TRÉNUJEME paměť
Stárnoucí člověk častěji zapomíná a hůř se učí, ale to neznamená, že by měl složit ruce do klína. Bystrý mozek si uchová ten, kdo baží po informacích, zdržuje se mezi lidmi, hýbe se a trénuje paměť.
Zatímco před maturitou jste dokázali do hlavy dostat učivo za čtyři roky, kolem čtyřicítky nenakoupíte bez seznamu, aniž byste něco zapomněli. „Po šedesátce jsem občas zapomněla i to, proč jsem se do obchodu vůbec vypravila,“směje se daňová poradkyně Magda Čedková, která se nedávno přihlásila na kurz trénování paměti. Začala se totiž obávat, co s jejím intelektem provede stárnutí. „Vidím na své dvaaosmdesátileté matce, jak rezignovala, jakmile přestala namáhat mozek. Ještě v pětasedmdesáti chodila na brigády a bystře reagovala na všechno kolem sebe. Pak se smířila se životem důchodkyně a dneska už ani nečte, protože neudrží pozornost,“říká Magda Čedková.
Paměť stárne stejně jako jiné tzv. kognitivní funkce, tedy třeba koncentrace nebo rychlost myšlení. Člověk se postupem času stává zapomnětlivějším a hůř si vybavuje některé věci. „Zapomínání je také ochranou před zaplavením informacemi. Nemůžeme si prostě pamatovat vše,“podotýká lékařka Iva Holmerová, ředitelka gerontologického centra, která se dlouhodobě věnuje pacientům s Alzheimerovou chorobou. Právě tato obávaná nemoc se projevuje poruchami kognitivních funkcí a mezi varovné signály patří neschopnost se orientovat, zapamatovat si nové věci nebo se naučit jednoduchým programům potřebným pro práci. Pochopitelně to neznamená, že jakmile si něco nepamatujete, automaticky máte Alzheimerovu nemoc. „Paměť ovlivňuje mnoho jiných poruch a změněných funkcí, u starších lidí často vídáme poruchy štítné žlázy nebo depresi,“upřesňuje Iva Holmerová. Může se stát i to, že pacienta trápí chatrná paměť, přesto vyšetření žádný problém neodhalí. Takový člověk podle lékařky potřebuje mozek procvičovat a hlavně – zůstat co nejvíce aktivní – společensky, duševně i fyzicky. To znamená nespěchat do důchodu, často se hýbat, být obklopen lidmi, bažit po informacích, učit se nové věci. Čím méně se totiž člověk s postupujícím stárnutím namáhá, tím rychleji zpravidla stárne se všemi důsledky, které z toho plynou. „Hodně se poslední dobou píše o degenerativních nemocech mozku provázejících stáří. Naše zkušenosti se seniory jsou takové, že některé kognitivní deficity se projevují spíše nečinností než v důsledku nemoci. Lidé, o které je „postaráno“, rezignují na každodenní drobné sebeobslužné činnosti a postupně ztrácejí schopnosti, které využívali celý život, jako je například čtení, psaní, počítání,“upozorňuje Zbyněk Dohnal, lektor vzdělávacích programů a externí lektor pro kognitivní trénink a aktivizaci paměti v rámci Univerzity 3. věku Masarykovy univerzity v Brně.
REKORD V GUINNESSOVĚ KNIZE
Schopnost něco si zapamatovat je vrozená. Mozek savců se vyvinul tak, že aby přežili, musí se učit přežít. A podstatou učení je, že si pamatujeme. „Každý zdravý člověk, který se narodí, má z hlediska schopností přibližně stejnou startovací čáru. To, co nás navzájem odlišuje, jsou faktory dané částečně geneticky, významný vliv hraje prostředí (rodina, kultura), důležité v průběhu života jsou vlastní motivace a vynaložené úsilí dosahovat cílů, ke kterým nás motivace vede. Takže paměť máme
všichni stejnou, ale schopnosti
Nejlépe zapamatovatelné jsou pro člověka důležité informace, kterým rozumí.
jejího využívání se u jednotlivých lidí liší,“vysvětluje Zbyněk Dohnal.
Kromě toho paměť ovlivňuje i psychická kondice nebo to, jak hektický život člověk vede. Magda Čadková třeba nikdy neměla potíže naučit se kvůli své profesi daňové poradkyně nové zákony a orientovat se v daňových předpisech. „V obdobích plných povinností a stresu jsem však věděla, že na svou paměť nemůžu v některých věcech spoléhat. Schůzka s klientem mi z hlavy nevypadla, ale že mám zaplatit složenku, jsem zapomínala opakovaně,“vzpomíná žena.
