Bosenská válka číslo 2? Vášně kvůli referendu o svátku

V neděli jdou obyvatelé Republiky srbské, části Bosny ovládané Srby, k volebním urnám. V referendu mají rozhodnout, zda se má oficiálně slavit státní svátek 9. ledna – den, kdy Srbové v Bosně v roce 1992 vyhlásili svou republiku.

Srbové ten den oslavují už řadu let. Pak ale bosenský Ústavní soud oficiální oslavy zakázal s tím, že jsou diskriminační vůči nesrbským obyvatelům republiky, kteří na tento den zdaleka nevzpomínají v dobrém.

Prezident Republiky srbské Milorad Dodik však rozhodl, že se o slavení svátku bude hlasovat v referendu – a rozpoutal bouři. Ta nyní těsně před konáním hlasování vyústila v silné výroky politiků, v nichž se zase mluví o zbraních.

Za „startér“válečnické rétoriky se nejčastěji považuje vyjádření penzionovaného generála bosenské armády Sefera Haliloviče. Ten tento týden mimo jiné prohlásil, že bosenskosrbské referendum tím, že nerespektuje celostátní soudy, je v rozporu s Daytonskou dohodou z roku 1995, s níž Bosna dosud stojí a padá, a že změna Daytonu nemůže proběhnout v klidu.

„Pokud se někdo pokouší roztrhnout Bosnu, nepůjde to bez války,“řekl Halilovič, dodnes člen bosenského parlamentu a neoficiální mluvčí Bakira Izetbegoviče, hlavního politického představitele Bosňáků (bosenských Muslimů).

Halilovič dodal, že kdyby dnes vypukla válka, byli by vojáci Bosňáků schopni obsadit Republiku srbskou během deseti až patnácti dnů – pokud by jí Srbsko nepomohlo stejně jako v 90. letech minulého století.

Rozlítil tím nejen bosenské Srby, ale i Bělehrad, který předtím Dodika od pořádání referenda zrazoval.

„Srbsko nechce konflikt. Ale musí chránit Srby. Republika srbská nemůže být vymazána z mapy, jak si Halilovič a další přejí,“citoval srbský list Novosti premiéra Aleksandara Vučiče. A ještě silnější slova od té doby volí srbská média. Například list Informer, který je blízko srbské vládě, vyšel na přední straně s titulkem „Jsou pro válku“a podtitulkem „Chtějí podříznout Srby“.

Zatím jsou to jen slova. Na vážnosti situace však přidává i fakt, že se kvůli referendu rozštěpili i mezinárodní garanti bosenského míru. Rusko, které se dlouhodobě snaží udržet svůj vliv na pravoslavnou část Balkánu, na rozdíl od Srbska bosenské referendum podpořilo. USA a EU byly pochopitelně proti.

Základním problémem je samotná křehkost Bosny. Jako státní útvar je po daytonských dohodách, vytvořených spíše k ukončení války než zavedení míru, stále rozpolcená a nefunkční. Země má de facto tři rotující prezidenty (kontroverzní je už to, že se mezi ně nemůže dostat nikdo, kdo není Bosňák, Chorvat či Srb), dvě republiky, z nichž jedna je federací, plus distrikt Brčko, žijící si „sám pro sebe“, a v rámci federace silné regiony s vlastními vládami. Kvůli této nefunkčnosti musí stále často rozhodovat vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu, volený mezinárodním společenstvím.

Stát Bosna je tak nadále považován za politický systém ve vývoji, který se musí změnit. Především Bosňáci by chtěli zemi více centralizovat – proti však stojí na stráži bosenští Srbové. A už dříve naznačili, že nedělní hlasování berou jako generální zkoušku na jiné referendum – tentokrát už o nezávislosti.

V Bosně se zase mluví o válce, nejhlučněji od konce té poslední před 20 lety. Roznětkou se stalo na první pohled marginální referendum.