Když se opilecká noc obejde bez kocoviny

MF DNES - - SCÉNA - Tomáš Šťástka redaktor MF DNES

Muž lže ženě, žena muži, děti rodičům, rodiče dětem, podřízení nadřízeným, politici voličům, kněží farníkům, farníci svýmu Bohu. A jenom Bůh nikomu nelže, protože mu je u prd..., co si o něm kdo myslí.

Řízná anotace hry, kterou v pražském Divadle v Celetné uvedl zdejší spolek Kašpar, na pódiu skutečně zazní a asi nejlépe vystihuje, o čem kus Opilí v režii Marka Němce je.

Čtyři skupinky

Současný ruský autor Ivan Vyrypajev, jehož tvorbu kritici řadí do hnutí novaja drama, v něm před diváka postavil různorodou čtveřici skupinek prožívajících své noční veselí ve stejném městě. Každá sestava se na tah vydala z jiného důvodu, všichni však mají společné to, že v nich velké množství alkoholu vedle opilosti vyvolalo i potřebu trochu si zafilozofovat. Setkáváme se tak s náhodnou dvojicí, jež před zastávkou skončila v obrovské louži, dvěma staršími páry vyříkávajícími si dávnou nevěru, rozjařenou skupinku mladíků na rozlučce se svobodou a jedním čerstvě vyřešeným milostným trojúhelníkem.

Na pódiu se vystřídá celkem čtrnáct herců, všichni halasící a potácející se v opilosti. Ač se po prvních příbězích může zdát, že je jejich zdánlivé blábolení až nepříjemné, postupně začíná divákovi docházet, že autor sleduje komplexnější příběh. V další části představení se totiž jednotlivé skupinky promíchají a vše tak nějak začíná dávat smysl. Bůh mluví se světem prostřednictvím opilých, zazní ve změti nářků, návalů upřímnosti či neodkladných pocitů, že teď je pravá chvíle změnit svět i sebe.

Jednotlivé scény jsou samozřejmě různě poutavé, divácky nejvděčnější je sestava mladých s oddávajícím Matoušem Rumlem, který má přece bratra katolického kněze. Klíč ke hře se však objeví až v předposledním obraze, je jím překvapivý monolog postavy ztvárněné Martinem Hofmannem.

I když je dvouhodinové, intenzivní a dialogy nabité představení náročné, neztrácí divák díky gradující provázanosti pozornost. Tu si režie vedle autentických výkonů celého ansámblu získává i drobnými vtípky v podobě nakloněné lampy či měnících se reklamních poutačů na zastávce.

Navíc může diváka hřát jistota, že se aspoň jedna dlouhá noc obejde bez ranní kocoviny.

Foto: M. Svoboda

Gabriel Matouš Ruml (vlevo) hraje zástupce stavební společnosti, který překvapí vztahem k církvi. Vedle něj sedí Václav Jakoubek.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.