Zvonokosy v pražské Troji aneb spor o záchodky

Slavný satirický román Zvonokosy se odehrává ve Francii dvacátých let minulého století. Jako by však byl opsán z dění v současné městské části Praha-Troja.

Ve Zvonokosech jde o obecní pisoár. Jeho vybudování rozdělí městečko na dva nesmiřitelné tábory: záchodobijce, reprezentované především starou pannou Eulálií Čubíkovou, a záchodomilce, které vede starosta Bartoloměj Pěšinka.

Spor o pisoár vyústí nejprve ve rvačku a zničenou sochu svatého Rocha a posléze ve střelbu, a dokonce jednoho mrtvého.

I v pražské Troji jde o záchodky. Před mnoha lety je na své Vinici svaté Kláry chtěla začít budovat Botanická zahrada Praha. Měly sloužit jejím návštěvníkům a hostům zdejšího viničního domku. Novodobí trojští záchodobijci však zvedli prapor úplně stejně jako Eulálie Čubíková, jenom nezačali argumentovat mravností, nýbrž „krajinným rázem“a „geniem loci“.

Jsou to ještě slabší argumenty než volání po mravnosti z úst staré panny Eulálie. Ta totiž ze svého okna skutečně mohla vidět močící spoluobčany, zatímco slavné trojské záchodky by byly umístěny pod zemí, tudíž by krajinný ráz zcela jistě nenarušily.

Už to není humorné

A pokud jde o genia loci, očurané zídky na Vinici svaté Kláry ho dotvářejí opravdu svérázným způsobem.

Eulálie Čubíková si kompenzovala svůj mindrák z toho, že o ni jaktěživo nezavadil žádný chlap. Co si kompenzují trojští představitelé, se mohu jen dohadovat. Výsledkem však je, že botanická zahrada utratila ve sporech s Trojou hodně přes milion korun za právníky a záchodky dodnes nestojí.

Bohužel, s jídlem roste chuť. Záchodky byly jenom začátek a Troja už dokázala Zvonokosy mnohonásobně trumfnout. Nyní tamní záchodobijci komplikují zahájení výstavby nového pavilonu pro gorily, které jsou v tom stávajícím ohroženy povodněmi, a již dříve zablokovali stavbu nové centrály záchranky. Například...

A to už nemá s humorem a nadsázkou Zvonokos vůbec nic společného.