Vojtěch Srnka
redaktor MF DNES
Skoro by se dalo říct, že si Václav Havel ke svým nedožitým osmdesátým narozeninám nemohl přát lepší dárek, než aby do Česka přijel Oleg Vorotnikov. Přivezli ho sem lidé, kteří tak rádi kritizují Rusko. Původně chtěli ruským režimem stíhanému umělci pomoci na útěku. Asi také čekali, že v jeho osobě do Česka přijel hlas, který jejich protiputinovský boj spolehlivě podpoří.
Jenže Vorotnikov po svém zatčení dal několik rozhovorů do médií a vyšlo najevo, že onen anarchistický umělec je k nám a Západu kritický skoro stejně, jako je kritický k Putinovi. A následovala reakce, jako by Vorotnikov měl lidem, kteří mu pomohli, vrazit kudlu do zad. Ti od něj dali ruce pryč a někteří by snad byli nejraději, kdyby ho policie opravdu poslala zpátky do Ruska.
Západ nechválí
málokoho. Avšak pozorovat, jak lidé, kteří mu pomohli se do Česka dostat, reagují na to, když veřejně projevuje svůj názor, je opravdu cenné. Odhaluje to totiž, jak moc se ti, kteří jsou dodnes považováni za disidenty minulého režimu, změnili a jak se změnil boj za hodnoty, které tehdy bránili. A asi ještě více: jak vypadá stejný boj těch, kdo se považují za jejich následovníky.
Vorotnikov je protirežimní umělec, kritický k ruským poměrům stejně jako většina českých prozápadních aktivistů a lobbistů, trávících dny hledáním způsobů, jak dnešní Rusko zkritizovat a zároveň druhým dechem pochválit Západ. Jenže ve dvou zásadních ohledech se od nich tento ruský umělec liší.
Zaprvé: na rozdíl od většiny z nich pod dnešním režimem skutečně žil, takže má bohaté nepříjemné zkušenosti s tamními úřady, vězením, policií i se zkorumpovaným a zločinným vedením země. A zadruhé mluví o Západu způsobem, který by mu zajistil první místa v žebříčku prokremelských hrdinů serveru Neovlivní.cz a pár odsuzujících vět v některém z komentářů Alexandra Mitrofanova.
K disentu má blíž
Vorotnikovova kritika tak nabourává systém přemýšlení o světě, který se tu po revoluci ustálil. Na kritiku toho, co dělá Rusko, podle něj navazuje nekritická chvála všeho, co děláme my jako Západ. Dnešní disidentský odkaz se tak projevuje především pocitem jeho nositelů, že jediné správné je vymezovat se pouze proti Zemanovi, Rusku a Číně a pohrdat každým, kdo má názor jiný – ač třeba kritický k oběma stranám.
To krásně ukázala reakce na Vorotnikovův pobyt v Česku ze strany jednoho z jeho exhostitelů, člena skupiny Ztohoven Romana Týce. Skoro to vypadá, jako by se člověk, který má pocit, že pomocí revolty bojuje proti pošlapávání shnilých hodnot, setkal s tím, co to vlastně revolta proti zplesnivělým