Klavír jí sedí, Norah Jones se vrací ke svým kořenům
Premiéra do poslední chvíle přísně tajeného snímku Inferno se koná právě dnes ve Florencii, kde jej štáb oscarového režiséra Rona Howarda z velké části natáčel.
Peklo za neutralitu
Projel však – vedle Turecka a Maďarska – i jiná místa Itálie, protože nové dobrodružství vede luštitele symbolů ve stopě tamních uměleckých odkazů. Zejména od Dantovy Božské komedie a Botticelliho obrazu Mapa pekla se odvíjejí stopy k šílenému zločinci, který chce nebezpečným virem změnit život na planetě, jíž podle něj hrozí přelidnění.
„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo v časech mravní krize zachovávají neutralitu,“sděluje motto knihy vydané i v češtině, o níž Washington Post napsal, Americká zpěvačka a písničkářka Norah Jones platí za jednu z nejzajímavějších osobností současné hudby. Ostatně jako dcera věhlasného hráče na sitár Raviho Shankara dostala do vínku dostatečně naděleno. Její nová deska Day Breaks, která vyšla celosvětově v pátek, má být návratem ke zvuku, jímž se vyznačovaly zpěvaččiny první nahrávky, tedy především k písním založeným na klavíru.
Výpůjčka od Ellingtona
Norah Jones ráda experimentuje, a i když je její hudba odvozená od jazzu a na desce se podílely legendy jako saxofonista Wayne Shorter nebo varhaník Lonnie Smith, pravověrný fanoušek tohoto žánru se při poslechu alba asi bude trochu kroutit. O to víc bude Day Breaks bavit ostatní.
Nejčistšímu jazzu se blíží dvě ze tří coververzí, které písničkářka na desku zařadila. Závěrečná Fleurette Africaine od Duka Ellingtona i Sázka na různorodost jak dokonale umí Dan Brown čtenáře přesvědčit, že „zaprášené knihy a temné pasáže jsou jen zástěrkami pro dávná celosvětová spiknutí“.
Jakkoli se autorovi mnozí odborníci posmívají, Brownovy bestsellery vyšly ve více než padesáti jazycích a celosvětově se prodalo přes dvě stě milionů výtisků. Křivku úspěchu následují i filmy podle Brownových předloh, které jen v kinech utržily přes miliardu dolarů. Před deseti lety přišel první, Šifra mistra Leonarda. V roce 2009 následovali Andělé a démoni, po Infernu přijde na řadu Ztracený symbol, jehož vstup do kin se plánuje na rok 2018.
Filmová rodina
A mezitím Brown chystá filmařům budoucí podklady. Příští rok koncem září uvede na severoamerický trh pátý příběh univerzitního symbologa Langdona nazvaný Origin. Vydavatel Knopf Doubleday popsal novinku velmi obecně, Brown prý „ve svém typickém stylu proplétá kódy, vědu, náboženství, historii, umění, architekturu a Langdona postaví na nebezpečnou křižovatku dvou zásadních otázek lidstva, jejichž zodpovězení by mohlo otřást základy civilizace“. Tedy jako vždycky.
Nejen knižní hrdina má své rituály.Také kolem filmové série o dobrodruhovi s vědeckým titulem se za deset let vytvořila svého druhu rodina. Dokonce i herečtí nováčci Inferna, Peace jazzového pianisty Horace Silvera vznikly na přelomu 50. a 60. let a konkrétně Silverova skladba se stala jazzovým standardem. A potom třeba autorská skladba It’s a Wonderful Time for Love, již Norah Jones napsala spolu s producentkou Sarah Oda.
Jenže už třetí převzatá skladba, Don’t Be Denied od Neila Younga, do žánrové čistoty hází vidle. Z poměrně surové kytarovky s autobiografickým textem, již Young vydal na živém albu v roce 1973, udělala Norah Jones příjemnou klavírní záležitost.
Jako za starých časů
Jinak je Norah Jones autorkou či spoluautorkou většiny skladeb na desce. Píseň Flipside, která vyšla začátkem září jako první singl z alba, je vypalovačka, jež by se krásně vyjímala Omar Sy a Irrfan Khan, do ní zapadají alespoň oklikou, protože oba hráli v Jurském světě stejně jako Bryce Dallas Howardová, což je dcera režiséra Rona Howarda.
Může dojít i na Prahu
Ovšem podobně jako u Jamese Bonda, rovněž v případě Hanksova hrdiny se díl od dílu mění krásky po jeho boku. Tentokrát dostala šanci Felicity Jonesová, která svůj úspěšný rok završí v prosinci premiérou filmu Rogue One: Star Wars Story. V Infernu hraje doktorku Siennu Brooksovou, která se s Langdonem trpícím ztrátou paměti setká v nemocnici a vydá se s ním na cestu napříč Evropou.
Jestliže si tentokrát Hankse užívaly Benátky nebo Padova, v budoucnu může dojít na Prahu – právě do ní hodlá Brown, jak se přetřásalo při jeho návštěvě před dvěma lety, zasadit děj některého ze svých příštích románů. Nyní je však nejblíž Ztracený symbol, a právě v něm už se vazby počínají hroutit. Natáčení se zpozdilo pro neshody nad scénářem, poprvé také nebude režírovat Ron Howard, jenž si nechá jen post producenta, nýbrž Mark Romanek, ceněný jako tvůrce videoklipů. A nositel dvou Oscarů Tom Hanks zatím na rok 2018 potvrdil pouze sériový projekt zcela jiného druhu: v animovaném filmu Toy Story – Příběh hraček 4 znovu namluví postavičku kovboje Woodyho. na kterékoliv rockové desce. Ve skladbě Once I Had a Laugh se zase ozvou dechy, které jako by vystřihl klasický big band. Vedle klavírních balad jako Tragedy či Burn jsou tohle momenty, díky nimž je deska pestrá a hned tak se neoposlouchá.
Instrumentální mistrovství zúčastněných muzikantů, jemný hlas hlavní autorky a Norah Jones excelující i u klavíru. Je skutečně příjemný pocit slyšet její nahrávku. Jako za starých časů. První deska Come Away with Me z roku 2002 pobrala neuvěřitelných osm cen Grammy. Dá se předpokládat, že Day Breaks si také pro nějaký ten gramofonek sáhne.
Norah Jones udělala velké kolečko a po letech experimentování se vrátila ke klavíru. Deska s názvem Day Breaks není klasický jazz, ve skutečnosti potěší fanoušky řady žánrů.