Willkommen, Frau Merkel

Do Česka dnes přijíždí německá kancléřka Angela Merkelová, nejmocnější státník ze zemí EU. Ani v roli slušného hostitele se nelze vyhnout její politice, kterou zavařila celé Evropě.

Česká Willkommenskultur, kultura vítání a otevřenost vůči hostovi, bude dnes v Praze pro Angelu Merkelovou navenek přívětivá, uvnitř kyselejší. Společné přátelské focení pro novináře. Úsměvy při uvítání s premiérem – pokud jí na Úřadu vlády nedají ty hnusné oříšky, co dávali nám, když jsem tam chodil na NERV, Národní ekonomickou radu vlády. Večer tím začnou zprávy, tedy těmi úsměvy, ne těmi oříšky. Prezident Zeman nicméně podle ČTK otevře i téma její Willkommenskultur vůči uprchlíkům, politiky, kterou Evropě spíše zavařila.

Willkommenskultur je slovíčko složené z německých „willkommen“a „kultur“– přeloženo jako „vítejte“a „kultura“. Slovo je to původně pozitivní, přívětivé. Jste tady vítáni, pojďte k nám, sem zapadnete a společně nám bude dobře. Novější je pak jeho pejorativní význam, který ani v běžném slovníku nenajdeme. Zatímco admirál Austrálie dal už v roce 2014 na YouTube video, že se na kontinent nikdo nelegálně ani za nic nedostane, Merkelová razila přívětivou Willkommenskultur. Až se to zvrtlo, však víte – proto tedy to Willkommenskultur může být i utahování si z té politiky. Ta složenina z recese vyhrála v Rakousku loni dokonce slovíčko roku: „Joooo, tenhle je tady ‚díky‘ Willkommenskultur Merkelové...“

Ekonomicky dává vítání migrantů smysl, když mají průmysl nebo služby nedostatek zaměstnanců a když to jaktakž řídíte – vždyť i třeba Jágr, když chce hrát dál v Americe, potřebuje povolení. Nezaměstnanost v Německu je rekordně nízká. Pět procent lidí bez práce v roce 2014, nyní dokonce 4,2 procenta. Pokud do Německa přijdou migranti, kteří chtějí pracovat, job, pardon – Arbeitsplatz, najdou. Tedy pokud jich nepřijde milion za rok jako loni do celé Evropy a nevymkne se to kontrole.

Kancléřka a buldok

Merkelová s její Willkommenskultur přijede z nejvýkonnější země EU. Ze země, která s Čínou navázala obchodní vztah v době, když my jsme tady teprve posílali do háje bolševika. Podobně s Amerikou, Afrikou – její exportéři dlouho dobývali nová teritoria. A čeští dodavatelé z toho těží dodnes. Ostatně to je naše největší deviza: náš hlavní vývozní artikl, to jsou vlastně jakési polotovary. Většina těch dílů se v Německu dá dohromady, přidá se k tomu výzkum, vyleští se to, zabalí a pošle do USA, Číny nebo zbytku Evropy.

Merkelová přijede ze země, která se rve kupředu jako buldok – není nejrychleji rostoucí, i občas přibrzdí, ale z recese se brzy prokouše. Táhnou ji malé a střední firmy a kvalita produktů – snad jen ten Volkswagen nemusel instalovat „kvalitní“software kamuflující spotřebu auta. Bez Němců by nebyly evropské fondy, za které si stavíme věci, které nepotřebujeme, místo abychom za ně postavili dálnice a železnice. Bez peněz Němců by dávno zbankrotoval mezibankovní systém eurozóny a s ním i euro. Německo táhne produktivita práce a mzdová zdrženlivost, Němci jsou až tak dobří, že dobývají trhy i na jihu Evropy, které by však potřebovaly spíše dobýt tamní firmy. K tomu, aby se mohla s Němci měřit řada jiných firem z jihu Evropy, by se musely plošně snížit platy Italů, Španělů nebo Řeků. Anebo by si Němci platy museli razantně zvýšit.

Co je však důležitější, i když se kolem toho chodí jako kolem horké kaše, Merkelová přijede také ze země, která dříve rozpoutávala války, neboť Němcům v historii občas „ruplo v bedně“. To však i ekonomicky. Prarodiče mladých Němců pamatují i bídu – v lednu 1922 stál jeden dolar 191,80 marek, do dvou let to bylo 4 620 455 marek. Máslo bylo za 7 000 marek, svazek mrkve přišel na 5 500 marek, pro chléb se šlo s krabicí bankovek.

Protiválečný projekt je dnes přitom EU. Protiinflační se pak stala hlavně politika Bundesbanky, národní banky Německa. Přísnou Bundesbanku obětovali společnému projektu euro a nyní je tu Evropská centrální banka, která se ještě ani nenaučila testovat stabilitu bank – a už tiskne a tiskne, pardon kvantitativně uvolňuje, jak se tomu moderně říká.

Co na webovkách chybí

Co na tu Willkommenskultur dnes Merkelové říci? Loni, když se země střední Evropy ohradily proti povinnému přijetí uprchlíků, německý ministr vnitra Thomas de Maiziere pro televizi ZDF prohlásil: „Situace při vyjednávání vypadá tak, že zemím, které odmítají mechanismus rozdělení uprchlíků, se nic nestane.“A dodal: „Myslím, že bychom proto měli mluvit o nátlakových prostředcích. Často to jsou státy, které dostávají mnoho prostředků ze strukturálních fondů EU. A předseda Juncker navrhl, což považuji za správné, abychom mluvili o tom, že tyto země dostanou z fondů méně prostředků.“

Merkelová tohle dnes neřekne. Ale že by byl na stole nějaký plán, co s Willkommenskultur dále, do budoucna, co s schengenskými vnějšími hranicemi – tak tomu také není. Evropa si založila na uprchlickou krizi webovky, má zde statistiky, mapičky a ujištění o zajištění center první pomoci, o tom, že jsou peníze na přístřešky, jídlo, hygienu, vzdělávání, asistenci pro rodiny. Mají to spočítané do posledního spacáku – na webu je, že má Česko připraveno 40 přímotopů, 10 tisíc pláštěnek, dva tisíce dek, dva tisíce spacáků a 500 postýlek pro děti...

Ruku na srdce: jakou společnou Willkommenskultur zvolit do budoucna, to Evropa připravené nemá. Nějaké jasné poselství jak pro uprchlíky, tak pro občany EU tam pořád chybí. A tohle je ten největší problém, tak třeba tohle by mohli politici s Merkelovou probrat.

Ani ekonomicky nedává vítání migrantů smysl. Nezaměstnanost je v Německu rekordně nízká.