Podle lékařky Ivy Holmerové se jedná o běžný jev, kdy mozek některé informace vyřazuje, aby se bránil přehlcení. Život v uspěchané době paměti obecně nesvědčí. Přepracovaný člověk v dlouhodobém stresu se špatně koncentruje, hůř se učí a rychleji zapomíná. Podobně je na tom ten, kdo se ocitne v těžké životní situaci. „Takoví lidé říkají, že nemají myšlenky na nic jiného, a oni je skutečně nemají. K dobrému fungování paměti totiž potřebujeme i určité soustředění,“vysvětluje ředitelka gerontologického centra.
Nejlépe zapamatovatelné jsou pro člověka informace, které považuje za důležité, rozumí jim a umí si je představit. A také události, k nimž se přidává nějaký výrazný emoční signál. Proto si vybavíte vzpomínku na dětství, když uslyšíte oblíbenou hudbu z té doby nebo ucítíte charakteristickou vůni, která se váže k nějakému prožitku. Lépe a rychleji se pochopitelně učí školák než senior, neboť s věkem se proces zpomaluje. Přirozený pokles se může kompenzovat tím, že člověk zůstává co nejdéle duševně i fyzicky aktivní. „Špatnou zprávou pro některé může být, že namáhat se musí celý život,“podotýká Zbyněk Dohnal, organizátor tréninků paměťových technik.
Pokud se chcete zlepšit v učení cizích jazyků či ve schopnosti soustředit se, nemusíte trénovat 5 hodin denně. V kondici vás udrží i půlhodinka, ale pravidelná.
Že pravidelným tréninkem lze dosáhnout obdivuhodných výsledků, dokazují příběhy lidí, kteří slaví úspěchy na soutěžích v paměťových schopnostech. Češka Michaela Karsten je dokonce trojnásobnou mistryní světa, jejíž rekord je zapsaný v Guinnnessově knize rekordů. Magazínu Ona Dnes před časem popsala, jak taková soutěž vypadá: „Musíte si zapamatovat slova, obličeje lidí a jejich jména, historická data, abstraktní obrazce, texty, binární nebo decimální čísla. Není to jednoduché.“
MOTIVACE SCHIZOFRENIKŮ
Jestliže neprahnete po rekordech, jen se chcete zlepšit v učení cizích jazyků a schopnosti soustředit se, nepotřebujete trénovat tři až pět hodin denně jako Michaela Karsten. Nějaký čas však obětovat musíte, a kolik ho vyčleníte, nejspíš ovlivní vaše motivace a vymezené cíle. „Použil bych analogii ze sportu. Běhám 4 až 5 kilometrů denně a zabere mi to 30 až 40 minut. Tento čas jsem schopen si v denním režimu vyčlenit, protože má jasné benefity – udržuje mě v kondici. Když si vytvořím z této aktivity návyk, pak se stává něčím, co je v životě potřebné a co mi působí radost. Nácvik využívání paměťových technik je záležitost, která může trvat i několik let, protože každý musí vytvořit svůj paměťový systém a ten si zažít podobně, jako když používáte písmo nebo hrajete na hudební nástroj. Ve chvíli, kdy si člověk tuto dovednost osvojí, stává se součástí jeho života a on nepřemýšlí, kdy a jak ji použít, ale prostě ji používá,“říká Zbyněk Dohnal.
Trénovat můžete kdekoliv a kdykoliv. Stačí třeba z tramvaje sledovat jedoucí auta a cvičit si pamatování poznávacích značek. Zásady jsou podobné jako při učení cizího jazyka: lepší je učit se každý den půl hodiny než čtyři hodiny jednou týdně. Nezáleží, kolik je vám let, zlepšit se může každý. „Pracujeme s lidmi se schizofrenií a důsledkem této psychické nemoci bývá i rozvoj kognitivních deficitů. Tréninkem a procvičováním kognitivních funkcí lze tyto deficity eliminovat, a dokonce dále rozvíjet,“uvádí Zbyněk Dohnal. Právě schizofrenici motivovaní snahou zlepšit svůj zdravotní stav mívají dobré výsledky: zlepšují se, což je pohání k tomu, dále na sobě pracovat a vracet se do „normálního“života a do společnosti. Když to dokážou oni, chcete se ještě vymlouvat?