Do ruské dumy se nedostal nikdo ze skutečné opozice

Prezident Vladimir Putin byl s výsledkem své státostrany Jednotné Rusko velmi spokojen. „Jsou těžké, složité časy, a lidé přesto hlasovali pro Jednotné Rusko,“pochvaloval si vítězství Putin.

Bylo jasné, že tak příliš možná Putin a jeho strana vyhrát nechtěli. Nedělní hlasování skončilo při pohledu na počet mandátů naprosto drtivým vítězstvím Jednotného Rusko, tak silným, že ho vládnoucí strana ani nepotřebuje.

Ústavní většinu, kterou Putinova státostrana podle předběžných výsledků hlasování získala, ruský prezident k dalšímu vládnutí nepotřebuje. „Putin ani Jednotné Rusko nevidí potřebu měnit v příštích letech ústavu, jsou s její současnou podobou spokojeni,“uvedl rusista Vít Beneš z Ústavu mezinárodních vztahů v rozhovoru pro ČRo Plus.

„Systémová opozice“, tedy strany spolupracující s Kremlem podobně jako v komunistickém Československu v rámci Národní fronty lidovci a socialisté, se po nedělních volbách stala úplnou stafáží režimu. Komunisté, Žirinovského nacionalističtí „liberálové“a na objednávku Kremlu vytvořená levicová strana Spravedlivé Rusko získaly o desítky mandátů méně než v minulých volbách. S necelou třetinou hlasů nebudou mít ani teoreticky šanci cokoli v dumě ovlivnit.

O výsledku voleb i podle opozičně laděných politologů a pozorovatelů na rozdíl od roku 2011 nerozhodly volební podvody. „Výsledek voleb není způsoben falšováním, ale obecnou apatií obyvatelstva,“uvedl pro Rádio Svoboda ruský mediální expert Anton Nosik.

K volbám do dumy přišlo totiž o třetinu lidí méně než před pěti lety. Podle některých expertů to může být i tím, že mizí generace, která chodila k volbám ještě za Sovětského svazu a účast na hlasování pokládala téměř za svoji povinnost, ať už to s regulérností bylo, jak chtělo.

Mladí Rusové chodí k volbám mnohem méně než starší „sovětská generace“. Putinovský režim po nich nic takového nepožaduje. Ostatně ani výběr termínu – těsně po letních prázdninách, což prakticky znemožnilo jakoukoli efektivní předvolební kampaň, zájem Rusů o volby rozhodně nepodpořil.

Na druhou stranu nedošlo k tak masivním volebním podvodům jako v roce 2011. Tehdy odpor proti falzifikaci výsledků vyhnal do ulic desítky tisíc Rusů.

Teď se opakování podobného scénáře snažil režim zabránit. Předně represemi – za nepovolené demonstrace hrozí tvrdé tresty a opoziční vůdci, pokud nejsou za hranicemi či ve vězení, živoří na pokraji zájmu veřejnosti. Současně vyšel z Kremlu příkaz, že masové falšování výsledků hlasování není vhodné a do čela ústřední volební komise byla dosazena poměrně nezávislá nová šéfka, ombudsmanka Ella Pamfilovová. „Narušené volby byly, ale výrazně méně než při minulém hlasování,“uvedla po zveřejnění výsledků Pamfilovová a slíbila potrestání falzifikátorů voleb.

I nezávislí ruští pozorovatelé připouštějí, že k narušení voleb docházelo méně.

Přesto například o volebních okrscích v severokavkazských republikách si nedělají iluze. Ve volbách šéfů ruských republik a oblastí, které probíhaly souběžně s volbami do dumy, dostal například šéf Čečenska Ramsan Kadyrov 98 procent hlasů.

Rusové volili polovinu poslanců ve většinových obvodech. Mělo to dát šanci opozici, aby v dumě zasedlo alespoň několik jejích zástupců. Místo toho to pomohlo Putinovu Jednotnému Rusku k ústavní většině.

Opozice? Moskva a Petrohrad

Poraženými z voleb jsou prozápadní opoziční strany, Jabloko a Parnas, které i kvůli nespolupráci nedokázaly prosadit do dumy ani jednoho kandidáta, a to ani v jednomandátových okrscích. Jistý úspěch zaznamenalo Jabloko jen v Moskvě a Petrohradu, kde překonalo desetiprocentní hranici. V Petrohradu je navíc druhou nejsilnější stranou hned po Jednotném Rusku.

Do dumy se sice dostali nejméně tři kandidáti mimoparlamentních stran, ale všichni tři jsou tak či onak napojeni na Kreml.