Štefánikův most a jeho předchůdci

o délce 182 metrů, s předpolím 263 metrů a šířce 24 metrů. Inženýři užili i některé dobové technické novinky. „Při výstavbě byly vůbec poprvé použity skruže z ocelových trubek, tvořící vylehčené vzdušné konstrukce,“píše historik Jan Fischer. Kus práce na stavbaře čekal také při úpravě předmostí, především na letenské straně. U ústí Letenského tunelu, který se otevření dočkal roku 1953, bylo nutné zvednout nábřeží o pět a půl metru. Na staroměstské straně musela jít úroveň Revoluční ulice nahoru téměř o metr.

Elegantní, nepřehlédnutelný, ale chátrající a nevyhovující byl předchůdce Švermova mostu, a proto musel být rozebrán. Původně nesl jméno oblíbeného mocnáře Františka Josefa I. O nutnosti spojit břehy Starého Města a obce Holešovice-Bubny se na radnici královského hlavního města Prahy diskutovalo již hluboko v 19. století.

Nový most Praha potřebuje, o tom byl přesvědčen již hrabě Karel

– Hrabě Chotek navrhuje spojit staroměstský břeh Vltavy mostem s obcí Bubny-Holešovice. Projekt v roce 1857 znovu oživil radní Fürst.

– V létě začala stavba podle vítězného návrhu anglických architektů pilířem na levém břehu. Základnímu kameni požehnal kardinál Schwarzenberg.

– Mostu nesoucímu jeho jméno osobně požehnal císař František Josef I.

– Magistrát začal řešit situaci, jak nahradit chátrající most nesoucí již jméno M. R. Štefánika.

– Starý „řetězák“dělníci demontovali. O dva roky později se začalo s novostavbou, nazvanou po Janu Švermovi.

– 29. září se most otevřel. Jméno M. R. Štefánika získala stavba opět v roce 1997. Chotek na sklonku 20. let 19. století. Přednost však dostaly jiné projekty. Radní František Fürst na stavbu mostu opět apeloval v roce 1857.

„Vybudovat spojnici mezi Trubní ulicí (nyní Revoluční) a Bubny jeví se mi býti důležitým,“zdůrazňoval Fürst. Roky se však nic nedělo. Na prosazení návrhu úspěšně tlačil i primátor Václav Bělský.

Mocnářova procházka po mostě

Pražská radnice vypsala výběrové řízení, jež v roce 1863 obeslali tvůrci jedenácti návrhy. Ve hře se ocitly hned tři varianty vedení mostu, od zmíněné Trubní ulice, nad Anežským klášterem a v místě poblíž Poříčské brány. Přednost dostala první varianta. V tendru triumfoval projekt Angličanů Rowlanda Masona Ordishe a Williama Henry Le Feuvra ve slohu tudorovské gotiky. Náklady, odhadované na 550 tisíc zlatých, se zvýšily během stavby o dalších sto tisíc. Před slabými místy projektu však od počátku varoval Spolek rakouských inženýrů a architektů. Stavět se začalo v roce 1865 od pilíře na levém břehu, základní kámen vysvětil arcibiskup Bedřich Schwarzenberg. Čilé dílo vážně nenarušila ani pruská okupace Prahy roku 1866. O dva roky později proběhla zatěžkávací zkouška, po mostě honáci prohnali skot a přejela po něm kavalerie. Otevření stavby za účasti nadšených davů posvětil císař František Josef I. Mocnářovo jméno most nesl až do vzniku republiky v roce 1918. Tehdy změnil název na Štefánikův.

Rostoucímu provozu však komunikace brzy přestávala stačit. Už po dvaceti letech bylo třeba zpevnit jeho konstrukci a vyměnit chodníky. Problém představovaly i parametry. Šířka vozovky činila jen 6,38 metru, chodníky měly 1,67 metru. Po jeho boku se objevilo také první mostní provizorium, které mělo posílit dopravu na Jubilejní výstavu roku 1891.

O nutnosti nového mostu pánové z pražského magistrátu opět vážně debatovali před 80 lety. V roce 1936 radní vypsali soutěž na podobu novostavby. Na radnici se sešlo 26 projektů, rovným dílem přinášely návrh na železný a železobetonový most. Stavět se však nezačalo.

Místo toho dostal most po okupaci v roce 1939 opět dobově vhodnější jméno, M. R. Štefánika nahradil Leoš Janáček. Před 75 lety úřady „řetězák“uzavřely a dělníci začali s jeho demontáží. Komunikaci nahradilo provizorium o 12 polích. Odstranění vysloužilého mostu se však protáhlo do roku 1947. Jeho dočasná náhražka se ukázala tak kvalitní, že poté, co dosloužila v Praze, zamířila do Ostravy.

S výstavbou náhradníka „řetězáku“se začalo na sklonku 40. let. To mu již pražské vedení přiřklo další dobově motivované jméno komunistického politika, umrzlého za války na hřebenech slovenské Fatry, Jana Švermy. Jeho jméno stavba nesla 46 let, od roku 1951. Socha komunistického politika roku 1999 ze svého stanoviště u mostu putovala na Olšanské hřbitovy.