Psi, noví severokorejští přátelé?
Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES
Psi mají v často hladovějící Severní Koreji psí život. Sloužili a mnohde ještě slouží hlavně jako zásobárna výživné krmě, jíž se ve zbídačené zemi často nedostává.
Psí maso je v KLDR považováno za univerzální medicínu na mnoho neduhů. Například psí polévka je jedním z tradičních prostředků, jak ve zdraví přežít letní vedra.
Letošní přírodní katastrofy a s nimi souvisící další potravinová krize touhu po psích dobrotách ještě přiživily. Severokorejská státní média dokonce v posledních měsících spustila propagační kampaň, v níž obyvatelům konzumaci „sladkého“(jak psí maso v zemi nazývají) masa doporučují. Prý je dobré pro střeva a žaludek a obsahuje více vitamínů než ostatní druhy masa. Úřady také nabádají, aby lidé poražené psy před úpravou stahovali z kůže. Maso má tak prý lepší chuť.
Jen pro vyvolené?
Otázka ovšem je, komu vlastně mají tyhle rady posloužit. Podle severokorejských uprchlíků žijících v Jižní Koreji se totiž i psí maso stalo v některých částech komunistické země luxusem dostupným jen vysoce postaveným stranickým funkcionářům a příslušníkům armády.
Vypadá to, že psi v Severní Koreji nemají moc nadějí na delší život. V poslední době se však postavení „nejlepších přátel člověka“přece jen pozvolna mění i ve stalinistické říši. Zvláště v Pchjongjangu. Mít doma psího mazlíčka už totiž ani v Severní Koreji není „buržoazním přežitkem“, nad nímž se kovanému revolucionáři zvedá žaludek.
A tak v severokorejské metropoli, ale i v dalších tamních městech je teď dosti běžné spatřit lidi, jak venčí psa na vodítku.
Lidé ze Západu, kteří měli možnost po „zakázané říši“ve větší míře cestovat, zaznamenali už loni nárůst majitelů domácích psů, napsal nedávno jihokorejský deník Čoson Ilbo. Například v osmdesátých letech minulého století by něco takového nikomu nepřišlo na mysl. Chovat psa totiž znamenalo zahrávat si s ohněm.
Nová móda za Kim Čong-ila
Soukromé vlastnictví psů bylo zakázané, neboť stalinistický režim v tom spatřoval nezdravou touhu po západní dekadenci. Zákaz zrušil až „drahý vůdce“Kim Čong-il, otec dnešního diktátora Kim Čong-una.
Právě za něj se ve vysokých režimních kruzích rozmohl chov domácích mazlíčků. Sám Kim Čong-il prý občas nějakého luxusního pejska někomu daroval na důkaz své přízně. Tehdejší móda, která se uchytila mezi paničkami severokorejských potentátů, dokonce vedla k založení obchodní společnosti, jež se specializuje na dovoz psů ušlechtilých ras do Severní Koreje.
V roce 2011 bylo ještě vlastnictví hafanů na čas znovu tabu, tentokrát prý kvůli zdravotním problémům, ale pak vzal režim psy definitivně na milost. Kim Čong-un dokonce povolil dovoz evropských plemen a mít „pořádného“psa se mezi obyvateli Pchjongjangu stalo populárním symbolem společenského postavení.
Psi jsou nyní také největší atrakcí zrekonstruované pchjongjangské zoologické zahrady, kde mají vlastní a prý nejnavštěvovanější pavilon. Na informačních tabulích se lze dočíst, že knírače, pudly, německé ovčáky a čivavu daroval zahradě sám Kim Čong-un.