Lidé jako rukojmí vodáren

Ztráty v tuzemských vodovodech začaly po letech poklesu růst, při opravách jsou zákazníci v moci vodáren.

Pro lidi v Česku je to samozřejmost: otočit kohoutkem a používat vodu podle potřeby. Sedmnáct tisíc obyvatel východního okraje Prahy však čeká ode dneška nezvyklý test trpělivosti: pět dní bez vody na vaření, mytí či splachování.

Rekordně dlouhá oprava i jedna ze slabin českého vodárenství, která se může kdykoliv opakovat jinde: zákazníci jsou plně podřízeni tomu, jak se vodárny o majetek starají a jak rychle nechají vodovod opravit. Proti plánu na odstávku dokonce vznikala i petice, ale marně.

Vodárny vysvětlují odstávku tím, že při pracích na přivaděči nebude možné lidi napojit na jiný vodovod, odstávku ještě prodlouží nutnost proplachu.

Zákon s žádnou maximální dobou odstávky nepočítá. Odstávky delší než jeden den bývají spíše výjimkou.

Extrémním případem je několikaměsíční odstávka ve středočeské Trnové kvůli špatné kvalitě vody, lidé mohli alespoň používat závadnou vodu například pro splachování.

Podle zákona musí vodárny zajistit zásobování pitnou vodou z náhradních zdrojů, vodárny lidem radily se vodou předzásobit. Ale třeba pro staré lidi to může být problém.

Téměř sto milionů kubíků vody, která prošla úpravou ve vodárnách, se loni cestou k zákazníkům ztratilo. Zhruba jedna šestina v tuzemsku vyrobené pitné vody se tak bez užitku vrátí do půdy.

Růst ztrát z vodovodů je překvapením. Dlouhodobě se totiž vodárnám dařilo ztrátovost snižovat. Až loni po dlouhé době došlo k růstu na 27,3 litru „ztracené“vody na osobu a den, jak vyplývá z výroční zprávy o stavu vodního hospodářství za loňský rok, kterou zpracovává ministerstvo zemědělství. Ještě v roce 1989 nicméně ztráty kvůli nevyhovujícímu potrubí dosahovaly 90 litrů denně.

Ztráty vody bolí o to víc, že je zaplatí v ceně vody zákazníci. Ti se navíc musí smířit s tím, že případné opravy vodovodů na krátkou dobu značně zkomplikují jejich životy.

Vodárny jako přirozený monopol mají zákazníky plně ve své moci nejen kvůli ceně vody, ale i tím, že stanovují termíny a délku oprav. Někdy jde přitom o zásadní akci. Od dnešního dne zažijí pětidenní odstávku obyvatelé východních částí Prahy, přičemž o vodu přijde 17 tisíc lidí.

Podobný rozsah výluky je výjimečný. Vodárny nicméně za současné situace mohou podle zákona odstavit vodu, na jak dlouho chtějí, a nikdo tempo oprav nehlídá.

„Zákazníci si mohou stěžovat u vodáren nebo na ministerstvu zemědělství,“uvádí František Barák, šéf Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (Sovak).

Délku odstávek mají v rukou majitelé vodovodů, v případě metropole je to Pražská vodohospodářská společnost (PVS), stoprocentně komunální firma. „Opravy včetně jejich fázování a organizace jsou čistě věcí správce infrastruktury, tedy PVS. Oni jsou investorem, my jejich plány nijak nerozporujeme,“říká mluvčí dodavatelské společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK) Tomáš Mrázek. Ta má infrastrukturu od PVS pronajatou a provozuje ji. Jde o byznys, který jen loni vynesl mateřské společnosti Veolia půlmiliardovou dividendu.

Náklady na náhradní zásobování Pražanů během pětidenní odstávky není Mrázek schopen vyčíslit. „Nasadíme do ulic 50 voznic s vodou a na 40 místech budou také kontejnery s dvoulitrovým balením pitné vody,“říká Mrázek. „Je vyloučeno, že bychom tyto náklady zahrnuli do cen vody pro spotřebitele, jde to čistě k naší tíži,“zdůrazňuje.

Tahat vodu na WC, mytí, vaření a pití od cisteren po celých pět dní nemusí zvládnout starší, nemocní nebo handicapovaní lidé. „Ti si musí zajistit pomoc sousedů nebo rodiny, neumíme jim dodávku lépe zabezpečit,“říká Mrázek.

Vodárny dlouhodobě upozorňují při zdražování vody, že na obnovu jejich majetku jde málo peněz. I proto se může ztrátovost zvyšovat, stejně jako četnost havarijních situací. „Celé naše sítě jsou v průměru 50 let staré,“konstatuje Petr Žejdlík, generální ředitel PVS.

Připouští, že teoreticky je možné odstavit vodovod i na delší dobu. „V praxi hledáme vždy řešení, aby byla výluka co nejkratší,“dodává. Pokud by opravu někdo špatně naplánoval a lidi měli být 14 dní bez vody, není mechanismus, který by tomu zabránil. „Pakliže by někdo něco extrémně pokazil, musí se s tím vypořádat,“říká.

„V tomto ohledu není žádný limit. Určitě ale není v jejich zájmu prodlužovat odstávku byť jen o hodinu déle, než je nezbytné. Náhradní zásobování je pro ně obrovská zátěž a velké náklady navíc. Odstávka se protahuje i kvůli událostem v Dejvicích. Chtějí vodu pustit, až když bude jasné, že je stoprocentně v pořádku,“tvrdí Matěj Čermák z pražské hygienické stanice.

Připomněl tím případ z loňského května, kdy se v Praze 6 do potrubí dostaly nebezpečné bakterie a lékaři museli ošetřit přes 500 lidí s trávicími potížemi.

Lidí připojených na vodovod v Česku neustále přibývá. Loni se délka sítě prodloužila o 198 kilometrů na 77 146 km. Podle zprávy o stavu vodního hospodářství jde o důsledek masivní výstavby rodinných domů.

Vodárny jako přirozený monopol mají zákazníky ve své moci. Stanovují cenu vody i termíny a délku oprav.