Vládce lékařů

Šéf VZP Zdeněk Kabátek každý rok rozhoduje o 150 miliardách. To nepřekoná ani ministr. Každý člověk má za sebou nějakou minulost. Stýkal jsem se s lidmi, s nimiž jsem se stýkat musel.

Nedávné znovuzvolení šéfa Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) ukazuje, jak malý vliv mají čeští pojištěnci na podstatné rozhodování ve zdravotnictví. Ve správní radě, která ředitele největší zdravotní pojišťovny volí, sedí totiž třicet politiků a ani jeden zástupce pojištěnců nebo zaměstnavatelů. Vedení zdravotní pojišťovny má přitom na každodenní chod zdravotnictví mnohem větší vliv než ministr zdravotnictví.

Zdeněk Kabátek – jeden z nejmocnějších mužů českého zdravotnictví – stojí v čele pojišťovny spravující více než 150 miliard korun ročně, které inkasuje od téměř šesti milionů pojištěnců. Pojišťovna si vybírá, s kým uzavře smlouvu, díky čemuž rozhoduje o bytí či nebytí nemocnic a ambulancí. A také třeba o tom, kolik budou mít pacienti v daném okrese lékařů či laboratoří. VZP také určuje, kolik korun dostanou nemocnice zaplaceno za jednotlivé léky, zdravotnický materiál a přístroje.

Zodpovědnost šéfa takto vlivné instituce se odráží i na jeho ohodnocení. Zatímco plat ministra se pohybuje kolem 80 tisíc korun, šéf VZP si měsíčně přijde na 225 tisíc. Navíc získává téměř každý rok mimořádnou odměnu.

Zdeňkovi Kabátkovi loni správní rada VZP odsouhlasila rekordní odměnu 1,2 milionu korun hrubého. Vyplácení prémie šéfovi jako každý podzim odstartovalo tradiční debatu o tom, zda si takovou odměnu z veřejných peněz zaslouží.

Nemocnice bez kontroly

Začínal jako technik v temelínské elektrárně, později podnikal ve stavebnictví. Ke zdravotnictví se poprvé přiblížil v letech 2004 až 2006, kdy spoluvlastnil firmu Invest PK. Jeho společnost dělala stavební dozor například ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Vinohradech nebo v Nemocnici Kolín v době, kdy ji vedl Luděk Rubáš, bývalý ministr zdravotnictví z první vlády Václava Klause.

V roce 2006 si Kabátka na ministerstvo zdravotnictví přivedl tehdejší ministr Tomáš Julínek a hned mu svěřil vlivný post vrchního ředitele přímo řízených organizací. Z této pozice Kabátek zodpovídal za všechny fakultní nemocnice, nemocnici Na Homolce, IKEM a další zdravotnická zařízení. Na ministerstvo přišel Kabátek téměř ve stejnou dobu jako první náměstek Marek Šnajdr, který byl v letech 2010 až 2012 zároveň předsedou správní rady VZP.

Za éry Marka Šnajdra a Zdeňka Kabátka docházelo v nemocnicích řízených ministerstvem k řadě neprůhledných zakázek. V letech 2006 až 2012 totiž přitekly do fakultních nemocnic miliardy korun z evropských fondů na přístrojové vybavení specializovaných center.

Přístroje tehdy dodávaly firmy jako Hospimed či Puroklima. A ministerstvo tehdy opakovaně odmítlo předat kontrolnímu výboru Sněmovny zadávací dokumentaci k nákupům v „Kabátkových“nemocnicích. Většina tendrů proběhla totiž tak, že se do nich přihlásil pouze jeden uchazeč.

Nákupy přístrojů přes uvedené firmy se v kauze Davida Ratha ukázaly jako předražené. A policie vyšetřovala později rovněž nákupy v nemocnicích, které měl na starosti Zdeněk Kabátek. Nikoho ale neobvinila.

Kabátek byl „na místě činu“také v další kauze. Byl to právě on, kdo v roce 2009 seděl v ministerské komisi, která vybrala firmu Kardio Port jako vítěze soutěže na dodávku zdravotnického materiálu pro nemocnici IKEM. Zakázku za téměř dvě miliardy korun prověřovala policie. A kauza Kardio Port později sehrála roli v zatčení skupiny kolem Jany Nagyové. Podle médií šlo například o vazby na lobbistu Romana Janouška.

„Je to v konsenzu“

Před dvěma lety současný ředitel prožil dosud nejpernější chvíli, a to kvůli kauze deníku Vladimíra Dbalého, někdejšího ředitele Fakultní nemocnice Na Homolce. „Jedu na ministerstvo zdravotnictví za Kabátkem, se kterým potvrzujeme, že Ivo Rittig má vše pod kontrolou a je to v konsenzu,“zapsal si v červnu 2009 trestně stíhaný Dbalý.

Kabátek dnes hodnotí tuto zkušenost prozaicky: „Každý člověk má za sebou nějakou minulost. Stýkal jsem se s lidmi, s nimiž jsem se stýkat musel. Mnohokrát jsem vše ze své minulosti vysvětlil.“

Po svém nástupu do funkce šéfa VZP v listopadu 2012 vsadil Kabátek na image „tichého pracanta“. Začal sbírat plusové body mezi ambulantními lékaři, kterým zajistil smlouvy na dobu neurčitou.

Zároveň se snažil budovat pověst schopného ekonomického manažera. Poukazuje na to, že pojišťovně se ekonomicky daří – vloni měla VZP zisk téměř 1,3 miliardy korun, tedy zhruba o miliardu více než předchozí rok, zatímco ještě v roce 2013 vykázala miliardový propad. „VZP postupně plní rezervní fond a splácí výpomoc od státu z roku 2013,“stojí ve zprávě pojišťovny.

Podle odborníků však kladné hospodaření není zásluhou pojišťovny, ale toho, že za poslední léta dostala více peněz od státu, především z výběru pojistného. A to je výsledkem hospodářské prosperity Česka posledních let.

„Rozhodně se nedá mluvit o tom, že by pojišťovna hospodařila s veřejnými penězi efektivně. Oproti roku 2013 má VZP o téměř 10 miliard korun více od státu díky vyšším platbám. Stále jí ubývají pojištěnci, ačkoliv počet zaměstnanců pojišťovny se za poslední tři roky zvýšil,“poukazuje makroekonom Miroslav Vrána.

Podobný názor má bývalý šéf Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Karel Šatera: „Pojišťovna vykazuje kladné výsledky především proto, že roste objem pojistného, navyšují se platby za státní pojištěnce, svou roli hraje také také příznivé nastavení úhradových vyhlášek.“

O pojištěncích bez pojištěnců

Zdeňku Kabátkovi měl mandát šéfa VZP skončit letos v listopadu. Na konci srpna se správní rada dohodla a zvolila ho ředitelem pojišťovny na další čtyři roky.

Kabátkovo znovuzvolení způsobilo roztržku mezi politiky. Ministr financí Andrej Babiš dokonce označil opětovné zvolení za skandální a za „podraz“ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka. Ten kontroval tím, že Babiš chce prosazovat ve zdravotnictví vlastní zájmy.

K podobným politickým tahanicím by možná nedošlo, kdyby ve správní radě měli slovo také ti, s jejichž prostředky pojišťovna hospodaří. Ještě do roku 2006 totiž o volbě šéfa VZP, ale i o všech důležitých krocích pojišťovny rozhodovala jen menšina politických členů. Dvě třetiny členů tvořili zaměstnavatelé a pojištěnci.