Pavel Pafko
lékař
Všechny samostatně pracující zdravotní sestry musí být bakalářkami nebo absolvovat vyšší odbornou školu. Všichni státní úředníci musí mít maturitu. Mnozí politici mají vysokoškolské vzdělání, někteří z nich dokonce proletěli školou tak rychle, že je škola nestačila do svých seznamů ani zaregistrovat. O podvodech v diplomových pracích škoda mluvit.
Jsme prostě národ vzdělanců. Kdo nemá maturitu a jezdí metrem, může si přečíst reklamu „Maturita za dva roky“. Kolik takové studium zřejmě na privátní škole stojí, už na reklamě nenajdeme.
Maturitu před válkou mělo asi 10 až 15 procent obyvatel, dnes je to 60 až 70 procent. V roce 2011 jsme zavedli státní maturity a sjednotili tak požadované znalosti absolventů gymnázií a učebních oborů. Moudří lidé, kteří se o tuto unifikaci zasloužili, možná ani nevěděli, že před válkou a dlouho před ní jsme měli jenom u gymnázií dva druhy. Existovala gymnázia klasická a reálná. Vedle nich byly maturitou končící obchodní akademie, průmyslové školy a podobně. Absolventi těchto škol byli vychováváni buď k praktickému začlenění přímo do života, nebo k dalšímu studiu na vysokých školách. Jejich znalosti se v době maturity významně lišily. Naši předci věděli, že ti, kdo budou studovat na univerzitě filozofii, nepotřebují znalosti matematiky a deskriptivy budoucích inženýrů.
Kam jsme onu laťku znalostí dnešních maturantů posunuli, jistě laskavý čtenář posoudí sám. Opravdu si myslíme, že znalost cizího jazyka studenta, který ho jde studovat po maturitě na vysokou školu, a například automechanika s maturitou je stejná? Zpočátku jsme měli dva druhy maturit, to již není.
Honba za písmenky u jména
Ne jiná a stejně smutná je situace na vysokých školách, kterých máme 74! (číslo se stále mění, některé zejména privátní školy vznikají a jiné se ruší). Prakticky u nás není města, které by nemělo vysokou školu. Nikdo neví, kde se narodilo tolik vysokoškolských učitelů, a tak mnozí z nich i v důchodovém věku pendlují mezi několika školami, často privátními. Říká se jim létající profesoři.
V roce 2001 u nás absolvovalo vysokoškolské vzdělání 30 tisíc studentů, v roce 2015 již 82 tisíc. Zejména jako houby po dešti vrostl počet bakalářů ze 7 700 na 40 tisíc. Prostě všichni potřebujeme mít nějaké to písmenko před, či za jménem. Na určitá místa je předepsaný určitý stupeň vzdělání, ať už maturitní, nebo vysokoškolské. To je jistě v pořádku. Méně již to, že často není podstatná jeho odbornost, a tak absolvent politologie může provozovat ekonomickou činnost a hasičem můžete být i s učebním oborem truhláře s maturitou. Bude takový hasič lépe hasit?
To, že sestry musí mít terciární vzdělání, se nyní vrací do parlamentu, který předtím schválil nereálné. Českých sester je 82 tisíc. Při současné unifikaci požadovaných znalostí u státních maturit nastupují do bakalářského studia zdravotních sester na vysokou školu dva druhy maturantů. Jednak absolventi zdravotních škol, jednak absolventi gymnázií. Ti první mají za sebou kromě teorie i praktický výcvik v nemocnicích, ti druzí možná v době maturity neviděli ani svlečeného člověka.