Za blamáž v Asii si Češi často mohou i sami
Podle Luboše Marka, českého manažera ve Vietnamu, se s většími či menšími problémy potýká takřka každá česká investice. „Ty, které se podařilo dotáhnout do životaschopného stavu, bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky,“říká muž, který ve Vietnamu v roce 2007 otvíral místní kancelář agentury CzechTrade. Nyní pracuje pro loterijní firmu Synot, jež loni ve Vietnamu otevřela kasino a další plánuje.
Uspěl někdy Čech ve Vietnamu?
Je jich málo, mezi výjimky se řadí Home Credit skupiny PPF. Úspěšnější jsou tu jihokorejské, thajské a čínské firmy. Nebo velcí hráči typu Nike, Samsung, Intel a další, kteří zaměstnávají statisíce lidí.
Jaké pokusy českých investorů považujete za zvlášť nešťastné?
Za nejfatálnější považuji mediálně dobře známé případy české cementárny a kaolínky. Silný protekcionismus, důmyslný korupční systém a netransparentnost jsou velké bariéry. Ale je třeba přiznat, že nejčastěji má máslo na hlavě samotná česká firma. I obě výše uvedené investice připomínají pohádku Jak pejsek a kočička pekli dort.
Má svět o vietnamský trh zájem?
Obrovský. Do roku 2008 se objem přímých zahraničních investic prudce zvyšoval a ustálil se každoročně přibližně na 11 miliardách dolarů. Tři čtvrtiny zahraničních investic jsou z asijských zemí v čele s Jižní Koreou, Japonskem, Singapurem a Tchaj-wanem. Největším evropským investorem byla loni Francie.
Jak hodnotíte úroveň ochrany cizích investorů?
Na první pohled je vietnamská legislativa na dobré úrovni. Všechny důležité zákony a vyhlášky jsou dostupné ve vietnamské i anglické mutaci. Praxe je však jiná, podnikatel je místními úřady vnímán jako kořist a předmět vydírání. Je to součást hluboce zakořeněného korupčního systému.
Jaké jsou nejčastější chyby českých podnikatelů investujících na vietnamském trhu?
Obecným problémem jsou nereálné představy o podnikatelském prostředí ve Vietnamu. Většina podnikatelů při první návštěvě podlehne pocitu, že je ve Vietnamu všechno krásné, levné a jednoduché. Co mě třeba zaráží: V Česku je zvykem pečlivý výběr zaměstnanců a manažerů. Ve Vietnamu ale Češi často svěří management či společný podnik místním kamarádům, které znají z kavárny či hospody.
Máte konkrétní příklady?
Třeba jedna významná česká stavební společnost si chtěla ve Vietnamu otevřít reprezentativní kancelář a pronajala si pro to prostory. Úředník, který má na starosti vydávání licencí, se šel na prostory osobně podívat a sdělil, že nejsou dostatečně reprezentativní. A z toho důvodu žádost zamítl. Jiná firma přišla do Vietnamu s plánem investice do výroby dveří. Podmínkou pro založení firmy je tady schválení investičního plánu a vydání investiční licence. Investiční plán byl však příslušným úřadem zamítnut a firma tím přišla o čas a několik milionů korun.