Druhá tvář syrské války: polygamie

Půl roku po manželově smrti zvolila Syřanka Maha řešení, k němuž se uchyluje stále více jejích krajanek – přijala nabídku stát se druhou manželkou již ženatého muže.

Jedenatřicetiletá Maha, matka dvou dětí, žila s rodinou v provincii Damašek, která byla dějištěm těžkých bojů opozice s armádou. „Když mého muže zastřelili, zůstala jsem sama s dětmi a bylo to moc těžké. Bratranec mi nabídl, že si mne vezme za ženu a přijme do své domácnosti, kde už má ženu a děti. Bylo to těžké rozhodování, protože jeho manželka je má kamarádka,“říká Maha.

„Žen je u nás víc než mužů. Já a mí čtyři přátelé jsme se rozhodli vzít si jako druhé manželky ženy, jejichž muži byli zabiti. Abychom chránili jejich pověst,“řekl o deset let starší Muhammad, za nějž se Maha provdala.

Konflikt připravil o život podle agentury AFP na 290 000 lidí, většinou muže. Válka rozbila rodiny a zkouší pevnost svazků v rostoucí bídě a přibývající nezaměstnanosti.

Muži zahynuli nebo utekli

Před válkou byla v Sýrii polygamie sice povolena, ale do praxe byla uváděna jen zřídka. Podle oficiálních údajů bylo v roce 2010 v Damašku polygamních jen pět procent manželství, loni to už bylo 30 procent.

„Mnoho mužů je po smrti, jsou pohřešováni nebo emigrovali. Takže žen je víc než mužů a řešením, z pohledu práva i náboženství, je polygamie,“vysvětluje šéf náboženských tribunálů, které se zabývají občanským právem, Mahmúd Maaraví.

Polygamie existovala v předislámském období a schvaluje ji také islám. Povoluje muži oženit se až se čtyřmi ženami za podmínky, že jim zajistí rovnocenné postavení. V některých arabských zemích však platí pro tuto praxi další omezení. V Sýrii k nim patřily hranice věkového rozdílu mezi manželi a také podmínka, že je muž schopen zaplatit pro každou z žen oddělený dům. Ve válečné době se však náboženské úřady chovají pragmaticky. „Omezení daná občanským právem se obcházejí, což řeší mnoho problémů,“poznamenává Maaraví.

V zájmu přežití si 44letá Sabah Halabíová našla už ženatého muže, který je o 24 let starší než ona. „První muž na začátku konfliktu v roce 2011 opustil mne i děti, když přišel o práci v Sakbě (u Damašku). Rozvedla jsem se a vzala si Mahmúda, protože chci, aby děti měly lepší život,“sdělila Sabah, která přišla do justičního paláce v Damašku zaregistrovat svůj nový sňatek.

Roste i počet rozvodů

Abú Adnání si zase vzal za druhou ženu svou bývalou nájemnici. „Nebyla schopna platit nájemné, tak jsem se rozhodl si ji vzít. Je to lepší než ji vyhodit. Má první žena na to přistoupila, protože jsme nemohli mít děti. Doufá, že budu mít konečně syna,“sdělil šestačtyřicetiletý abú Adnání, který vlastní ve starém Damašku velký dům.

„V normálních časech by to odmítly, ale dnes ženy přistupují na sňatek s ženatým mužem, který dokáže zajistit jejich potřeby a nabídnout jim ochranu,“řekla odbornice na sociální psychologii Lajla Šarífová.

Počet rozvodů od roku 2010 loni stoupl o čtvrtinu – z 5 300 na více než 7 000 případů. „Lidé přicházejí o příjmy a páry jsou nuceny žít u příbuzných. Manželé se často nemohou shodnout v otázce emigrace ze strachu z cesty nebo vzdálení se od rodin,“řekl soudce Maaraví.

Někteří muži požádají o rozvod, když si najdou v emigraci jinou ženu. Třiačtyřicetiletá Fauzíja čekala marně přes tři roky, že její muž, který odešel do Švédska, vyřeší formality pro celou rodinu. „Rozvedla jsem se. Bylo těžké čekat. Teď jsem volná a mohu si vzít, koho chci,“říká žena, jež žije se svými třemi dětmi u rodičů. (ČTK/AFP)