ODS bojuje o tvář
Volební seriál MF DNES Koalice může být klidná, bitvu o Senát nelze prohrát.
Občanská demokratická strana sice teď zrovna nehýbe politickou scénou, ale přesto stojí za to letošní senátní volby sledovat už kvůli ní.
ODS totiž hraje o většinu svých senátorů, celkem o osm ze čtrnácti. Žádné jiné straně se letos neobměňuje tolik lidí.
Jsou mezi nimi sice tradiční favorité jako Jiří Oberfalzer v Berouně nebo Tomáš Jirsa v Českém Krumlově, ale není vyloučeno, že voliči i tam budou chtít změnu.
„Právě ODS a TOP 09 bojují o svoji tvář. Lidovcům a ANO mohou volby pomoci v posledním roce při schvalování zákonů, kdy potřebují mít co nejvíc splněno, a tedy i nakloněný Senát,“říká politolog Kamil Švec.
Kdyby tedy za debakl v senátních volbách mohlo někde padnout vedení, tak asi právě u ODS. „Tu židli předsedy neroztřese ani tak Senát, jako spíš krajské volby. Ale v okamžiku, kdy by v Senátu ODS úplně pohořela, tak by i to byl problém,“míní Švec.
To sociální demokracie drží 33 senátorů a končí jich třetina. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka na začátku září na Primě řekl, že „bude považovat za úspěch, když ČSSD udrží většinu v Senátu“.
Pokud měl Sobotka na mysli, že chce mít pořád ze všech stran nejvíc senátorů, tak to je snadno splnitelný úkol.
I kdyby ČSSD hodně ztratila, žádná jiná strana se na ni asi nedotáhne. Sociální demokracie obhajuje
devět až dvanáct míst. Záleží na tom, jestli započítat i bezpartijního senátora Jana Žaloudíka zvoleného za oranžové plus Jaroslava Palase a Jozefa Regece, kteří zběhli, ale původně byli také zvoleni za ČSSD. Zkrátka i s těmito čísly se dá kouzlit.
Na druhou stranu, srovnatelný počet kandidátů ČSSD lze v jejich obvodech považovat za favority, takže ČSSD nemusí být nervózní.
Andrej Babiš v minulých volbách získal pro ANO čtyři senátory (pátého do klubu mu dodali spříznění Severočeši) a tehdy řekl s nadsázkou, že „na rezignaci to snad není“. Letošní výsledek bude asi poměřovat podobnou optikou. Ostatně Babiš je podle svých slov politikem, který má raději „nižší cíle a lepší výsledek“. U ANO, které vzniklo po roce 2010, logicky nikdo neobhajuje.
Předseda KDU–ČSL Pavel Bělobrádek si dal docela ambiciózní cíl: mít tolik senátorů, aby byl lidovecký klub druhý nejsilnější. K tomu jednak potřebuje to, aby se nestal žádný zázrak v ODS (dnes druhý nejsilnější klub), a jednak obhájili její dosavadní senátoři Miluše Horská, Stanislav Juránek a Petr Šilar, což jsou však ve svých regionech nejnadějnější kandidáti.
Škromach. Nedlouho před volbami chytře do světa „vystřelil“svůj návrh, aby cyklisté směli jezdit po stezkách s 0,8 promile alkoholu a senátoři ho schválili.
Politolog Švec ještě upozorňuje, že senátní volby jsou příležitostí pro strany, jak si vylepšit image nominací osobností. Ty ani nemusí být jejich členy. Jmenuje disidenta Františka Stárka zvaného Čuňas (za ODS), filozofa Václava Bělohradského (ČSSD a zelení) nebo tanečníka Vlastimila Harapese (ANO), kteří se potkají na asi „nejintelektuálnějším“kolbišti – v Praze 6.