Kdo chce auto, musí mít na parkování. Jenže...

Můžete si koupit stání v zóně jen pro oblast, kde bydlíte, což je za 600 korun, nebo pro celou Prahu 8 za 1 200 korun,“říká úředník za přepážkou na úřadě, který vydává parkovací oprávnění do nově zavedených modrých zón v Praze.

„Tak prosím jen tu menší oblast, kde bydlím.“Nepotřebuji platit za parkování v Ládví či Kobylisích, když tam nejezdím. Na mapě, kterou mi předloží, tedy ukážu jen oblast Karlína, protože ta mi stačí.

Ukáže se však, že mám smůlu, v Karlíně smím parkovat jen ve své ulici.

„Co prosím? Mám v občance napsáno, že jsem z Prahy-Karlína, tak proč v těch šesti stovkách mám parkování v Libni či Kobylisích, kde nic nepotřebuji, a naopak nesmím parkovat po Karlíně, kde bydlím, nakupuji, chodím k lékaři, na poštu?“

„Tak to prostě je. Bydlíte sice v Karlíně, ale v podstatě až na jeho okraji,“odvětí úředník.

„Promiňte, vím, že vy jste to nevymyslel, ale potřebuji se nad touhle nelogičností rozčílit hned teď a tady!“

Úředník se zatváří blahosklonně, je zřejmé, že plno lidí je na nové parkovací zóny naštvaných a v tomhle stavu k němu přicházejí. „Když si ale koupíte parkování za 1 200, tak to platí pro celou Prahu 8 a můžete stát i v centru Karlína. Máte tedy na výběr,“snaží se poradit.

„Ale já nemám na výběr! Jen se to tak alibisticky tváří,“vybuchuji.

Nelogické dělení

Právě tohle je totiž jeden podstatný problém parkovacích zón. Nevadí, že se za parkování musí platit, vždyť 1 200 za rok je pouhá stovka za měsíc, a jak říká můj automechanik, kdo chce mít opici, musí mít na banány. Auto někde stát musí a zadarmo už to být nemůže.

Proč však politici nechají rozdělit nejmenší pražskou čtvrť na dvě oblasti a tváří se, že si obyvatel může vybrat, když on potřebuje obě.

Mnoho let se různé pražské vlády pokoušely vymyslet, jak se má v hlavním městě parkovat, když aut stále přibývá, a to pražských, i těch, kterými lidé přijíždějí pracovat z nedalekých středních Čech. Problém se odsouval, přerůstal jim přes hlavy a ani současným politikům se to moc nepovedlo. Dopravní experty v mnohém neposlechli a zavedli systém, do něhož se mnoha lidem nechce zapojit, protože mu nedůvěřují.

Se spoustou různých zón a rozdílných cen je nepřehledný, nesmírně složitý a řidič aby si vozil taháky, aby se v tom všem vyznal.

O lidech a o tom, jak město bude vypadat a žít, totiž rozhodují ti, kteří poté, co si odslouží jedno volební období, musí odejít. A někteří se dokonce ve funkci neudrží ani celé čtyři roky. Jak by tedy mohli vyřešit něco tak problematického a zároveň podstatného, jako je pražská doprava včetně parkování.

Smutné je, že Praha byla vmanipulována do něčeho, o funkčnosti čehož lze mít silné pochybnosti. Už teď je jasné, že problém s parkováním se modrými zónami jen přesouvá z jedné části města do druhé. Celopražsky se nevyřešilo nic.

Pro Prahu je toto typické už léta – její vedení nemá dlouhodobou strategickou koncepci ani v dopravě, ani v ničem jiném. Ať se tedy nikdo nediví, že na vize o tom, jak bude město vypadat za padesát či sto let, se člověk dívá poněkud podezřívavě.