Stáří bývá těžké. To je zjištění!
Původně měl dokument Pára nad řekou, který 22. září vstoupí do našich kin, sledovat jazzového trumpetistu Laca Décziho. Během deseti let, po která vznikal, se do hledáčku režisérů Filipa Remundy a Roberta Kirchhoffa dostali jeho další souputníci Ján Jankeje a Ľubomír Tamaškovič.
Tvůrci se už zpočátku rozhodli, že nechtějí odvyprávět pouhý Décziho životopis, což je chvályhodné. Dokonce jej chtěli dostat na evropské turné s ruskými Alexandrovci, kde by „záškodničil“a oni ho u toho natáčeli. Když tyhle a další zákulisní informace oba režiséři po projekci filmu sdělovali novinářům, začal celý obrázek dávat trochu lepší smysl. Jenže běžný divák tyhle bonusy navíc nezíská, takže hrozí, že bude v dokumentu trochu tápat.
Snímek uvozuje zinscenovaná scéna, v níž Décziho jeho kamarád policista „zatkne“za to, že ve skladbě udělal chybu. Potom trumpetista diskutuje s kamarádem a harmonikářem Chrisem DePinem, který se snaží zorganizovat koncert pro George Bushe. Décziho cesta vrcholí na koncertech v Česku.
Basistu Jankejeho tvůrci sledují na vánočních trzích v Německu, kde se svým jazzovým triem vystupuje v kostýmech Santa Clause, řeší peníze a doma si hraje s papouškem. Nejtklivější je asi část příběhu saxofonisty Tamaškoviče. Vydává se po stopách zašlé slávy do Paříže, kde marně hledá dávného spoluhráče Raye Stephena Ocheho. Místo toho nalézá mladé hudebníky, s nimiž si díky zubní protéze i výjimečně zahraje. A v jednom z klubů si zazpívá s Tedem Cursonem.
Co se tedy divák v kině dozví? Že Laco Déczi je velký hláškař a pro vulgarismus nejde daleko ani v angličtině. Že muzikantský život je těžká řehole a že ve stáří je to ještě těžší. Tedy v zásadě nic nového. Mohla to být velká pocta generaci velkých hudebníků. Existenciální sondou do života starých mužů z filmu potenciál vyprchal jako ta pára.