MĚ, MNĚ, ČI MI?

Skloňování zájmen – největší chytáky

Ikdyž tomu nebudete věřit, může jeden gramatický přešlap zavinit slušnou rvačku. Jen posuďte dvě následující věty:

Tonda viděl Pepu, jak jde za jeho ženou. Tonda viděl Pepu, jak jde za

svou ženou. Zatímco v prvním případě by přátelství obou pánů zřejmě ukončilo pár facek, v tom druhém si může Tonda jen postesknout, že dnes večer bude na pivu sám.

Přitom za vším je jen neobratné (nebo spíš chybné) užití přivlastňovacích zájmen.

Kdy užít svůj...

Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj užíváme tehdy, pokud přivlastňovaná věc nebo osoba náleží původci děje – tedy osobě nebo věci, která je ve větě podmětem.

Když se vrátíme do úvodního příkladu, je ve větě podmětem Pepa

(Pepa jde za ženou). Takže pokud jde Pepa domů k manželce, musí jít za

svou ženou. Jestliže by ovšem Pepa měl pletky s Tondovou ženou, pak by platila první varianta, tedy Tonda viděl Pepu, jak jde za jeho ženou.

Méně dramatických příkladů je samozřejmě víc – když například řekneme Pavel vychovává své děti

dobře, znamená to, že se stará o vlastní potomky. Naproti tomu větou Pavel vychovává jeho děti

dobře říkáme, že dbá o výchovu dětí bratra, kamaráda nebo třeba souseda.

... a kdy můj, tvůj, jeho

Jestliže podmět (původce děje) a „vlastník“nejsou totožní v celém rozsahu, užíváme osobní přivlastňovací zájmeno: Doma u televize fandíme našim fotbalistům. Ve škole se učíme o našich význačných malířích. Blahopřejeme našim maturantům. Užití osobních přivlastňovacích zájmen je na místě také tehdy, když chceme zdůraznit vlastnický vztah, stavíme ho do protikladu vůči jinému vlastníku (a to zejména, je-li sloveso v první nebo druhé osobě): Ručím jen za moje svěřence (= za ostatní ať ručí někdo jiný). Říkám ti můj názor, neopakuji jen to, co jsem slyšel od jiných. V reklamních sloganech se občas můžete dočíst, že si ve skladu můžete vyzvednout váš nábytek (už je zaplacen) nebo si odnést vaše noviny (tyto noviny jsou dělány jen pro vás). Z pohledu české gramatiky je ovšem nezvratné zájmeno užito nesprávně.

A ještě jedna poznámka, tato pravidla užívání zájmen se nevztahují na idiomy a frazeologismy– uklidit to na své místo, být svůj, ponechat někoho svému osudu.