bývalou atletkou Violet Raseboyovou. V Riu nyní byla suverénkou. „Není to o tom, hledět na lidi, jak vypadají, jak mluví, jak běží,“říkala. „Není to o tom, jak je kdo svalnatý. Vše je jen o sportu.“
Její kritička Sharpová psala disertační práci o hyperandrogenismu při studiu na univerzitě. „Diváci vidí, jak je to pro nás ostatní po změně pravidla složité proti Caster závodit,“podotkla Britka pro BBC. „Z osmistovky se staly dva závody v jednom. Doufám, že se tím patřiční lidé budou zabývat.“
Jihoafričtí fanoušci okamžitě rozpoutali na Twitteru kampaň s hashtagy „Ruce pryč od Caster“. Jeden z nich Sharpové napsal: „Milá Lynsey Sharpová. Nemůžete být podprůměrná celý život, buďte lepší. S úctou vaše Jižní Afrika.“
IAAF chce zvrátit výrok CAS
Tentokrát se však diskuse netýkala jen Semenyové, ale i druhé Niyonsabaové z Burundi a třetí Wambuiové z Keni. Všechny medailistky totiž mají podobné vzezření.
Pátá Polka Joanna Jozwiková dokonce pronesla: „Je mi líto čtvrté Melissy Bishopové. Ona měla být olympijskou šampionkou.“
Na obsazení stupňů vítězů poukázal i český šéftrenér Tomáš Dvořák: „Je to celé divné. Jen se podívejte, kdo stál na stupních. Řekl bych to takhle: ve finále půlky závodilo pět holek a pak tyhle tři. Nechci se nikoho dotknout, jenže je mi líto těch, co doběhly za prvními třemi. Ty to musí neskutečně štvát.“
Studie Lékařské a antidopingové komise IAAS z roku 2014 uvádí, že sedm z tisíce elitních ženských atletek má vyšší hladinu testosteronu.
Klíčovou se nyní opět stává otázka: Je spravedlivé, že atletky s extrémně vysokou hladinou testosteronu soutěží s ostatními?
Nalézt řešení, které by bylo spravedlivé, ale které by zároveň nepoškozovalo lidská práva a důstojnost, je přetěžký úkol.
Myron Genel, emeritní profesor pediatrie Yaleovy univerzity a poradce IAAF, už dříve prohlásil: „Semenyaová se narodila jako žena a v dospívání byla vychovávána jako žena. Pokud tedy u ní najdeme cokoli, s výjimkou zakázaných podpůrných látek, bude jí povoleno soutěžit jako žena.“
Někteří jihoafričtí politici označili útoky na ni za rasistické a sexistické. Přesto Sebastian Coe, prezident IAAF, před finálovým během na 800 metrů v Riu sdělil: „IAAF se pokusí zvrátit verdikt CAS a opět zavést pravidlo o povinném snižování hladiny testosteronu u těchto atletek.“