Kuřákem v osmi? Pražská specialita
Nejvíce u nás kouří lidé mezi patnácti a čtyřiadvaceti lety. Nová aplikace jim má pomoci přestat
Stále více lidí se u nás se snaží přestat kouřit. Vědečtí pracovníci z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze nyní spolu s norskými vědci vyvíjejí aplikaci, která by měla kuřákům s odvykáním pomoci. „Později ji chceme adaptovat i na dětské pacienty. Ti u nás začínají kouřit už mezi desátým a třináctým rokem,“říkají adiktologové Adam Kulhánek a Roman Gabrhelík.
Proč jste se rozhodli pustit do vývoje aplikace proti kouření?
R. G.: Ve společnosti se zvedá stále větší nevole proti tomu, jak je u nás řešen takzvaný tabákový problém. Aplikace v chytrých telefonech navíc dosáhly vysoké úrovně. Umějí simulovat dialog s terapeutem. A tabákový problém je jedním z centrálních témat naší kliniky, a to u dospělých i dětí.
Takže aplikace bude zaměřená i na dětské kuřáky?
R. G.: Nyní se soustředíme na dospělé, ale v budoucnu chceme aplikaci dostat k dětem. Když se nám je podaří oslovit, nebudeme pak muset investovat tolik do dospělých kuřáků. Přestanou kouřit brzy a orgánová poškození a další problémy budou menší.
Opravdu se setkáváte s dětmi, které chtějí přestat s kouřením?
A. K.: Často přicházíme do kontaktu s žáky a studenty, kteří trpí poměrně vysokou mírou závislosti na nikotinu. Nejčastěji to jsou studenti středních odborných škol a učilišť. V rámci preventivních programů na školách jim radíme, jak mohou s odvykáním začít.
Takže už takto mladí lidé vyhledávají pomoc adiktologů?
A. K.: Některé z nich jejich závislost opravdu trápí. Mají kuřácký kašel, úbytek financí a uvědomují si i další omezení. Jen vydržet ve škole, aniž si mohou dát cigaretu, je pro ně tak útrpné, že to jejich motivaci posouvá směrem, že chtějí přestat kouřit. U nás děti začínají kouřit nejdříve v Evropě, už mezi desátým a třináctým rokem.
Jak je to možné?
R. G.: Má na to vliv cenová a celková dostupnost, ale i nedostatek kontroly. Jak moc se rodiče ptají dětí, co dělají ve volném čase a s kým ho tráví. Když se o tyto věci nezajímají, má dítě větší volnost i chuť experimentovat. Děti vidí dospělé, jak kouří. Vidí veřejně známé osoby, které glorifikují alkohol i cigarety.
Závislých dětí na alkoholu přibývá. Je to tak i s nikotinem?
R. G.: Dříve to tak bylo, ale za posledních pět let data ukazují mírný pokles. A. K.: Otázkou je, zda to tak bude do budoucna. Nyní děti kouří méně.
Čím je to způsobené?
R. G.: Přece jen se zvyšuje cena cigaret a s dětmi se pracuje jinak. O tabákových výrobcích a jejich zdravotních dopadech se více mluví. I když není schválený protikuřácký zákon, získává mediální podporu a děti to všechno vnímají. Nekouří se na zastávkách, přibývá nekuřáckých restaurací. Další věcí je, že se zvýšil čas strávený na internetu, takže děti místo toho, aby kouřily venku s kamarády, hrají doma hry.
Když jsme u internetu, vraťme se k aplikaci. Jak funguje?
A. K.: Kuřák si ji prostřednictvím chytrého telefonu stáhne a aplikace ho provází v průběhu celého procesu odvykání. Jedna část je informačně edukační. Poskytuje informace o náhradní nikotinové terapii, nastiňuje různé situace a jejich řešení, co dělat při chuti na cigaretu, jak zvládat abstinenční příznaky a podobně.
A druhá část?
A. K.: To je terapeutická část, kdy se už pracuje s relapsem, tedy situací, kdy to kuřák nevydrží a zapálí si. To ovlivní jeho motivaci. V té chvíli se automaticky aktivuje ta terapeutická komponenta.
Takže uživatel do aplikace zadá, že si zapálil, a ona zareaguje?
A. K.: Aplikace se jej v průběhu dne dotazuje, zda měl na cigaretu chuť a zda si zapálil. Na základě toho reaguje. Buď ho ocení a povzbudí, nebo začne simulovat jakýsi rozbor psychoterapeuta. R. G.: S tím klopýtnutím se pracuje. Zjišťují se spouštěče, které k němu vedly. Ale nekritizuje se. Je důležité povzbudit. To dělá i aplikace.
V Česku by měla fungovat do pěti let. Lidé pak už nebudou muset chodit k adiktologům?
R. G.: Když nebudou chtít. Aplikace poslouží těm, kteří nemají čas chodit na terapii nebo jsou pro ně centra obtížně dostupná. Nechceme nahrazovat terapeuta.
Existují už nějaké odhady, v jaké míře by mohla pomoci?
R. G.: První aplikaci tohoto typu Norové spustili už v roce 2008. Ze sledovaných kuřáků, kteří s ní začali abstinovat, abstinovalo i po roce třicet procent. Ve skupině kuřáků, kteří abstinovali bez ní, byla úspěšnost menší než patnáct procent. Nová aplikace, kterou s Nory vytváříme, by mohla mít ještě lepší výsledky. Technologie je dál.
Jsou nějaké rozdíly v tom, co v aplikaci potřebuje mít Čech a co Nor? Něco, co budete muset přizpůsobit českému uživateli?
R. G.: To budeme teď zjišťovat v pilotním projektu. Pro Čecha je možná odvykání náročnější kvůli všudypřítomnému alkoholu, při jehož pití si častěji zapálí. Norové mu nemusí čelit tolik. U nás je alkohol levnější, dostupnější i rozšířenější.
Kolik lidí dnes v České republice kouří?
A. K.: Dvacet pět procent Čechů jsou kuřáci, většina z nich kouří denně. Stejný podíl kuřáků je i mezi šestnáctiletými. To je osm dětí v jedné třídě. Nejvyšší výskyt kuřáctví je ve věkové kategorii patnáct až dvacet čtyři let.
Liší se nějak Praha od zbytku republiky?
A. K.: Co se týká dětí, v metropoli mají první kontakt s cigaretou dříve, už mezi osmým a desátým rokem. U dospělých záleží spíše na vzdělání. Ti s nižším vzděláním kouří častěji.