V Maďarsku mizí strach z migrace
Maďarsko si za pár týdnů bude připomínat šedesáté výročí protikomunistické revoluce z roku 1956, v níž se lidé pokusili získat ztracenou svobodu, svrhnout totalitní režim a nastolit skutečnou demokracii. Děje se tak v době, kdy demokracie v Maďarsku nevzkvétá, ale vyprchává. Nedělní referendum o uprchlických kvótách bylo dalším zlomem, který ukazuje, že Viktor Orbán a jeho strana Fidesz už nejsou ochotni ctít výsledky demokratického hlasování. Jedné z posledních věcí, které z demokracie v Maďarsku zbyly.
Na hraně byla už otázka referenda, na kterou se vlastně ani nedalo odpovědět ano. „Chcete, aby Evropská unie i bez souhlasu maďarského parlamentu mohla nařizovat povinné přesídlování nemaďarských občanů do Maďarska?“zněla otázka, která balancovala na hraně manipulativnosti. EU „nenařizuje“, ale o kvótách na migranty (navíc jednorázových) se většinově hlasovalo na základě Lisabonské dohody, s níž maďarský parlament včetně hlasů Fidesz poměrem 325 hlasů ku 5 vyslovil souhlas.
Přes manipulovanost otázky, miliardové náklady na hlasování a kampaň kolem něj Orbán referendum prohrál. Jeho výsledek je pro Fidesz největší politickou porážkou za posledních deset let a předzvěstí konce doby, kdy Orbán vládl s demokratickou legitimitou Maďarsku. Způsob, jakým vládnoucí strana a premiér šmahem přešli to, že referendum je neplatné a že budou dál postupovat, jako by platné bylo, nevěští pro budoucnost země nic dobrého.
Při plánovaném schvalování ústavního zákona bude muset Orbán překročit další hranici. V parlamentu totiž Fidesz už ústavní většinu nemá, a tak bude muset hledat spojence. Levicová opozice ho nepodpoří. Takže mu zbývá buď politická korupce poslanců, nebo uzavření spojenectví s ultrapravicovou stranou Jobbik. Nerespektování demokratického výsledku referenda maže přitom jeden z posledních zásadních rozdílů mezi Fideszem a Jobbikem.
Nejistý spojenec
Pro Česko, díky Visegrádu jednoho z nejbližších spojenců Maďarska, je posun Orbána o další krok směrem k „temné straně síly“špatnou zprávou. Budapešť potřebujeme jako spojence, aby nebyly v Unii kvóty prosazeny v podobě „kolektivní nezodpovědnosti“, kdy země špatně hlídající vnější hranice Schengenu přenesou následky na zbytek EU. Maďarsko se však nyní může posunout zase o kus dál do kategorie zemí, s nimiž slušný demokratický stát chce mít společného co nejméně. A dopustit, aby se Orbán stal symbolem střední Evropy, už nesmíme.
Dobrou zprávou z neplatného maďarského referenda pro všechny je, že panický strach z migrantů dokonce i v takové zemi vyprchává. A pokud se podaří udržet migraci pod kontrolou jako v minulém půlroce nebo ještě lépe, půjde tam zase dělat normální nepopulistickou politiku. Politiku, v níž snad bude vítězit odpovědné vládnutí, a nikoli v lidech cíleně vyvolávaný strach.