Takoví byli géniové, kteří vytvářeli náš svět
Termín Velký třesk – Big Bang – poprvé použil známý britský astronom Fred Hoyle v roce 1949, aby shodil teorii svého belgického kolegy Georgese Lemaitra o vzniku vesmíru. Upozorňuje na to v novém, druhém svazku své knihy Géniové XX. století Karel Pacner (první svazek vyšel rovněž v nakladatelství Motto loni). Jenže snaha zesměšnit Lemaitra nevyšla. Velký třesk je dnes nejen obecně uznávaný, ale stal se tak populárním, že pronikl i do televizního seriálu.
Nynější titul je již padesátou knihou známého autora publikací o vědě, kosmonautice či historii špionáže. V předchozím svazku se věnoval tvůrci kvantové teorie Maxi Planckovi, vynálezci elektrokardiografu Willemu Einthovenovi, konstruktérům prvního letadla Orvillovi a Wilburu Wrightovým a samozřejmě Albertu Einsteinovi. Nyní v dvaadvaceti příbězích došlo na další osobnosti, jejichž geniální mozky vytvářely naše vnímání světa.
To nemůže být atomová bomba
Karel Pacner koncipuje jednotlivé kapitoly v podstatě jednoduše: objasní objev, tedy důvod, proč si toho kterého vědce či vynálezce vybral, a poté vylíčí jeho život a cesty, jimiž k objevu došel. Avšak na tuto jednoduchou nit navléká korálky tolika faktů a postřehů, že čtenáře doslova zahltí. A místy až šokuje, třeba citací výroku prezidenta firmy IBM Thomase Watsona z roku 1943: „Myslím, že svět bude potřebovat možná pět počítačů“(v kapitole věnované matematickému géniovi Johnu von Neumannovi). Mimochodem, první elektronkový počítač, jenž začal pracovat v únoru 1946, vážil 27 tun.
Nebo příběhem z doby těsně poválečné, kdy vítězní Spojenci shromáždili na jednom zámku u anglické Cambridge elitu německých fyziků a chemiků, které zadrželi po Hitlerově porážce. Jedno jméno slavnější než druhé: Otto Hahn, Werner Heisenberg, Max von Laue, Richard von Weizsäcker. Řada z nich byla spojena s pokusy o vytvoření atomové bomby, což se Němcům nezdařilo. Shromáždění nepředpokládali, že je Angličané odposlouchávají, takže se bavili otevřeně. Mýlili se. Jejich věznitelé tak zachytili i rozrušení, které se vědců zmocnilo, když zaslechli zprávu z BBC, že nad Hirošimou vybuchla americká atomová bomba. Nevěřili, že Američanům se podařilo to, v čem oni neuspěli.
Měla smůlu, byla Židovka
Trpký je případ Lise Meitnerové, která se s Otto Hahnem podílela na objevu štěpení jádra uranu. Jako Židovka nemohla v nacistickém Německu podepisovat publikované články (v roce 1938 se jí povedlo utéct do Švédska). Po válce sice dostala řadu čestných doktorátů, pojmenovali po ní jeden prvek, ale pro Nobelovu cenu si došel jen Hahn. Takže něco veselejšího: když začal Enrico Fermi studovat fyziku, jeho profesor prohlašoval, že se k Fermimu chodí poučit…
Géniové XX. století jsou dokladem toho, že štěstí přeje připraveným. Za objevy a vynálezy se skrývaly nejen vynikající mozky, ale léta studia, pokusů, dřiny i občasných neúspěchů. Pacner z vědců a vynálezců nedělá nadlidi. Prostě jen neuvěřitelně poutavě píše, jací byli (včetně některých jejich nepříjemných stránek), co dokázali a za co jim lidstvo vděčí.
A slibuje třetí díl. Je na co se těšit.